Hodina se naplnila, hodina ta božská nejvyšší,
k člověku se svatost přiblížila v Lásce nejtišší.
Hle, Světlo z nebes výše na nás blesky padá,
v naše srdce bezeměrná pokora se tiše vkrádá.
Duše v pokoře se kloní všemocnému Stvořiteli,
za zázrak přetvoření děkuje již svému Spasiteli.
Cítíme, jak se deští do hlubiny Vánoc božský dvanácterý dar,
v našich duších zárodek zodiaku získá nový tvar.
Až se od Ryb k Skopci vyvrcholí grandiózní tato pouť,
odpadne nám další kousek zemské tíhy pout.