AŤ SI TRHNU NOHOU; ČINY A CITOVÉ KÝČE; POKUD TOTO PUTINOVI PROJDE, JSME V HÁJI I MY; HOLKA BÁSNÍŘKA Z DRŮBEŽÁRNY V ODĚSE

1. „TATO NOC NEBUDE KRÁTKÁ“; WE SHALL OVERCOME PRO UKRAJINU

2. Že odtud nemůžu nijak pomoci? A nekecám si tím do kapsy? Po vlně samozřejmého soucítění s našimi trpícími, mučenými a vražděnými bratry, které bylo samo o sobě hlavním morálním stimulem alespoň k nějaké mé malé pomoci (finanční, modlitbou či jiné), když válka vypukla, mne popadá lenivý pocit, že mám v ušlechtilosti už „vystaráno“ a víc dělat nemusím či nemůžu. Opravdu? Tedy jdu na sebe diplomatickým a psychologickým zpytováním: Snížil jsem v poslední době – ať už kvůli covidu nebo nynější situaci, počet výletů a návštěv autem, nebo jsem si je zcela odpustil. Tedy – hodně jsem ušetřil na benzínu! Nemohl bych si odříct desetidenní pobyt na Štumpovce v Krkonoších nebo na Zámku Poruba? Nebo zkrátit na polovinu? Taky ušetřená částka, kterou bych jinak snadno utratil. Musím chodit tak často do „své“ oblíbené kavárny La Sabbia Café (říkám si „povaleč kavárenský“ - pohrdavý to výraz Zemanův) na presso a svařák? Neodpustím si týden dlouhé setkání duchovních lidí, kde se možná jen společensky štěbetá o krásách duchovna nebo o správném zažívání? Opravdu si musím koupit lepšího notebooka, i když mi tenhle stačí? Chtěl jsem své příbuzné koupit k svátku dárek za pět tisíc, ale koupím jen za pět set a vysvětlím jí to? Jistě ráda pochopí. A když ne, tak ať si trhne nohou. Chtěl jsem módní prošívanou bundu za pět tisíc? Nepotřebuju ji, tak ať si trhnu nohou…

3. Kolik jídla, ošacení, mobilů, důstojnějších noclehů atd. by se za to vše – ač je to minimum - pořídilo třeba pro ty ukrajinské caparty. Nebo jejich zodpovědné a mnohdy zoufalé maminky. Nevědí, kde jsou v boji jejich manželové, nevědí zda ještě žijí. Dojímal jsem se v životě při četbě nad ušlechtilostí, soucítěním a pomáháním nebo o tom dokonce se spřízněnými lidmi řečnil, a teď sám sebe přesvědčuju, jak jsem chudý a tedy že skoro nijak nemohu přispět? Nebo – po jednom přispění v prvním návalu altruismu už mám „vystaráno“? Dobře. Byla to vše tedy jen moje sebedojímací citově kýčovitá lež? Nejsem zalezlý v morálním bunkru? Jaký vlastně jsem? Neukazuje se více pravda o člověku v této situaci?

4. Vida, naskočila hezká zpráva:
5. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-pomoc-cechu-ukrajincum-neopada-po-mesici-valky-se-zmnohonasobila-195824#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=Yh8UzqJfK2S-202203282019&dop_id=195824&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz>

6. A co když Rusové postoupí časem až sem, což není podle expertů vyloučeno? Měl bych se na to mentálně připravovat, a neříkat „nestrašte“. Jistě, jsou tu i takoví, kteří touží sloužit agresivním uchvatitelům, protože paprsek jejich moci povzbuzuje i jejich neukojené mocichtivé choutky. K Putinovi se mentálně uchylují a líšou už roky – od okamurovců po některé antroposofy. Byli by ale asi těžce zaskočení z nových poměrů. Putin, tak jako kdysi Lenin, o své užitečné idioty nestojí, a na dobytém území mezi zbylými živými nerozlišuje. Stačí mu, že slouží svým destruktivním démonům megalomanie, moci a agrese.

7. .oOo.

8. Kolikrát jsem kritizoval Slovany, že snadno citově vzplanou, ale brzy vychladnou. Vidím to i na sobě. Braňme se tomu. Zdá se, že „tato noc nebude krátká“. Jak se na to – krom neustávající pomoci podle možností každého - mentálně připravovat? Je dobré, a nejen v těchto okolnostech, vzdávat se svých materiálních představ o své budoucnosti. Myslet i víc na druhé. A vědět, že jsme tu byli bezpočtukrát, bezpočtukrát zahynuli různými způsoby, a budeme taky ještě mnohokrát. A že záleží, s jakým svědomím a vědomím odejdeme – ať ve třiceti či devadesáti. S kým se tady máme opravdově rádi, budeme se mít rádi i „Tam“. Možná si budem ještě bližší. A komu jsme ublížili, „Tam“ to uvidíme a budem prosit o odpuštění. A i my budem odpouštět. Dlouhodobá náprava velkých nepravostí, není-li v našich možnostech, lze přenechat vševědoucí Prozřetelnosti.

9. A ještě drobnost: Trpí lid napadeného národa, ale morálně trpí i ta menšina Rusů, kteří nenaletěli na propagandu, opatřili si pravdivé informace o nynější válce a bezmocně nesou tíhu národní viny. I ti z nich, kteří jsou zavíráni, mučeni či vražděni za své sympatie k napadeným či za protiputinovské demonstrace, zaslouží naši modlitbu.

10. V Boží ruce se jednou každé zlo – osobní, skupinové i národní - obrátí v dobro, ale, samozřejmě, dlouhodobými karmickými postupy.

11. .oOo.

