Dovolím si citovat z mailu čtenářky Marie G., jak popsala mé úsilí (malinko jsem to doplnil): “Na rozdíl od některých, řekněme spíše kabinetních antroposofů se snažíte, byť ne vždy zjevně a transparentně, aplikovat antroposofii do terénu života jedince i společnosti. Působíte pak i na laické čtenáře či posluchače přesvědčivěji, než leckterý šiřitel či výlučný představitel nějakého směru či nauky či hnutí. Takoví jsou často v izolaci své sociální bubliny, třeba antroposofické. Nejste jen „mluvící hlava“, nastolující pouze vyčtená témata, ke kterým byste měl vyčtené odpovědi.“ K tomu snad mohu dodat: Pak se teprve mohu zmínit, kdo se stal, po prvotním poznání několika cest a učitelů v mládí, mým hlavním inspirátorem. Ze zkušenosti ze svých stovek někdejších besed a seminářů (kdysi víkendových i delších), kde jsem nevystupoval prvoplánově jako antroposof, vím, že pak se mnozí sami ptají na oblasti, popsané duchovní vědou. Pak, a ne dřív, se zmiňuji i o Rudolfu Steinerovi, ze kterého nejvíce čerpám, eo ipso o existenci naší Anthroposofické společnosti, a snad mohu říct, že řada jejích členů v posledních 30 letech pocházela (není třeba to jakkoliv registrovat) i z „mého“ dřívějšího „podhoubí“. - Ale byl jsem naopak i svědkem toho, jak někteří antroposofové (třeba v 90. letech v Písku, ale nejen) odradili svým spíše komunisticky rigidním autoritářským stylem některé zájemce.
A ještě z jejího staršího mailu: Nejste jen inzerovaný antroposofický přednášeč (hlava sypající poučky) pro skupinu, očekávající jen toto, ale své vstřebávání antroposofie (a s tím nejsme nikdy hotovi), tvořivě aplikujete do různých oblastí našich životů a na různých platformách, možná širších, než využívá AS. A odtud, z této přesvědčivosti, pak můžete s plnou vahou občas odkazovat na Rudolfa Steinera. Podobně působí třeba i někteří faráři Obce křesťanů. Nepůsobíte agitačně pro antroposofii do společnosti, ale pro různé vrstvy společnosti přijatelně k antroposofii. Na rozdíl od některých antroposofů - Umíte naslouchat, nejen veřejně sypat, co jste nastudoval.
Děkuji za vzácné pochopení, ale k tomu naslouchání: Jak komu. Nejsa příznivcem proputinovské antroposofašistické kolaborantské sekty (mají některé prvky sekty), tedy bych této sektě nynějších proputinovských pohůnků nenaslouchal, jde tu i o duševní zdraví. Je to patrně největší degradace antroposofie (zevnitř i navenek), co kdy (spolu s částí někdejších německých antroposofů, uctívajících za války Hitlera). Chci věřit, že je jich jen nepatrná menšina.
Může být významným až výstražným mementem, abychom si my, píšící či hovořící o vysokých tématech, třeba o Komenském či Steinerovi, neodvozovali svůj význam či velikost či pravdivost jaksi automaticky od velikosti velikána, kterého uctíváme, šíříme jeho odkaz nebo využíváme ve své tvorbě. Vím, je to lákavé. Na velikosti dejme tomu Komenského se svým hlášením se k němu lze i přiživovat před laiky. Ti to mnohdy nerozeznají. Vzorem pokory v této oblasti byli pro mne zejména Milada Škárová, Josef Adamec, Zdeněk Váňa, Ratmír Zoubek a Jan Dostal (prvé čtyři jsem měl to štěstí poznat). Pokoru zde vykazují i leckteří současníci, například mj. Alfred Strejček a Štěpán Rak.
