Milí přátelé,
pro listopadový polodenní seminář v Olomouci jsem vyjmul některé myšlenky do následujících "skriptíček", možná pro účastíky. Bližší informace o semináři jsou na tomto webu asi o deset článků níže.
Několik myšlenek k semináři o harmonizace duše elementály.
Čemu se intenzivněji věnujeme, to přitáhne odpovídající vlivy z mentální atmosféry země. Těmi jsme sice trvale obklopeni, ale působí na nás jen ty, kterým se svým nitrem otevřeme. Ve výsledku je to souběžné, podmíněné jedno druhým. Tyto vlivy na psychiku se
nazývají elementály.
.oOo.
I když elementálové (přesněji astroelementálové, protože obsahují i astralitu - citovost) nemají vlastní já, žijeme trvale v jejich vlivu a sami si je vytváříme, měníme nebo rozpouštíme. Ty, které vyšleme, se k nám jednou vrátí. I touto cestou lze dospět k logice tzv. karmického zákona - zákona vyrovnání, zákona bumerangu, nebo též akce a reakce. Je to jeden z obyčejných přírodních zákonů - nic se neztrácí.
.oOo.
Sami se zcitlivujeme na to, co vysíláme. Vyzařováním lásky, radosti, harmonie, pochopení si tvoříme ve svých strukturách koridor, po kterém k nám totéž proniká. Neumíme-li toto vyzařovat, neumíme to ze světa ani rozeznat a přijmout.
Je to jednoduchý lidsko-přírodní zákon.
Chceme dobrého partnera? Napřed jím musíme sami být.
.oOo.
Všechny myšlenky, dobré i nedobré, zejména jsou-li déle podržovány či opakovány, zanechávají v naší auře své elementály. Je to prostý přírodní zákon. Co máme nejčastěji v sobě, nosíme pak i kolem sebe, jsme do toho "oblečeni".
.oOo.
Nepovažujme se však jen úzkostlivě za pasivní oběti vlivů okolí.
Našimi možnostmi i úkoly je zvládat všechny situace s bdělou myslí, klidem a vzýváním vyšší pomoci. Ba vytvářením dobrých a nesobeckých elementálů můžeme rozpouštět osudové obtíže a měnit běh věcí budoucích.
.oOo.
Je sice nutné hledat, co nás s druhými spojuje, ba i se tím naplňovat, ale zároveň bez emocí rozeznávat, co nás s kým rozděluje. Když totiž nevíme, od čeho se musíme jasně distancovat, nevíme pak ani, proč a v čem se můžeme s někým plnohodnotně spojit. Nevíme pak totiž morálně, čí jsme. "Kdo se bojí udělat si nepřátele, nemá ani pravé přátele." Největší pohromy v dějinách vznikaly smířlivostí ke zlu současnému a tlustými čárami za minulostí. Rozeznávat zlo a stavět mu hráze ještě neznamená nenávidět jeho nositele. Viz život Václava Havla...
.oOo.
Nic si nelze vymodlit či vymeditovat, pokud jsme v praktickém životě neučinili maximum.
.oOo.
Řaděním se, byť jen některými vnějšími znaky či domácími předměty, do shody s určitou skupinou lidí, přejímáme, byť snad jen v nepatrné tendenci, nějaké promile ze stylu života, postojů, náhledů, celodenního naladění, z nepřipravenosti k překážkám a krizím, z výronů psychiky… Jistě, že se hned takovými nestáváme, ale při déle opakované činnosti či libosti navazujeme s touto skupinou prvky magnetické přitažlivosti a cosi si v sobě narušujeme, ztrácíme se sami sobě, a jsme možná i hůře niterně nalezitelní pro některé lidi nám blízké, i pro pomocné bytosti duchovního světa.
.oOo.
Stopy mnohého zůstávají i tam, kde trávíme nejvíc času, tedy většinou doma.
Je dobré si uvědomovat neviditelnou skutečnost, jak vším co myslíme, cítíme, říkáme a děláme nějak souvisíme s těmi, kdo myslí, cítí, mluví a činí něco podobného či shodného. Napojujeme se na jejich sféru. Do jisté míry to platí i o tom, čím jsme se rozhodli obklopit.
Může to být jak velmi užitečné, tak devastující.
.oOo.
Přežívající ego je takový podvodník, že dokáže manipulovat situacemi, kde bychom to nečekali. Nejlepší příklady takových úskoků lze nalézt ve vnějškovém náboženství a v psychoterapii.