12. Joan Baez a Václav Havel – We Shall Overcome – věnujme při sledování bratrům z Ukrajiny.

13. https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/baez-joan/we-shall-overcome-312246>

14. .oOo.

15. Erik Tabery v Respektu:

16. Vyžadování přijetí odpovědnosti není projevem kolektivní nenávisti, ale výzvou k cestě pokání.

Německý kancléř Willy Brandt v roce 1970 poklekl ve Varšavě před pomníkem připomínajícím osud obyvatel tamního ghetta. Symbolicky se tak znovu omluvil za zločiny, které spáchala jeho vlast, ačkoli se na nich sám nepodílel. Rusko se nemůže dočkat rozhřešení, dokud nějaký jeho budoucí prezident nepoklekne v Mariupolu.

16. .oOo.

17. Závěr dobrého komentáře J. Pondělíčka:

18. Svoboda zvítězí nad nesvobodou

… Mohlo by se zdát, že vize amerického prezidenta tak byla především pochmurná. Není tomu ale tak. Joe Biden často citoval papeže Jana Pavla II. a také mluvil o tom, jak touha po svobodě ve střední a východní Evropě nakonec zvítězila i přesto, že byla Sovětským svazem brutálně silově potlačena v roce 1956 v Maďarsku a v roce 1968 u nás. Bidenův proslov nám připomíná právě to, že svobodné lidi porazit dlouhodobě nejde.

Lze je dočasně potlačit za použití brutálního násilí, jak se momentálně ruský diktátor snaží na Ukrajině. Násilí ale nikdy nakonec nevyhraje. Prezident Biden oprávněně podtrhl, jak velkou a širokou podporu dostává Ukrajina nejenom od Spojených států. Můžeme mít sice pocit, že Západ by mohl dělat víc, ale toto není Mnichov. Zároveň ale také Biden naprosto správně zdůraznil, že zbraně by nebyly k ničemu, kdyby nebylo odhodlání Ukrajinců svou svobodu bránit.

Je jen na nás, zda Vladimir Putin ve svém barbarském tažení uspěje. Na rozdíl od Ukrajinců nemusíme přímo obětovat či riskovat své životy. Stačí jen, abychom jako společnost dokázali svobodě obětovat část svého komfortu a blahobytu, ať už to bude znamenat vyšší ceny energií, vyšší daně nebo dočasně vysokou inflaci. To je vlastně asi nejsilnější poselství Bidenova projevu ve Varšavě, ale i jeho předchozích vystoupení. Svoboda není zadarmo, ale pokud tu cenu nebudeme ochotní přijmout, bude to v důsledku daleko dražší.

https://www.forum24.cz/biden-pronesl-nejdulezitejsi-a-nejlepsi-projev-sve-kariery/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=0&dop_vert_id=leg0&dop_req_id=nAoil7FbNYd-202203271139&dop_id=15920755

1. .oOo.

2. Igor Orozovič, herec (mj. v pražském ND) řekl v jakémsi rozhovoru:

3. Oslavování lidí, kteří v první linii bojují s pandemií koronaviru, ale postupně vyprchalo. Nemáte obavy, že nás brzy přejde i solidarita s Ukrajinci?

1. Ano, všiml jsem si, jak si zpočátku málokdo připouštěl, že ta lehce manická pomoc Ukrajině je především pomoc Evropě a nám samotným, protože pokud Putinovi současná invaze projde, jsme v háji i my. Chápu, že většina z nás cítí potřebu aspoň něco dělat, jenomže v jistou chvíli se skoro všichni předháněli v tom, kdo je angažovanější. V jednom televizním rozhovoru se mě dokonce ptali, jak dál hodlám pomáhat. Přišlo mi, jako bych měl něco dokazovat a nejlépe říct, že tady nechám k dispozici svůj byt a narukuju do letectva.

1. Pravá dobročinnost přitom podle mě spočívá v tom, že o ní člověk ani nemluví a prostě pomáhá. I já jsem z války na Ukrajině byl a pořád jsem zoufalý, vidím to neštěstí a dělám, co můžu. Měli bychom ale zůstat střízliví a šetřit síly, protože konflikt ještě potrvá a bude důležité v sobě to pochopení a lásku pro uprchlíky zachovat po delší dobu. Podobně jako v případě pandemie čelíme situaci, se kterou už minimálně mladší generace nemá žádné zkušenosti, takže teď jednáme pod vlivem emocí. Jenže emoce není názor.

2. Vím, že rád stopujete. Projel jste stopem i Ukrajinu?

   1. Neprocestoval jsem ji celou, ale při jednom z největších stopařských výletů, který jsem s kamarády z bývalého turistického oddílu podnikl, jsem se podíval až do regionu kolem Oděsy. Na jihu Ukrajiny jsme tedy už cestovali spíš dálkovými železničními linkami, ale potkaly nás tam neuvěřitelné zážitky. Seznámili jsme se třeba s holkou, která pracovala v drůbežárně, denně tam nočním spojem sedm hodin dojížděla a s baterkou v ruce nám předčítala svoje básničky. Takových lidí se ve vlaku našla spousta a všichni byli zvyklí se spolu bavit, i když se neznali…

https://www.respekt.cz/tydenik/2022/13/az-rusky-prezident-poklekne?sznclid=_ZSZwMXNyMjOz8jMyMXJys3Fyc7Pys-BicDMy8_My83KzMXI08vFxYGJmMDMy8nFyc3KxcnO08nEyoGewMS7yL6-v8TMuc3Jys7LzLvJvMjIxMrMvszEy8zJvsrK&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=0&dop_vert_id=leg0&dop_req_id=wizNwnbJTN4-202203271904&dop_id=15924085