Paulo Coelho - citáty z děl

Paulo Coelho – citáty  z  děl

 

Bezděky začal objevovat Boží přítomnost ve všem, co dělal. Každý stůl, který vyráběl, každá židle, kterou vyřezával, mu umožňovaly pochopit, že život je posvátný a že i maličkosti jsou důležité pro proměnu Vesmíru. Jeho řemeslo se mu stalo hlavním učednictvím, nic nebylo zbytečné a každý okamžik v sobě měl věčnost s Stvoření.

(Pátá hora)

 

Duchovní život je možný i bez seminářů, půstů, odříkání a celibátu. Stačí věřit a otevřít se Bohu. On pak sestoupí do každého z nás a naším prostřednictvím bude činit zázraky.

(U řeky Piedra jsem usedla a plakala)

 

Každý člověk na zemi bez ohledu na to co dělá, hraje vždycky hlavní roli v historii světa.

(Alchymista)

 

Tvář tvého anděla je viditelná vždy, když vidíš svět krásnýma očima.

(Poutník – Mágův deník)

 

Dříve či později se však svých konfliktů přestaneme bát – také proto, že duchovní cesta je cestou lásky jako každodenní zkušenost.

(U řeky Piedra jsem usedla a plakala)

 

Budoucnost nám tluče na dveře a všem idejím – s výjimkou těch předsudečných – bude dána příležitost, aby se projevily, a lidé je zhodnotí. Vše zbytečné zmizí.

(Maktub)

 

Každá lidská bytost má v sobě něco mnohem důležitého než sebe samu: svůj Dar. Neboť do rukou každého člověka vložil Bůh dar – nástroj, jejž On používá, aby se projevil světu a pomohl lidstvu.

(Brida)

 

Setkání s vyšší energií je v dosahu každého člověka, vzdaluje se však těm, kteří převádějí svou odpovědnost na jiné.

(Čarodějka z Portobella)

 

Bůh tkví v životě a život tkví v Bohu. Podaří-li se nám proniknout do posvátné harmonie naší každodennosti, půjdeme vždy správnou cestou, protože naše denní úkoly jsou rovněž našimi úkoly božskými.

(Fejeton – Rozhovory s mistrem)

 

Každý bojovník ví, jak rozlišit pomíjivé a definitivní.

(Rukověť bojovníka světla)

 

Jsou okamžiky, kdy stojí za to podstupovat riziko a dělat šílené věci.

(U řeky Piedra jsem usedla a plakala)

 

První velká ctnost člověka hledajícího duchovní cestu: odvaha.

(Valkýry)

 

Když máme odvahu hledat lásku, nakonec ji najdeme a ona se pak šíří dál.

(U řeky Piedra jsem usedla a plakala)

 

Láska není v druhém člověku, je přímo v nás, probouzíme ji. Ale abychom to dokázali, potřebujeme toho druhého člověka.

(Jedenáct minut)

 

Duše trpí a to velmi, když ji nutíme žít povrchně.

(Vítěz je sám)

 

Na cestě existence nás vždycky čekají obtížné problémy. To pak musíš nechat působit tvůrčí imaginaci.

(Poutník - Mágův deník)

 

Zapomeň navždy na myšlenku, že cesta je způsob, jak dojít k nějakému cíli: ve skutečnosti k němu docházíme každým krokem.

(Čarodějka z Portobella)

 

Odvážila ses jít svou Cestou. Málokdo se k tomu odhodlá. Lidé jsou raději po cestě, která není jejich.

(Brida)

 

Víra zadrží všechny rány. Víra promění jed v křišťálově čistou vodu.

(Fejeton – Bojovník světla a jeho svět)

 

Bojovník světla ví, že nelze žít ve stavu naprostého uvolnění. Od lučištníka se naučil, že musí udržet luk pořádně napnutý, chce-li vystřelit šíp hodně daleko.

(Fejeton – Bojovník světla a jeho svět)

 

Každý bojovník světla ví, že v tichosti jeho srdce existuje řád, jenž ho vede.

(Rukověť bojovníka světla)

 

Nesu na sobě stopy a jizvy bitev – jsou svědky toho, co jsem prožil, i odměnou za má vítězství. Právě tyto drahé stopy a jizvy mi otevřou brány do ráje.

(Fejeton – Je důležité říci ne)

 

Naše duše mají meteorologické zpravodajství a stačí nepodceňovat zdánlivě neškodné věci a vyhnout se tak spoustě nezdarů v osobním i profesním životě.

(Fejeton – Krize a jejich nástrahy)

 

Boží velikost se projevuje v jakékoli práci – především však v té, kterou dělají lidé s láskou.

(Pátá hora)

 

Bolest přestala být utrpením a stala se slastí, protože z člověka snímala hříchy. Proměnila se v radost, ve smysl života, v rozkoš.

(Jedenáct minut)

 

Takoví už jsou lidé – chceš-li je za každou cenu zadržet, tak uniknou. Když ale k nim budeš vlídný, zůstanou s tebou.

(Fejeton – Povídání s dětmi)

 

Vesmír je učiněn z řeči, již všichni rozumějí, ale která už upadla v zapomnění. Právě tuhle Univerzální řeč hledám.

(Alchymista)

 

Lidé jsou mistry svého vlastního osudu. Vždy se mohou dopustit týchž omylů. Vždy mohou utéci od toho, co si přejí a co před ně život šlechetně staví.

(Brida)

 

Práce je jako tenhle příkop, odráží se v něm vložená energie. Žádný úkol není nicotný. Nejsi-li spokojen, neboj se změnit vše a věnuj se tomu, co máš rád. Raději se spokojit s nízkou mzdou, než se trápit proto, že nemáme odvahu ke změně.