Mnozí nábožensky bigotní pohlížejí sami na sebe v moralizujících kategoriích, které se vyznačují buď nafouklostí nebo splasklostí. Jak to? Nafouklost náboženského sebevědomce je bohorovně přesvědčená o své nejlepší orientaci, síle a vyvolenosti (viz výrok Ježíše o farizejích). Pokrytecká pýcha má ale svou druhou stranu mince – přikrčenost, „červíčkování“, pasivní pocit viny. Je to klamná prevence, aby si to s pánembohem nerozházeli. Skleslost z viny u nich nepředstavuje zdravé, přechodné výčitky svědomí, nutné ke korekcím jednání.
.oOo.
Elementál duchovní pýchy - nejhorší:
Jestlipak naše lamentování nad stavem zkaženého světa, ubohostí oficiální vědy, fanatismem sektářů, zkažeností mládeže, špínou politiky, úpadkem umění nebo nemožným vkusem kolegyně není jen skrytou formou samolibosti nebo sebepovýšení, že my jsme ti duchovní, vědoucí, ti lepší, chytřejší, ublížení a Bohu milejší?
.oOo.
Každý žijeme s mnoha nezpracovanými oblastmi, například iracionálními sympatiemi a antipatiemi. Někdo si je uvědomí a žije s nimi vědomě a trpělivě, dokud je nenahradí něčím lepším. Jiný je vidět nechce. Často je jen zamaskuje. Jenže zakrývat ego, odstínit ho, jak se o to snaží i některé fanaticky duchovní kruhy, vede paradoxně k jeho sklouznutí z dosahu vědomí a k proměně v démona.
.oOo.
Mnozí mají skutečně největší starost o to, aby si nepřišli na podvody, který sami na sobě páchají. - A opět otázka - nejsme to i my?
.oOo.
Dobíráme-li se k tzv. odhalení minulých inkarnací jinak, než vlastním trpělivým růstem, tedy zkoušíme-li nejrůznější jednorázové metody či techniky, může dojít k aktivaci již odumírajících elementálů z hlubinného podvědomí. To přináší komplikace nejrůznějšího druhu, podle povahy oživených elementálů. Leckterý čertík na nás znovu vyskočí. K jejich vypůsobení a proměně mělo dojít přirozeným vývojem pod řízením vyšších bytostí.
Předčasně jsme odkryli pokličku a cosi na nás vyšlehlo.
.oOo.
Domov: Prožívání naší práce, modlitby, meditace, laskavých a logických hovorů, ale i intimity a vášní, vznětů u televize, umění, hudby, úrovně řeči…, to vše naplňuje elementály náš domov a činí ho buď harmonickým útočištěm, kde se i krize a životní křižovatky dají řešit v atmosféře, nesoucí dobré inspirace, anebo ho činí roztříštěným neurotickým ukřičeným infernem, kde se nelze soustředit na nic.
.oOo.
Křeč obav je dobré uvolnit vědomím, že se na situaci připravíme co nejsvědomitěji a o zbytek poprosíme, aby se děla vyšší vůle. A pokud to pro nás má dopadnout nepříznivě, pak aby nám byla dána síla procházet i nezdarem se ctí, klidem a poučením.
.oOo.
Svádění nezdarů na smůlu či osud je mentální lenivost; očekáváme stále něco od Boha, ale co když On očekává něco od nás? O to se raději zajímejme.
.oOo.
Zakrývání chyb: Nejhorší vnitřní zátěž člověka není to, že je člověk hříšný, ale to, že se snaží to ukrýt (před sebou, před okolím, před Bohem...).
.oOo.
Někteří z nás s takovou nezdolností nechávají sebou procházet bez sebemenší kritičnosti veškerý masmediální brak, že skrze ně často pak i jednají "hrdinové" televize či videa. Násilí, vulgaritu, hrubost, křečovitou až patologickou sexualizaci obrazu světa atd. předávají dál, takže jsou vlastně médii masových médií. Nejen nekvalita, ale i přemíra zbytečných a nezpracovaných informací tříští celistvost a jednolitost duše a v důsledku podlamuje duchovní, duševní i fyzické zdraví.
.oOo.
Způsob, jak se vpisujeme do životů (osudů, myšlení, cítění, psychických stavů, charakterů, nálad, morálky...) druhých lidí, je teprve onen pravý, nezkreslený obraz nás. Často si podržujeme pouze subjektivní představu našeho já. V druhých lidech je však zaznamenána skutečnost, náš pravý charakter.
