Kometa ATLAS... Už koncem září byla od našeho Slunce „jen kousek“, 58 milionů kilometrů (střední vzdálenost Země od Slunce je 150 milionů km). Pokud se nerozpadne tímto blízkým průletem kolem Slunce, uvidíme ji v půli října i pouhým okem. Bude to nejzajímavější úkaz na obloze za velmi dlouhou dobu, pro někoho jednou za život. Na internetu možná budou odkazy, kde a jak můžeme kometu vidět. A různě ulovené fotografie. Jistě, je to zajímavé. Ale nenašel jsem nikdy ani jeden článek o tom, jak kometa vzniká, natož pak jak na nás může působit.
Jsme společnost převážně chtivě lovecká, shromažďující, poživačná, nikoliv hlouběji přemýšlivá. Zážitková, nikoliv orientovaná. Trochu mi to připomíná nájezdy těch milionů turistů, ověšených optikou (nyní už kapesní, miniaturní), co se proženou Prahou a zastaví se jen na vteřinu snímku, nikoliv prožitku. Jejich nitro je v trvalém úprku.
Trocha porovnání: Z této přiblížené komety k nám světlo, tedy její obraz, poletí cca 3 – 4 minuty. Světlo Měsíce k nám doletí za asi jednu a čtvrt vteřiny. Ze Slunce k nám letí přibližně osm a půl minuty. A z nejbližší hvězdy Proxima Centauri cca čtyři roky. Z Polárky k nám letí světlo tři sta až čtyři sta let. Tedy Polárka, tak jak ji vidíme, byla realitou před staletími. Mnohé hvězdy, které na obloze vidíme, už dávno zanikly, než k nám jejich světlo doputovalo. Jiné, už vzniklé, zatím ještě nevidíme. Reálně lze tedy říct, že obraz oblohy, jak ji vidíme, už je jen „konservou“, stopou po něčem, co už je dávno jiné.
Materialističtí (ne)vědci se ušklíbají nad pověrčivostí lidí dávných dob. Komentují shovívavě nebo povýšeně fakt, že lidé různých dob a národů věřili, že přílet tajemné vlasatice zvěstuje války, přírodní katastrofy, smrt mocného panovníka, smrtící epidemie a podobně. Jenže: historické milníky dávají těmto „pověrám“ mnohdy za pravdu. Příkladů by byl bezpočet. Už v roce 44 př. n. l. byl po průchodu komety zavražděn Julius Caesar. Jasně zářila kometa i na jaře 1316, těsně před tím, než Praha při velkém požáru lehla popelem. Toho roku zahynul nečekaně na zápal plic i francouzský král Ludvík X. V roce 1618 spatřili lidé na nebi Velkou kometu, která podle mnohých předznamenala počátek třicetileté války. Halleyova kometa byla dobře viditelná kolem roku 1910 – krátce před událostmi, vedoucími k první světové válce a k masovému bolševickému vraždění v Rusku. Příště by měla být relativně blízko Zemi roku 2061. Její dráha je retrográdní, tedy opačným směrem, než se pohybují tělesa naší sluneční soustavy. I z toho se dá vytušit její „provětrávající“ účinek.
Je to tedy pověra? Největší pověrou je materialismus a ateismus. Tedy trapně nelogická domněnka, že z mrtvého povstalo inteligentně živé a vyvíjející se samo od sebe.
.oOo.
V dětství se mi utvářel vztah ke hvězdám i romanticko-kosmickými knihami Camille Flammariona (pro své tíhnutí k Bohu a k záhadám byl vědci zavržený) a "meditacemi kosmu" (tak jsem tomu ovšem neříkal) u hvězdářského dalekohledu doma na otevřené pavlači, který mi půjčil starší kamarád astronom. (Podle něho jsem namaloval ten dalekohled s pejskem.) Ještě jsem netušil, jak mi ony prožitky noření dětsky vnímavého vědomí do kosmu jednou usnadní další vývoj.
.oOo.
