Subjektivní podivnost: Když vzhlížím každou chvilku od počítače do okna, vidím tam kulatý měsíc v plné fázi. Myslel bych, že jsem ho tam takhle viděl včera, předevčírem, vždycky. Podobně třeba – když vidím na jaře jiřičky, jak si staví-nalepují z kousíčků bláta v rozích mého okna hnízdo, hádal bych se (se sebou), že ho tam stavěly včera, před týdnem či před měsícem, a ne před rokem. Anebo bych se asi se čtenáři hádal, že jsem o tom ještě nepsal. Ale poctivěji - tuším že asi jo. Učeně se tomu říká konfirmační zkreslení. Tedy vnímání jen toho, co se nám líbí či co potvrdí naše názory. Lze si toho všimnout i ve vnímání vztahů nebo věcí veřejných a politiky. Všimnout si konfirmačního zkreslení u politiků, to by nám šlo, ale nutno si všímat i u sebe; Zas prý někdo kradl? No jasně, všichni jsou zloději. Nebo z duchovní vědy – někteří stoupenci vysokého zasvěcence od něho odvozují svoji vlastní vysokost. Možná jen z nízkosti svého snobismu. Lze se s tím setkat v těchto kruzích často.
A další milý podnětný mail (s mými pichlavými připsaninami):
Přeji Vám krásný den,
poslouchala jsem u snídaně rádio, kde hovořili o meditacích. Nedávno mě jedna známá, úporně bojující o moji přízeň (otravná), lákala na jakási meditativní setkání a to za cenu nikoliv nepatrnou. Ale prý je třeba, aby se víc a víc lidí probudilo Já se probouzím denně, i když až v pozdním dopoledni, zpozdilec. a bylo vědomých, že to prý říkala nějaká paní Brožová na Youtube, sama už prý plně probuzená. O jé, tak hned po Buddhovi. Odmítla jsem to s tím, že když slyším slova probuzený a vědomý v pojetí dnešních pseudoduchovních věd, slézají mi hrůzou vlasy a já bych si svoje vlasy ráda uchovala. Dorazila jsem ji svým bezelstným sdělením, že ani nevím, co meditace je a že meditovat v tom významu slova, jak ho chápu já, se dá i při mytí nádobí nebo přesazování kytiček, ano, taky a u toho bych asi raději zůstala. Nejlepší odpovědi takovým „probouzečům“. I mne se jich kdysi pokoušelo „probudit“ (po svém) několik. Měl jsem dojem, že to říkají ze svého spánku. Byla jsem označena za naprostého ignoranta Tak, a máte to! Někdy něčí nadávka může být pochvalou. a pozbyla dalšího úmyslu zůstat v mojí blízkosti. Už se neozvala. Což je jedině dobře. Měla jsem jí vyprávět o tom, že jsem po poměrně dramatickém úraze jen ležela a nemohla hýbat rukama a že jsem se bála, že už nikdy s nimi hýbat nebudu? Že zůstanu někomu na krku? Měla jsem jí vyprávět, jak jsem toužila láskyplně umýt svůj hrníček na kávu, hladit jeho oblinky anebo laskat se s malými zelenými výhonky, které si ještě po vykouknutí na svět nesou na hlavě čepičku z obalu semínka, ze kterého vzešly a posilovat je k dalšímu růstu? A co teprve když je dlouho jediným rozptýlením pro ležícího sledování much na okně, dodnes je vidím před očima tak podrobně, jako snad nikdo, protože jsem je nemohla odehnat. A pochopila by to vůbec? Když jsem pak po velkých peripetiích rehabilitací atd. byla funkční, vždycky jsem si na to vzpomněla, když se toho ve mě nahromadilo a kradlo mi to klid a pozornost. Ale vážně… nejsem v oblasti meditací vzdělaná ani znalá. Někdy taková „vzdělanost“ může být i brzda, protože se člověk snaží svou „meditační“ náladu vymodelovat podle nějakého návodu. Pojednání o meditacích mohou mít jen inspirující smysl (i když jsem o meditaci toho napsal v knížkách i na webu až až). Možná skýtají netušené možnosti, které jsou mi skryty a nechci je rozhodně zpochybňovat ani zlehčovat. Pokud se nenásilně snažíme, pak i pak má vše svůj čas. Když spěcháme, zakopneme si pak někdy o vlastní nohu.
