I/III - Předesílám: než se pokusím psát o lenosti, přiznávám se k ní. Tedy - dále jen volně podle toho, co o ní píší zasvěcenci. Lenost vzniká z nehybnosti astrálního těla a urychluje odumírání vnitřního života. Lenost, netečnost a nekonání povinností přináší vnitřní zmrtvění. Je snadné pozorovat spíš u druhých, jak jsou mnozí pohodlní myslet, čímž sebe sami ochuzují. Jejich duševní i tělesná pohodlnost škodí nejvíce jim samým a bere jim schopnost k dalšímu pokroku. Zapadají pak do lenosti jako člověk, stojící na bažině, do níž se pozvolna propadá.
Lenost je zkázou, která vede k otupělosti a dovoluje rozkladným silám smrti prostupovat náš mozek. Lenost a zahálka může také vést k různým neřestem všeho druhu astrálního zla. Člověk, který se štítí práce, spoléhá na jiné a neusiluje o soběstačnost (nejsou tím míněny sociální případy). Lenoch se živí na útraty státu, rodiny či přátel, je sociálním příživníkem a v některém příštím životě se logicky zrodí chuďasem či žebrákem. Nebude mít schopnost pracovat, nebude mít síly bojovat se svou tělesnou netečností, kterou dnes pěstuje a která příště přinese svůj plod třeba i v postupně se rozvíjející mentální retardaci. Jeho tělo leností znehybní a jeho údy ztuhnou. Následkem toho v příštím životě podlehne předčasně i marasmu. Může se zrodit i s nějakým tělesným postižením či problémem, protože se toužil lehce živit na útraty druhých a zatížil své ruce leností. Někdy se lenost karmicky vyrovnává tím, že takový člověk přijde o ruku nebo o nohu při své práci následkem nedostatečné zručnosti, způsobené dřívější leností. Je to zaviněno tím, že si práce nevážil, nechápal její sociální a morální smysl a její posvátnost. Nenáviděl práci a přijímal ji jen jako nutné zlo, opatřující mu peníze na výživu, zábavu a radovánky. Kdo s takovým postojem přistupuje k práci, olupuje se nejen o životní radost, ale zatemňuje si mysl a karmicky se zatěžuje pro budoucnost. Zrodí se pak v poměrech, kdy by rád pracoval, ale práci nenajde.
Člověk, který by pracovat chtěl a měl by opravdovou úctu k práci a odpor k zahálce, vždy by nalezl něco pro sebe, a než by zahálel, pracoval by raději zadarmo. Takových příležitostí je vždy bezpočet. Dovedl-li by někdo zdarma pracovat delší dobu, vytvořil by si karmické síly dobra. Zvláště dobrovolnická práce v sociální oblasti (domovy důchodců, hospice, ústavy pro postižené…) nebo v ochraně přírody je potřebná. Může si být jistý, že příště práci nalezne a bude moci se jí uživit. Člověk, schopný práce, by se měl stydět žít bez práce. Měl by vědět, že je to velký přestupek mravního zákona a že je to sebeponížení, když přijímá podporu, aniž ji nějak zužitkuje buď už pro dobro vlastního vývoje nebo pro dobro celku. Nemá-li člověk jinou fyzickou práci a bere-li podporu, může ji využít k rozvinutí duchovních sil, k sebevzdělání, prohloubení své mentality; může alespoň částečně zhodnotit smysl svého života a přemoci lenost. Lenost je jako hlíza na duchovním těle. Působí rozkladně ve všech možných směrech. Člověk, který má dobré hmotné poměry, neměl by nikdy žít v lenosti. To vždycky mstí. Neměl by hovět své astralitě, protože tím přestupuje zákony života a bude trpět v kámaloce i v budoucí inkarnaci. Každý člověk bez rozdílu svého společenského postavení a majetku by měl nějak pracovat. Může-li si na základě dobrých životních poměrů volit milou práci, měl by vždy mít i nějakou duševní činnost, aby se jeho astrální duševní síly mohly správně a morálně vyvíjet a aby obohacoval svou duši vnitřními zážitky.
Mnozí lidé jsou sice činní fyzicky, ale krajně nečinní duševně. I tato pohodlnost v myšlení je přestupkem proti řádu lásky, který pobádá člověka k pokroku, protože je složkou světového bytí a sám z něho čerpá. Mrhá-li vlastním majetkem, mrhá i statky celku. Člověk je zodpovědný za to, zda vykoná úkol Bohem mu svěřený a zda v každé inkarnaci dosáhne určitého pokroku. Pokrok celku, vývoj kultury je odvislý od pokroku každého příslušníka své doby. Žádný se nemůže vymknout ze svého světoobčanského poměru a nemůže uniknout zodpovědnosti, plynoucí z jeho zahálky a lenivosti. Leností a pohodlností strhuje i okolí zpět do starých evolučních forem. Člověk má žít pro pokrok, protože pokrok je vnitřní pohyb. Jestliže se člověk astrálně nepohybuje, není-li vnitřně činný, je-li pohodlný myslet, necítí-li soucit s druhými, protože se ho to netýká, pak jeho astrální tělo propadá hnilobě jako stojící voda v tůni. A jako se v hnijící vodě hemží bakterie, které přivodí těžké choroby, i v astrálním těle prosáklém leností povstávají různé choroby nezřízených pudů, i příčiny různých jiných astrálních zatížení.
První ze tří ukázek dokončované knihy o karmě, která by měla vyjít opět laskavostí Martina Dohnala, "mého" nakladatele.
Další úryvky v brzké době.
2024 ©