(Fejeton – Úcta k práci)

 

Hledáte-li jiné a nové obzory, všímejte si lidí kolem sebe, ale nikdy se nesnažte jednat přesně podle nich, protože cesty života jsou velice rozdílné a pestré.

(Fejeton – Odraz cizího světla)

 

Všichni velcí mužové a ženy z celého světa spíše než ano řekli hodně hlasitě Ne ke všemu, co se nehodilo k ideálu dobroty a vzestupu.

(Fejeton - Je důležité říci ne)

 

Kdo nerozpozná potíže, nechá nakonec dveře dokořán a dojde k neštěstí.

(Rukověť bojovníka světla)

Musíme znát a respektovat pravidla, abychom na ně mohli zapomenout, protože cesta je důležitější než to, co nás na cestu přivedlo.

(Čarodějka z Portobella)

 

Jděte za svými sny, protože jen člověk, který se za sebe nestydí, je schopen dosvědčovat slávu Boží.

(Valkýry)

 

Ctěte svou cestu. Byla to vaše volba, vaše rozhodnutí a respektujete-li půdu, po níž šlapete, i tato půda bude respektovat vaše nohy. Dělejte vždy to nejlepší pro udržení a směr a cesta udělá totéž pro vás.

(Fejeton – Jak udržovat cesty)

 

Objevte své vlastní světlo, jinak po celý život budete pouhým bledým odleskem světla cizího.

(Fejeton – Odraz cizího světla)

 

Pocit vděčnosti je u člověka důležitý: nikdo nedojde příliš daleko, když zapomene na ty, kteří mu stáli po boku, když to potřeboval. A nikdo si nemusí pořád připomínat, že pomohl nebo mu bylo pomoženo: sám Bůh své syny a dcery pozorně sleduje a odměňuje ty, kdo se chovají v souladu s požehnáními, kterých se jim dostalo.

(Vítěz je sám)

 

Bojovník světla tančí se svými druhy, ale odpovědnost za své kroky na nikoho nepřenáší.

(Rukověť bojovníka světla)

 

Všichni jsme někdy prožili celé dny a týdny bez jediného láskyplného projevu svých bližních. V takových obdobích musíme víc zatopit a snažit se osvětlit temnou místnost, v níž se proměnil náš život. Dokážeme-li milovat, budeme také s to lásku přijmout; je to jen otázka času.

(Fejeton – Laskavost)

 

Ponaučení vždy přicházejí, když jsi připraven a budeš-li dávat pozor na znamení, naučíš se vždy všemu, co potřebuješ k dalšímu kroku.

(Záhir)

 

To byla svoboda: cítit, co si přeje srdce nezávisle na mínění druhých.

(Pátá hora)

 

Vaše odpuštění vás nenutí se vším souhlasit. Bojovník nemůže před nikým sklonit čelo – jinak ztratí ze zřetele obzor svých snů.

(Fejeton – Přijetí paradoxů)

 

Vesmír nesoudí; spojí se, abychom uskutečnili svou touhu. Proto bojovník nebojácně zkoumá stíny své duše a snaží se je osvítit světlem odpuštění.

(Fejeton – Bojovník světla a nový rok)

 

Kdyby se všechny věci a události dařily tak, jak chceme, nebylo by co řešit. Jestliže se ocitneme před nepříjemnými situacemi, které nedokážeme překonat, zachovejme klid. Vesmír dál vskrytu pracuje v náš prospěch.

(Fejeton – Životní situace)

 

Vítězství a prohry patří k životu každého člověka – s výjimkou zbabělců, protože ti nikdy ani neprohrávají ani nevyhrávají.

(Ďábel a slečna Chantal)

 

Ztrácíme nadšení po malých a nevyhnutelných porážkách v průběhu dobrého boje. A protože nevíme, že nadšení je vyšší silou, obrácenou ke konečnému vítězství, necháme si je proklouznout mezi prsty a nevšimneme si, že zároveň s ním nám unikne pravý smysl našeho života.

(Poutník – Mágův deník)

 

Život je ustavičný vývoj – společenský, politický, duchovní, ať na jakékoli úrovni. K tomu, aby se lidé vyvíjeli, je třeba, aby se měnili.

(Fejeton – Nuda)

Pěstitelé musejí snášet bouře a roční období a zřídkakdy si odpočinou. Avšak na rozdíl od budovy, zahrada nikdy nepřestává růst. A součastně s tím, jak neustále vyžaduje zahradníkovu pozornost, mění se mu také život ve velké dobrodružství. Zahradníci se mezi sebou poznají, neboť vědí, že v historii každé rostliny je růst celé Země.

(Brida)

 

Pro bojovníka neexistuje někdo „lepší“ nebo „horší“; ke své osobní cestě má každý člověk potřebné vlohy.

(Rukověť bojovníka světla)

 

Lidský duch se živí tajemstvím a nemůže žít věčně pod poklopem, který by mu zaručil trvalé bezpečí a plně uskutečněné cíle.

(Fejeton – Tajemství)

 

Štěstí nemůže trvat. Vždy bude pouze dílem okamžiku, takže nikdy se nebudeme moci uvelebit v křesle a nedělat nic jiného než pozorovat svět.

(Fejeton – Nejsem šťastný)

 

Nesmíme zapomínat, že život neprobíhá vždycky tak, jak bychom chtěli. Jsou například chvíle, kdy usilujeme o něco, co nám není určeno.

(Fejeton – Životní situace)

 

Anděly spatří ti, kdo přijmou světlo. A zruší smlouvu s temnotou.

(Valkýry)