OBRODNÉ A OČISTNÉ DENNÍ MEDITACE - 2. ČÁST, A MALÉ ÚVAHY O SVÁTCÍCH

DOKONČENÍ

PÁTEK - VENUŠE - archanděl Anael

Laskavá a něžná venušská síla napomáhá rozvoji uměleckých schopností a čistému náboženskému zanícení. V záporném vlivu naopak sklouzává do náboženské bigotnosti a sektářství, ale i po­žitkářství, rozkošnictví a sexuálních zvráceností. Čisté venušské proudy osvěžují jarním rozpukem života a roz­něcují nitro pro toleranci lásky. V pátek lze proto snáze probouzet lásku k Bohu i touhu po čisté kráse a dobru. Lze i lehčeji navazovat mentální spojení se zesnulými (pozor - nikoliv je plačtivě a chtivě či ze zvědavosti strhávat; musí to být klidné a v lásce). Protože Venuše souvisí s Váhou, snáze se v pátek obnovuje duševní, duchovní a tělesná rovnováha, která je základem zdraví. Tento den je proto příznivý pro čerpání srdcem impulsů tolerance, ústupnosti a shovívavosti, ale i sférické harmonie a sférické hudby (pokud se ke vnímání sférické hudby hrstka vyspělých jedinců svým poctivým dlouhodobým vývojem uschopnila - většinou to bývají velcí hudební skladatelé). I my však můžeme pociťovat pátek jako den radostně a svěže hudební.

Jedině čistá láska probouzí spolehlivým a přirozeným způsobem jasnovid. Dává Světlo na duchovní cestu a oheň du­chovního nadšení jako nevysychající životní elixír, který udržuje v duchovně usilujícím člověku jeho čisté pohnutky a ještě mu dává sílu, aby svou láskou ozařoval okolí.

Z Anaelova vlivu lze vnímat jeho dětskou nevinnost, která dýchá jako lotosový květ okouzlující vůni čistoty a neviny. Dává nadšení pro půvab a krásu čistoty a pel dětské bezprostřednosti a prostoty.

Pokyny:

* ustavičně se snažit naučit se co nejvíce z každodenního života

* nic nemá nepozorovaně přejít kolem nás, co by se nám nestalo podnětem ke shromažďování zkušeností pro život

* také z jednání jiných lidí bychom se měli učit, nesmíme však na lidi pohlížet bez lásky, i když jejich jednání je nesprávné

Meditace: Kristus - Láska.

SOBOTA - SATURN - archanděl Sachiel (též Zétacheil)

Saturn, jehož vliv je nejsilnější v sobotu (sférický dech každé planety lze však vnímat i v jiných dnech) umožňuje soustředění k vědomému vstupu do posvátného ticha záhrobních říší, kde lze přijímat hluboké duchovní Poznání sférické harmonie. Tím lze čerpat síly k udržení harmonie i za pohnutých životních okolností a dramatických zvratů i pro každodenní ztišení a vyčistění nitra od vznětlivosti i nevázané bujarosti či neukázněného temperamentu. To člověka uschopňuje k hluboké koncentraci a meditaci, která hojivým Tichem prostupuje, propracovává a rozzařuje naše duchovní já, tlumí var lidské krve (nižší astralitu), učí naslouchat druhým klidně a mlčenlivě, rozlišovat podstatné od nepodstatné­ho z hlediska správného vývoje, pomíjivé od věčného, pravdu od pouhého mínění.

Boží milost v sobotu pociťovaná má tichý, posvátný, vznešený přídech, který rozpouští animalitu i těkavou materiální aktivitu povrchních světských libostí i starostí a může tím odkrýt nirvánický Prazáklad našeho vědomí.

K integraci principu Saturna do své osobnosti radí T. Dethlefsen mj. na určité období vyloučit veškeré expanzivní snahy, vyhýbat se takové společnosti, kde se necháváme nekontrolovaně unášet libostí, a vůbec všemu, co je spojeno s rozptýlením, zábavou a nadbytkem; svou místnost si vybavit jen tím nejnutněj­ším a nejjednodušším, vyhýbat se bohaté stravě, poslouchat klasickou hudbu, dbát na pořádek ve všem, co děláme, snažit se, aby nejrůznější oblasti našeho života nabyly nové struktury, naučit se poznávat klid a samotu a vážit si jich, a podobně. Toto vše je samozřejmě jen jedním stavebním kame­nem naší povahy a tyto praktiky jsou doporučeny dotud, dokud člověk nepozná, neporozumí a nepřijme ,,boha Saturna", který v něm zanechá neocenitelný účinek i na období či situace, kdy je člověk postaven do opačných okolností a situací rozptylujících, hektických, expresívních, svádějících, vzrušujících. Saturnský princip omezení, ztišení, nicnechtění, osamocenosti, ticha po čase cvičení totiž nečekaně a neocenitelně obohatí celý náš život a sta­neme se zralejšími pro nové dimenze skutečnosti. Dostoupíme-li hlubiny pravého Ticha a vzdání se všeho, získáme-li skromnost, nenáročnost a umění vzdávat se libého i přijímat nelibé, objeví se nám pak v novém, čirém světle i nezkalené štěstí a my si po saturnské očistné lázni zavýskneme jako děti radostí ze života. Poznáme pak, že pravá radost nepotřebuje zevní příčiny a že to, co jsme dříve měli za radost, byla pouhá plytká a iluzorní zábava. Život se nám pak stane pestřejším, hlubším a bohatším. Jen naučíme-li se být dokonale sami se sebou, naučíme se pak být i lépe s druhými a pro druhé, staneme se jejich duševní a duchovní potravou. Jen z pólu klidu, ticha a vzdání se oceníme pól radosti a plnosti života. Většinou se však jen polovičatě potácíme ve vnitřně nedořešeném chtění libosti, smýkáni pak ranami nelibos­ti. To vyléčí osvojení si saturnského klidu. Je to pouhý princip či archetyp, nalezneme ho obsažený v téměř všech pravých učeních, aniž by nutně musela být řeč o planetě Saturnu.

Vhodná sobotní meditace:

Kristus svítí ve světě zesnulých.

                                                       .oOo.

V zachování týdne podle vlivu planet se nám zachoval vzácný odkaz spirituálnější minulosti lidstva. Podobně jako pohyblivost svátků podle astrologicko-mystického vanutí duchovních sil.

V 70. letech minulého století, ale i později, byly pokusy technokratických kruhů na mezinárodních fórech zavést místo týdne desetidenní celky. Byly to pokusy zejména od ekonomů z východního bloku - lépe by se jim to budování socialismu a plnění závazků plánovalo a statisticky vykazovalo. Podobně jako pokusy stanovit Velikonoce na jednotné každoroční datum (tak jako třeba 1. máj). Bylo by to barbarské popření jejich posvátného původního a hlavního smyslu a ahrimanské zmechanizování. Naštěstí byly hlasy západních účastníků těchto fór početnější a ani tato změna se neprosadila. Podobně zaniklo ateistické zpohanštění  Velikonoc komunistickým pokusem je  redukovat na pouhé tzv. svátky jara. Materializujeme si je ovšem často sami tím, že z Velikonoc i Vánoc děláme svátky obžerství a mamonu, v lepším případě dodržujeme staré vnější lidové zvyky, jejichž symbolika a smysl nás nezajímá. Jejich obrozující niterný vertikální rozměr pro nás zaniká. Pak si sami přivoláváme různě "metly lidstva". Jistý ekolog řekl trefně, že příroda už musí dát lidstvu pořádně přes zadek.