A opačný pól? Byl jsem v mládí svědkem téměř archetypálně pokryteckých postojů v jedné duchovní společnosti. Dámy si tam vyprávěly přibližně: Teda, sestry, koukněte. Ta sestra M., né že bych chtěla kritizovat, to chraň Pánbu, ale ta má ale ránu, co? Občas se s podobným postojem setkávám i jinde.
.oOo.
Na občasný dotaz, co mne vedlo či pomohlo k mé publikační činnosti: Jak jsem už kdesi uvedl, jeden ze čtenářů se podivil, když jsem kdesi napsal, že jsem prošel mezi svým asi 20. - 40. rokem, krom hlubších zájmů, třeba i zedničinou, truhlařinou, ručním sečením louky a sušením sena, naklepáváním kosy, prací s cirkulárkou a hoblovkou apod.. Podivil se, chápu ho, ale zároveň doplňuji: Toto rozsáhlé obhospodařování bylo vzácnou a vícestrannou školou pro velké nadechutí na budoucí činnosti (což jsem tehdy samozřejmě nevěděl): krom údržby velkého staršího rodinného domu mých rodičů (včetně bílení, nahazování, výměny střešních tašek, vypalování okenních rámů, přístavby komína a plochy pro zahnízdění čápů vedle něho, postavení balkonu, vlastnoruční vyrobení si veškerého nábytku podle vlastní představy), vyrobení dvojích kazetových vrat do průjezdu, namíchání betonu ve sorávném poměru, dovezení si k tomu v přívěsu říčního písku z potůčku, zhotovení betonového chodníčku přes jinak zablácený dvůr, dokončení stavby přilehlé stodoly, prádelny či seníku, sázení, roubování a prořezávání stromů, dobývání velikých pařezů, otrhávání a nakládání švestek na slivovici, vyrobení se sedmimetrového žebříku, čistění okapů, stříhání ovcí, udělání si slamníku nebo vyřezání dřeváků..., tedy krom toho jsem si na zahradě postavil i malou nenápadnou chatu, nejen pro letní spaní, ale i s vykopaným a vybetonovaným hlubokým sklepením, kde jsem za komunistů ukrýval – pro případ domovní prohlídky, která jeden čas hrozila - i balíky svých opisů: nejen třeba dopis Václava Havla Husákovi, ale hlavně množství na psacím stroji opsaných knih, cyklů či průpovědí duchovní vědy, i textů obdržených od Josefa Adamce, kněze Obce křesťanů, nebo časopis a dopisy od humanisty, protestantsky orientovaného kazatele, spisovatele, publicisty a sociálního pracovníka - Přemysla Pittera ze Švýcarska, krátce před jeho skonem (kontakt s ním mi zprostředkoval tehdejší předseda Unitárie dr. Václav Antropius). Občas jsem z toho cca metráku opisů ubral a někomu to poskytl.
Tedy – ač se snažím o slušnost – zaujal mne námět jednoho čtenáře, kde mi psal: „Vy můžete na některé estétské či kdesi se studijně a sterilně vznášející antroposofy – některé z nich i bývalé komunisty, co se dřív či dosud nesrovnali s Vaší nezávislou činností, udělat dlouhý nos." Dlouhý nos sice nedělám, ale jednoduše – nezajímají mne. "Vaše pravidelné konspirativní bytové semináře pro asi 15 lidí taky nebyly něčím bezpečným.“ Asi jsem měl buď víc štěstní nebo víc ochrany, než rozumu. S některými i dnes taky rád spolupracuji (pokud ovšem odpovědí na mail, což bývá v těchto kruzích zřídkavé). Někdy na mé dotazy či náměty nereagovali ani potvrzením, že to dostali, patrně se nedočetli ve Steinerovi nic o odpovídání na dotazy či náměty. Tím víc si vážím výjimek. - A vážím si i poctivých stoupenců dalších velikánů různého zaměření - od například Masaryka přes Krišnamurtiho, Šrí Ramány Mahárišiho po vzácného Ivanova (do češtiny překládá pan Martin Dohnal).
2024 ©