.oOo.
Zlo, které se nás ze světa silně dotýká a emotivně popuzuje, se často dotýká právě stop či prvků = elementálů našeho vlastního nezpracovaného a nepřiznaného zla. Možná že ještě nevyšlo celé na povrch, aby se projevilo a mohlo být rozpouštěno.
.oOo.
Jistě že je to někdy těžké vyslechnout druhého i s jeho nedobrou reakcí, a muset nějak reagovat – a přitom né s podbízivým souhlasem, ani s nadřazeným poučováním... Někdy to správně ani nejde. Ale vždy platí:
až se něco naučíme sami zvládat, nebudou nás takové situace potkávat, nebo aspoň nebudou pro nás problémem. Totéž i druzí.
.oOo.
Okolí můžeme být k užitku jen v těch oblastech, kde jsme něco sami dokázali, vypracovali. Okolí si nás pak najde. Pak jsou naše rady podepřeny esencí zkušenosti, nejsou jen vyčtenou teorií, nejsme jen sterilními vzdělanými psycho-servisáky.
.oOo.
SEBEREFLEKTUJÍCÍ HARMONICKÝ ČLOVĚK, STOJÍCÍ NA VLASTNÍCH NOHOU, ODDĚLUJE SVÉ ENERGETICKÉ JÁ OD JÁ OSTATNÍCH LIDÍ – ZÁKLAD K ODOLÁVÁNÍ VŮČI ATAKŮM ZVENČÍ I PROTI SVÉ AGRESI VŮČI OKOLÍ.
.oOo.
Zatracovat ego, odstínit ho, jak se o to snaží například mnozí dnešní povrchní (častobuddhisti či jogíni), vede paradoxně k jeho sklouznutí z dosahu vědomí a k jeho zduření, zbytnění, k megalomanii apod..
.oOo.
Mnozí z nás máme skutečně největší starost o to, abychom si nepřišli na podvody, které sami na sobě pácháme.
.oOo.
Neodmítejme člověka jako takového, ale jen jeho chování, jeho vlastnosti. Jde tu o princip a lze se to učit. Pak se objeví ta blahodárnost. Lepší je nejprve hledání kořene sporu v chybách a nedopracovanostech u sebe, tedy u svých rysů, které nás přivedly do prožívání těchto okolností jako svízelných, nepříjemných.
.oOo.
Vyčistění účtu s umírajícími.
.oOo.
Energie ještě není kvalita.
.oOo.
Díla, inspirovaná z duchovních světů, zemi zkrášlují a produchovňují. Tento blahodárný vliv působí i po fyzickém zániku uměleckých děl, protože ta byla jen vnějším ztvárněním duchovního paprsku, který nitrem sestoupil do zemské úrovně, oplodnil ji a splynul s ní. Tím se zde vytvořil elementál díla.
.oOo.
Při každém prožitku nějakého umění nebo dobrého působení činu bychom měli cítit potřebu vracet lásku onomu autorovi resp. působci. Nejen obdiv či díky, ale i přímo, osobně jeho duši. Milovat ho a vracet mu aspoň něco ze sebe. Je jedno, zda je právě v tělesném nebo duchovním bytí. Když to činíme s alespoň nějakou jiskrou čistě lásky, dostane se mu to jednou, ať je kdekoliv, i kdyby nepoznal, od koho mu to přichází.
.oOo.
Někdy pacientovi má být ponechána možnost, aby se vyléčil sám svým vlastním tempem. I v Písmu je poukaz, že roste-li současně s pšenicí na poli plevel, nemáme ho ihned vytrhávat, protože bychom ho mohli vytrhnout i s pšenicí. Je lepší počkat, až pšenice uzraje. Často psychoopravář zastoupí nerozhodnému člověku cestu a s dealerskou svůdností ho naláká do své psychošamanské výrobny zdraví a štěstí. Tak jako oficiální medicína, i oni často trpí nevyléčitelnou chorobou: paranoiou pýchy. A to i s těmi příznaky, že to o sobě nepřipustí a tudíž se neléčí.
.oOo.
Skutečná pravda není jen správný „duchovní“ názor, nelze ji nalézt jen čtením ani jen meditací, nejsou-li integrované do harmonického konání, cítění, myšlení. Vývoj může být jen celostní, i když někomu je bližší citovost, jinému studium.
