NAŠE TABU - JAK HO ZPRACOVAT; POSTOJE A NÁLADY ODCHÁZEJÍCÍCH; MUŽSTVÍ A ŽENSTVÍ V REINKARNACÍCH; IQ A EMOCE; ZKUŠENOSTI Z KOMUNISMU; RODINNÁ A RODOVÁ KARMA; ÚLOHA ZLA; TŘI AUTOŘI; Přednášku dokonale opět zorganizoval - jako vždy - a moderoval dobře připravený - jako vždy - Daniel Drda. Profesionálně natočil - jako vždy - a zpracoval a zveřejnil režisér Petr Tomaides. Odpovědi pozornému publiku - jako vždy - ze sebe rozpačitě soukal - jako vždy - Karel Funk.
https://www.youtube.com/watch?v=ImfgJ1rN-iE>
Opět z reakce Marie G.: ... To Vaše povídání na fcb jsem poslouchala několikrát a konečně mi došly souvislosti, které mně hned nedošly. Něco jsem tam napsala, ale přemýšlím, jak tam dát vědět, že to Vaše povídání nestačí slyšet jednou. Stejně jako knížky a web. To není jen tak povídání a jen tak psaní. Je třeba dobrat se jádru a smyslu. To nestačí prohnat sluchovým ústrojím. Nelze s privilegovaným antroposofickým nosem nahoru (u některých) se distancovat mezi jakousi elitu. Naopak přiměřeným způsobem to šířit ostatním. Dát lidem inspiraci duchovního růstu - vždyť ten rozvoj a vývoj lidstva je cílem!!! Kdo ztvrdne ve hmotě, bude muset opakovat vývoj. Ale dřív musí dostat šanci a příležitost duchovní cestu poznat. Alespoň tak mi to dává smysl…
A má reakce na tuto reakci: autorka a ti, o kterých tu výše píšu, jsou částí z oné spíš menší hrstky dalších kamarádů, se kterými jsme v osobním oboustranném kontaktu, kteří mi v něčem pomáhají či pomohli, nebo kteří mi něco dali, resp. od kterých jsem si toužil a uměl něco trochu vzít. Nebo jsem zkusil dát něco já jim a jejich šikovností i dalším. Tak to holt chodí. Píšu o nich zase jinde.
Připomnělo mi to část vzácné tvorby Jiřího Suchého, píseň Kamarádi. Zde několik úryvků textu písně, která je jeho vyznáním:
Stalo se módou sezóny
do nepravostí rázně tepat,
kaiser rock této fazóny
mně ale nikdy dobře nepad.
A proto marně čekáte,
kdy k tepání se přikročí,
mám oči sněhem zaváté
a po babičce klokočí.
Ptáte se, proč jsem za sto let
se ani jednou nezachmuřil
přesto, že kolem vadnul květ
a vichr někdy krutě zuřil.
Mně totiž osud nadělil
několik dobrejch kamarádů
a tak mi ušlo, že jsem žil
někdy i potmě nebo v chladu.
Pan Chesterton, ten rozsvítil
mou hlavu jako lampu na plyn
a v tom světle jsem pochytil,
že je tu taky Charlie Chaplin.
Jó Charlie přišel vždycky včas...
A bylo u nás veselo,
Morgenstern žvatlal ententýny...
A zatím kolem běžel čas
a mně unikly souvislosti.
No nedivte se prosím Vás
- v takový krásný společnosti.
Malé vysvětlení k verši Po babičce klokočí. Tak se říkávalo růženci – mantricky opakované modlitební pomůcce z korálů klokoče, navlečených na šňůrce nebo niti. Naše (pra)babičky, zejména ty katolické, s mariánskou úctou, jej držely v ruce a po každé modlitbě, zpravidla Otčenáši, ho mezi prsty o jedno semínko posunuly. Usnadnilo jim to počítání modliteb.
2024 ©