Vyhledal jsem si, jak jsem uvažoval o poutnících po obloze v jedné své starší knížce. Třeba to trochu doplňme: Ptačí putování vídáme na obloze skoro denně. Jsou tam však občas i jiní poutníci a z větších dálek. Nejprve úvaha: Všimli jste si, že agresivní či zcela hmotařští lidé neobdivují květiny, ba někdy je přímo nesnášejí? Při takové procházce obyčejnou či botanickou zahradou se nejen upřímně nudí, ale někdy i trpí. Je tu jakási podobnost: duchovně vnímavější prý mají zkušenost, že hrubý přízemní člověk v přítomnosti čistšího, promodleného často vybuchne nebo použije jízlivosti, ironie či jiné útočnosti – podle zbrojního arzenálu svého nižšího já. Praxe to občas dotvrzuje: nečistoty, které si v poklidu dřímaly, bývají v cizí čisté auře někdy provokovány a vybuzeny k aktivitě.
A asociace: Komety mají podobný účinek na celé lidstvo. Jak to? Každé kosmické těleso našeho planetárního okolí či zodiakálního okruhu má svoji povahu. Zná to a pracuje s tím i astrologie. Takto je to trvalé. Komety tento trvalý "pořádek" narušují. Přilétají do naší blízkosti každá v jiné periodicitě a odjinud. Jejich vliv přesahuje rozměry jejich viditelného jádra asi jako aura člověka přesahuje jeho fyzické tělo, a po přiblížení Zemi tu rozvíří temný usazený prach jako když přejedeme podlahu koštětem. Sice jsou někdy považovány za součást sluneční soustavy, pohybují se ale v dráhách velmi protažené elipsy. V nepředstavitelných kosmických dálkách, „obydlených“ nadčasovými božskými mocnostmi, kterými kometa putuje, se promyje v alchymii nekonečné lásky. Ale i nabije. Je velmi vnímavou součástí žhoucího božího lůna, kterým je celý vesmír. Z těchto vesmírných dálav přilétají komety, prodchnuté očistnými silami, jaké si sotva dovedeme představit, a svým průchodem naší blízkostí nenechají nikoho na pokoji: jedince ani národy. Řada špatností se před nimi neskryje. Vyžité a odpařené mentální emanace zla smete aura komet s sebou jako koštětem, takže očistí mentální atmosféru planety. Zároveň ale vybudí, vyprovokuje ke splatnosti další osudové zásahy, které dosud čekaly na vhodnou dobu. Asi jako když nosíme v těle dispozice k chorobám, které čekají jen na nějaký spouštěcí mechanismus, aby propukly. Je to jako když vydrhneme dřevěnou podlahu a mezi prkny se odhalí další špína, na kterou dřív nebylo vidět. Něco z toho, co by nás čekalo k řešení až později a třeba i za horších podmínek, i s úroky (protože mnohdy se negace stále nabalují), vyvolají komety k realizaci. V tomto smyslu se dá říci, že komety naopak přinášejí požehnání. Vždyť se také přibližují k Zemi nesčetněkrát blíž, než nejbližší stálice za sluneční soustavou. Tedy je nasnadě, že to s námi “něco udělá“. Můžeme si to sami pozorovat, někdy to urychlení karmy po průletu komety nemusí být příjemné. Je ale užitečné.
Oni ti naši předkové nebyli tak zaostalí, jak jim nadřazená věda ráda přisuzuje, a správně tušili, snad intuičně, snad tradující se zkušeností, že po kometě přijdou neštěstí. Jen nevěděli, jak to funguje, že kometa zlo sama nepřináší, jen vyprovokuje svou čistotou temné stíny k úderu. Asi jako když z bouřkového mraku spustí krupobití. Pochopí to někdy oficiální věda? Leda až se jednou odmaterializuje nebo spíš zajde na úbytě a na všeobecný nezájem a přijdou jiní nositelé jiné vědy. Skromnější, pokornější a tím i užitečnější. Tak jako pýcha předchází pád, pokora je naopak předpoklad vzestupu. Někdejší obavy z komet byly proto jistě odůvodněnější, než nynější opakované paniky z kosmických srážek, spouštěné vědci či alarmisty skoro každým rokem.
.oOo.
Přiblíživší se vlasatice zpytavě a tiše patří z oblohy svým vševidoucím okem do komůrek našich niter, když se na své pouti tiše ubírá naší blízkostí. Cítíme, jak je blíž než ostatní tělesa, jako by najednou obloha za ní dostávala hluboce prostorový rozměr. I když třeba nemá ohon nebo jen nepatrný, je jinou bytostí než ostatní hvězdy. Polibek jejího ducha může být v nás. Protišíme a projemníme se k němu? Najdeme ho?
2024 ©