.oOo.
Pro někoho platí, že čím více hyne jeho vnitřní život v povrchnosti a lenivosti, tím lačněji těká jinde a marně se pokouší nahradit chybějící světlo svého niterného oltáře duchovními resp. energetickými padělky. Mnozí z nás nesnesou zdravé učení, při kterém je samozřejmě nutné překonávat vlastní pohodlnost a další nectnosti, a vyberou si podle svých choutek raději nějaký „zdroj energie“, ať už lidský, nebo nějaké nabíjedlo.
.oOo.
Prožitek modlitby, posvátného místa i uměleckého díla bývá tím plnější, čím více je můžeme začlenit do připraveného, pročisťujícího se a duchovní sebekázní orientovaného nitra. Místa buď energeticky drancujeme, oslabujeme, nebo posilujeme.
.oOo.
Někdy jsme místo sebepoznávání a práce na sobě - jen konzumenti metod či "nabíjecích" předmětů, chtiví konzumenti silových míst, konzumenti kostelů, konzumenti guruů, konzumenti přírody... Vše z toho nám může něco dát, ale až po samostatném poctivém vývoji, jako jeho doplněk. Pak se nám vyjeví jednoduše, co chceme jako pravou hodnotu a co je jen atrapa.
.oOo.
Sebepoznáním člověk rozezná chyby, žije s nimi, vidí na ně. Je sám sebou, uvedl do souladu myšlení, cítění, slova i jednání. I se svými chybami je pravdivý, nic nehraje.
.oOo.
Všimněme si: určitá kultura vyjadřování, jeho svědomitost, srozumitelnost, logika, ba i pečlivá artikulace atd. umožňuje i naladění pro naléhavá vysvětlování, pro dobírání se podstat problému s partnerem a ostatními členy domácnosti, pro sdílení krásných obsahů četby nebo niterného života, pro svědomité rozebírání příčin konfliktů i pro krásná, upřímná a hluboká vyznání a ocenění druhého. Jsme-li naopak zvyklí mluvit stylem – mám teď super psychičku na narozky…, naplňujeme si domácí fluidum ledabylostí, zkratkovitostí, náhražkami, zjednodušováním. Chybí nám pro závažné věci nejen odpovídající výrazivo, ale i schopnost navodit přiměřenou a plodnou atmosféru. Nebo si s partnerem nejsme navzájem srozumitelní. Význam má i dbalá artikulace, výslovnost. Zanedbáváme-li ji, těžko se dobíráme i k artikulaci myšlenek, problémů, pochval atd.
.oOo.
Má emoční inteligence obsahuje:
znalost a původ vlastních emocí
co s nimi dělám, jak je zvládám
schopnost sám sebe motivovat
vnímám emoce druhých?
umění mezilidských vztahů
U následujících kategorií si u sebe odhadnout :
- JAK JSEM NA TOM
- STUPEŇ MÉ TOUHY TOHO DOSÁHNOUT (VYLADIT)
- ODHADOVANÝ STUPEŇ PRACNOSTI
Příklady:
vědomí vlastní důstojnosti
vcítivost
nadhled
smysl pro humor a odlehčení situace
sebepoznání a porozumění sobě
duševní hygiena (schopnost odpočívat, přehlednost nitra, jasná artikulace svých pocitů...)
touha vstřebávat vyšší hodnoty, motivovaná ve prospěch okolí
strach z bolesti a utrpení
strach ze ztráty prestiže
strach z nemoci a ztráty lidské důstojnosti
strach ze samoty a opuštění
strach ze smrti
schopnost dát svému strachu jméno, označit co mne trápí
rovnováha mezi aktivitou (přičiněním se) a odevzdaností do vyšší vůle
schopnost a touha vytvořit si přiměřené a důstojné okolí doma a na pracovišti
schopnost uvědomovat si a prožívat svátky během roku
schopnost duchapřítomnosti a improvizace
schopnost a ochota poznávat, jak mne vidí okolí
zátěže z dětství
vnímání přírody
uvědomění si rysů dědičnosti
rozlišování čistého a negativního umění
soustředění na četbu a poslech hodnotné hudby
rozeznávání Persony a Stínu v sobě
umění naslouchat
schopnost víry
schopnost lásky
schopnost naděje
uspokojení potřeby seberealizace, pochvaly
schopnost pochválit a ocenit druhého
životní laskavost a radostnost
schopnost být oporou druhým
.oOo.
