MÁŠ DOMA OLTÁŘÍČEK NEBO POSVÁTNÝ KOUTEK?
Mám, i velký obraz Nejsvětější srdce Ježíšovo od františkánů, vzpomínám si, jak jsme ho nesly s Libuší Šafránkovou, mojí kmotrou, přes kus Prahy do auta:) Od kostela Panny Marie Sněžné...Divím, se že nás nikdo nevyfotil:)
DÍVÁŠ SE RÁDA NA HVĚZDY?
Na noční oblohu se dívám často a ráda, skoro každý večer z balkónu, když je jasno, ale víc než hvězdy mě fascinuje Měsíc. Luna je pro mě symbolem Panny Marie, usebírám se přes ni. Pohled na noční oblohu je vlastně prvním stupněm mých nočních 'cvičení', pomáhá mi v koncentračním úsilí. I proto potřebuji být hlavně v noci úplně sama.
MÁŠ NĚJAKOU DIVNŮSTKU? (později)
NA JAKÉ OBDOBÍ ČI UDÁLOST Z DĚTSTVÍ NEJRADĚJI VZPOMÍNÁŠ?
Spíš než na období nebo událost vzpomínám nejraději na pocit, který mě provázel kolem Vánoc. První roky Vánoc, kdy dítě už vnímá, ale ještě si neuvědomuje ten koncept, jen pociťuje onu zvláštnost a posvátnost vánočního ducha času, tajemství. Dodnes si ten pocit vybavím a nedá se vůbec popsat.
PRÝ ČLOVĚK NA DUCHOVNÍ CESTĚ NEMÁ SMYSL PRO HUMOR?
Má:) Můj smysl pro humor je jednoduchý, něco na způsob Fantozziho. Celkově mě baví a překvapuje, kolik poloh se v jednom člověku může nacházet:)
V ČEM PROŽÍVÁŠ – NALÉZÁŠ ÚTĚCHU?
V tichu a samotě. Tam je naprosto všechno. Přes den jsem hodně s lidmi a v noci potřebuju být sama. I proto usínám až kolem třetí, kdy už město spí a je klid, protože se mi snadněji 'najíždí na hlubinu', kde jsem opravdu doma.
SLAVÍŠ RÁDA SVÁTEK A NAROZENINY? S KÝM?
Neslavím. Celkově, co jde 'po horizontále', mě až tak moc nezajímá. Obecně když se s někým potkám, nezeptám se ho, co měl k snídani, ale bude mě zajímat, na co u té snídaně myslel. Ale docela ráda jím, tak většinou jdu s někým z přátel na večeři. Nebo s dcerou a jejím přítelem. Jak říká Natalie (dcera) - věk je jen číslo, ale dodává k tomu (nevím proč:), že vězení je jen místo:)
CO TI VŽDY VYLOUDÍ ÚSMĚV NA TVÁŘI, V SRDCI?
Na tváři je to vždy právě něco z toho jednoduchého humoru a v srdci ten moment, kdy ucítím 'tichou radost', která se objevuje v čase noční modlitby.
MÍVÁŠ DUCHOVNÍ ZKOUŠKY?
Mívám a nejen duchovní. I světské. A odezva přichází obvykle i velmi brzy po nějakém prohřešku. Hned vím, co jsem neměla. Ty duchovní jsou samozřejmě méně čitelné, ale zažila jsem, myslím, i temnou noc duše (nikoliv ducha). Ale člověk si samozřejmě ve své malosti nikdy nemůže být jist, zda jeho výklad toho, co ho potkává, je správný.
JAK SE TI JEVÍ NYNĚJŠÍ DUCHOVNÍ SPOLEČNOSTI ČI HNUTÍ?
Je hodně roztříštěná. Řada lidí věří v 'něco' a někdy to může být i nebezpečné. Protože není 'duch jako duch' a skvělé je, když jedinec na cestě pěstuje a rozvíjí dar rozlišování. A nebo by měl mít zkušeného průvodce. V tomto ohledu nedám dopustit na františkánské bratry.
2024 ©