V poslední době jsem se poměrně razantně oddělila od některých lidí, kteří mě už dlouho zatěžovali svou potřebou sochat a tesat mě neustále do podoby svých vlastních představ. Jo, tyhle tesající neotesance znám dobře, roky jsem byl taky takový. Měla jsem to udělat dávno. Napadá mě: Seneca: 90 procent moudrosti je být moudrý včas. Nechci vysvětlovat co chci, co nechci a proč. Jedna taková dobrá duše mi dává své nevyžádané rady, Tak to neposlouchejte, pryč od takových co nejdřív. I Buddha řekl, že kde není porozumění, odchází se hned a bez rozloučení (necituju možná přesně). do jakého zaměstnání bych měla přejít, kam bych měla chodit, abych nepropadla samotě. Chce se mi smát skoro hurónsky. To ne. Výsměch je vždycky špatný. Tím byste sestupovala blíž k její úrovni, stačí to odsunout neosobně, neutrálně. Samota je moje téma, žiju z ní a potřebuju jí třikrát víc než ostatní. Krásně o ní píše i Thákur, třeba jak jednou ročně odchází na čas hor šilongských do úplné samoty. Možná by ani nepochopila (protože jen mluví ale neposlouchá), že samota není osamělost. Taky mne kdysi takoví chtěli „vyprostit“ ze samoty. Jedině lze je neosobně odsunut, neposlouchat. Stejně tak jsem se vyvlékla z řady aktivit, které už přestaly být radostí ale povinností a namísto vnitřní posily se staly koulí u nohy. Ano, to je nutný a přirozený předpoklad i průvodní znak vývoje. Lépe se mi dýchá a vrátí se mi tak čas, který potřebuji pro sebe, abych ho mohla věnovat tomu, čemu ho věnovat chci.
.oOo.
A pan Zelenskyj má pořád zachmuřenou tvář. Ano, sotva si lze představit, kolik toho má na svých bedrech. Myslím na něj moc, na jeho zem, na jejich lidi. To je dobře, je to moc zapotřebí, vysílat sílu, modlitbu…, obkroužovat v představě jeho strádající zem láskovými ochrannými kruhy… Umí si vůbec uvědomit tu hrůzu průměrný prorusky ukřičený Čech, který se za covidové pandemie hroutil z toho, že mu zavřeli posilovny? Přesně vystiženo. Byli jsme jednou z organizací, která příchozím pomáhala a nebyli všichni bohatí a vyčůraní, připravení dojit stát, jak mnohý občan argumentuje. I ti tu jsou, ale byla mezi nimi spousta zoufalých rodičů i dětí, kteří přišli o domov a zůstali tam jejich milovaní lidé. Člověk měl co dělat, aby z těch příběhů neplakal ale naopak jim byl jakýms takýms zdrojem podpory a klidu. Mohl jen bez slov obejmout a pomoci zajistit střechu nad hlavou a jídlo. To se svět opravdu nikam neposunul? Jak to, že dnešní lidé nedokážou navázat na to, za co vybojovali jejich příbuzní a nesnaží se na to navázat svojí vlastní prací pro mír a prospěch společnosti.
Posílám teplý slunečný pozdrav s vůní vzcházejícího heřmánku.
M.
PS KF: Připojuji se a totéž posílám milým čtenářům.
.oOo.
Paní Olena za českými lékaři...
.oOo.
.oOo.
Maria G. mi i ze své zkušenosti napsala: Na facebooku řádí cenzura. Zajímavé je, že je to v režii hulvátské, sprosté a extrémní levice. Právě ta usiluje o omezení svobody slova. Agrese a hulvátství facebook úplně zamořují.
2025 ©