Trocha procvičení v karmické logice; Jací za volantem, takoví v životě
Jeden můj známý malíř si na svůj mohutný teréňák nechal přidělat ještě tlusté kovové rámy zepředu i zezadu. Má skoro obrněný vůz. I nadále se ale všeho bojí. V některých zemích jsou takové rámy zakázány, protože mohou nejen chránit, ale i silně ublížit. Co když je řidič obklopený rámy tím agresivnější?
Na můj údiv mi malíř odpověděl často slýchanou frází: Já můžu jezdit opatrně, ale co když mne nabourá někdo druhý?
A jsme u toho, o čem chci psát. Odpověď je nasnadě: Nemám-li havárii v karmě (a, samozřejmě, jezdím-li sám opatrně a ohleduplně), budu mít před druhými neviditelnou ochranu a do kolizní situace se vůbec nedostanu. Vše se děje jen zákonitě, nic nahodile.
A kdy naopak mám či mohu mít třeba tu autohavárii v karmě? Možností je mnoho. Uveďme si některé z nich a sledujme, jak je karmický zákon vždy logický.
- opakované vědomé riskování nebo naopak totální myšlenková lenivost vůči tomu, co by se mohlo stát (obojí bývá často i v jiných oblastech života), až začne platit ono „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…“
- sám pro sebe jezdím sice opatrně, ale agresivně a bezohledně vůči druhým; jednou mne tedy totéž postihne od druhých
- nejsem zodpovědný (ohleduplný apod.) v řadě jiných, nemotoristických oblastí a postojů (doma, v práci…), a tedy se mi nezodpovědnost vrátí nějakou formou, která je nasnadě, třeba na silnici prostřednictvím někoho druhého
- mám v karmě úraz (třeba jsem někomu cizímu kdysi fyzicky ublížil a nelitoval toho) a Prozřetelnost volí tuto cestu výchovy, abych si uvědomil, co to pro člověka znamená být zraněný, invalidní, ležet v nemocnici atd.
- peníze, za které jsem auto koupil, nebyly nabyté poctivým způsobem
- moje bujará a sebejistá životní nálada už potřebovala nějaké skřípnutí, zastavení se…
- když mne někdo bezohledně předjede jen proto, aby zabrzdil před červenou o půl vteřiny přede mnou, je tento čin jen špičkou ledovce a vypovídá tolik o jeho životním obzoru a charakteru, o jeho potřebě malicherných a fiktivních vítězství a převah, o kalných hlubinách jeho podvědomí, o jeho beznadějné a zuřící zakomplexovanosti, že bych ho do svého podniku nevzal (kdybych nějaký měl), nedal bych mu dceru za ženu (kdybych nějakou měl) a asi ani ochranné bytosti ho nakonec do svého ochranného „podnikání“ nevezmou, nechají ho jednou či víckrát, aby si natloukl a poučil se. Sám si podepisuje budoucí ortel. Tak jako každý z nás.
To byly jen příklady, příčin může být víc.
Každý máme jinou karmu. Mně bylo umožněno najetí třičtvrti milionu kilometrů bez škrábnutí, ale říkám to tiše a nevytahuju se tím (ani před sebou), protože dobře vím, kolikrát jsem cosi opomněl a měl namále (například vyjetí k předjíždění, byv už předjížděn, přehlídnutí červené aj.). Tehdy jistě pomohly duchovní bytosti. Ano, pomohou, pokud nemáme takové neštěstí v karmě (co se mne týče, mám přebohatou karmu jinde, kde vím, že pomoci nemohou, dokud se sám nezlepším). Po takové situaci našeho selhání, které dobře dopadlo, a nejen toho na silnici, bychom se měli vnitřně zastavit, rozebrat si své pochybení a vyšším bytostem poděkovat. Neměli bychom zneužívat jejich služeb a zbytečně je zatěžovat. A už vůbec nesmíme paušálně spoléhat, že nás, věřící či tzv. duchovní, tedy ty jaksi lepší, Pán musí vždy ochránit (kolik už bylo těžkých autohavárií, včetně autobusů, například při cestě na poutní místo, do Vatikánu, na ašram apod.).
A jsme u významné duchovní zákonitosti. Víme, že lidstvo kdysi vyvíjelo nejprve duši cítivou; ve starých civilizacích šlo vše hlavně přes cítění. Několik staletí před Kristem mělo za úkol vyvíjet rozumovou stránku-oblast duše (vidíme logiku i v zemském životě – řecké a římské právo apod.). S rozkvětem anglo-sasko-germánské kultury má za úkol žít plně vědomě, zodpovědně, bděle. Přibližně od vynálezu knihtisku, tedy asi od poloviny druhého tisíciletí, vyvíjí duši vědomou. Začal dospělý věk lidstva s plnou odpovědností. Není to náhoda, ale souvislost: v posledních staletích byly objeveny i planety za Saturnem, se kterými stará astrologie nepracovala. Tehdy to nebylo třeba. Jsou to však planety tzv. kontrolní, tedy nám mají pomáhat právě v sebepoznání, sebekontrole, sebevládě – to jsou úkoly pro rozvoj duše vědomé. Snad i proto obíhají tyto planety opačným směrem, než ty ostatní, klasické. Jejich vliv nás má zastavit ve zbytečnostech, přimět k vědomějšímu konání. Lidstvo nyní dospělo ke stavu vývoje, kdy máme řídit celý svůj život sami, tedy bez pomoci a ochrany vyšších bytostí. Známe již duchovní zákonitosti, máme rozeznávat dobré a zlé, spásné a zbytečné, hojivé a bořivé, vývoji pomáhající nebo ho brzdící. Ideální stav bude, až od naší ochrany budou moci duchovní bytosti odstoupit, uvolnit se od ní, od této odvěké dobrovolné úlohy pro lidi, a my ji plně převezmeme. Pak s nimi budeme sdílet svět viditelný i neviditelný vědoměji, už ne jako neposlušné děti. To je náš úkol do dalších tisíciletí, kterému se někteří vzdalují, jiní se mu učí. Nastává štěpení lidstva.
2024 ©