NEJVYŠŠÍ A NEJMOHUTNĚJŠÍ ELEMENTÁL LIDSTVA - IMPULS KRISTŮV.
Obepnnl v hodině ukřižování na Golgotě natrvalo celou Zemi.
Nejde o rozplynutí se, kdy by naše já zaniklo či se zeslabilo, ale naopak se cítíme v plném jasu, a to je ono Centrum, Ohnisko esoterního křesťanství. Pak je naše Já jedním z paprsků slunečního Já Kristova. Kristus je centrální Já kosmu.
Ono prostoupení se tím světlem slunečního bezpečí nebo vcházení do něho musí být oddané, radostné, volné, bez chtění honem něco mimořádného zažít či získat. Je to přirozený myšlenkový postup, který si navodíme rozmýšlením o Slunci a Kristu jako oběti lásky pro náš pozemský svět.
Spálení částí naší karmy zde nemá být jako prvotní cíl, pletlo by se tam pak sobectví. Když ale prožíváme prostoupení se tím Sluncem Krista, Jasem Jeho čistoty a milosti a neomezené síly a možností ku pomoci, tak si vybavme některou svoji starost či situaci a volně ji do toho vložme. Onen jas na tu starost zaměřme, nechme starost či negaci radostně a úlevně obtéct tímto jasem. Tedy - při tom jasu si na tu starost vzpomeňme, a ona bude tím osvícena a vzata do péče. Na zemské úrovni to může znamenat hlubší vhled, úlevu, zlepšení, usnadnění. Velké krize to může přivést i k nečekanému rozuzlení. Někdy to nemusí být hned, jindy ano. Nejčastěji je nám dána síla, abychom problém nahlédli jako fiktivní, nafouklý jen v naší mysli, protože vždy žijeme v Boží ochraně, to jen karma nás někdy musí vychovávat.
.oOo.
ŠTĚSTÍ:
Ke štěstí: Mé potřeby a jejich uspokojování.
Sebepřijetí, sebevědomí, sebedůvěra, sebejistota, sebeúcta
Štěstí: trojí smíření (harmonizace):
- se sebou
- se světem (okolím)
- s Bohem
Ludwig: Štěstí je jako slunce. I stín musí být, abychom štěstí mohli pochopit.
Dostojevskij: Štěstí nespočívá ve štěstí, ale v jeho dosahování.
Maeterlinck: Zpravidla to, co nám schází, není štěstí, ale znalost štěstí.
Tolstoj: Pravé štěstí je vždy v našich rukou. Následuje za dobrým životem jako stín za předmětem.
Brousson: Štěstí není událost, nýbrž schopnost člověka.
Maeterlinck: Máme jen tolik štěstí, kolik jsme schopni ho pochopit.
Stendhal: My sami jsme strůjci štěstí. Okolnosti tu nehrají roli.
.oOo.
Sedm kvalit osobního rozvoje, které umožňují zásadní proměnu:
1. Převzetí osobní zodpovědnosti za vlastní zdraví na všech úrovních – fyzické, mentální a emocionální;
2. Metodická kultivace empatie – závazek k soustavnému rozvoji svých schopností naslouchat, pozorovat a vnímat druhé a jejich zkušenosti z jejich úhlu pohledu;
3. Sebezvládání – přijmout realitu vlastního vnitřního života – rozvoj praktických dovedností k sebeuvědomění a získání nadhledu na vlastní emoce, touhy, motivace, reakce a projekce. Převzetí zodpovědnosti a péče o svou vlastní realitu;
4. Tolerance a respekt k odlišným realitám – závazek soustavně rozvíjet poznání a úctu vůči pravdě druhých, který vychází z respektování vlastní pravdy, identity a hranic;
5. Rozhodování a jejich naplnění – závazek činit svá rozhodnutí vědomě a tak, aby vyjadřovala náš vyšší potenciál; kultivace naší vůle k plnění těchto rozhodnutí. Identifikace a konstruktivní překonávání nalezených překážek;
6. Vědomá kultivace vděčnosti – výživu poskytující vědomá kultivace vděčnosti a úcty;
7. Soustavnost – závazek zařídit svůj život a činy podle výše uvedených zásad.
Snad nejvíc potřebujeme k našim životním náladám i k náladám vůči druhým:
VCÍTIVOST, NADHLED, DUCHA-PŘÍTOMNOST, HUMOR A LASKAVOST.
2024 ©