Podělení se o výpisky z četby

Zasláno laskavostí Dr. Hanky Sirotkové. číst dál

Podle Paula Bruntona i mnoha dalších velikánů ducha - i kdyby někdo setrvával denně šest hodin v meditacích, nepoznává-li pravdu o lidech a událostech kolem sebe (z morální lenivosti, mystické nadřazenosti ap.), jak by mohl poznávat nejvyšší transcendentální pravdy? - Ukázka z textu, uvedeného níže: Za dobu komunistické vlády v letech 1948 až 1989 bylo při uskutečňování politiky KSČ podle dostupných údajů takových justičních vražd spácháno 248 (Milada Horáková byla jedinou ženou popravenou z politických důvodů), dalších 282 lidí zahynulo při pokusu o přechod hranice, nejméně 7 000 zemřelo v nelidských podmínkách ve vězení, přibližně 250 000 osob bylo z politických důvodů uvězněno, 21 440 osob bylo protiprávně drženo v táborech nucených prací, okolo 60 000 osob muselo nastoupit v letech 1950-1954 k Pomocným technickým praporům a Technickým praporům, 200-300 tisíc občanů emigrovalo, statisícům byl protiprávně zabaven majetek a miliony občanů byly postiženi tím, že nesměli studovat, vykonávat svou práci a byli vystaveni neustálé šikaně. Trestáni byli nejen údajní viníci, ale i jejich děti a příbuzní. Československou republiku přivedli komunisté za 41 let své vlády k hospodářské, sociální, kulturní a vzdělanostní zaostalosti za srovnatelnými státy s demokratickými vládami. číst dál

Jindřich Šídlo „Při tlumočení jsem odezíral Havlovi z úst, protože jsem měl zalehlé uši a nic jsem neslyšel.“ Rozhovor z pořadu Šťastné pondělí. (Video: Jindřich Šídlo) číst dál

Malá úvaha k následujícímu článku. Když se pes, který byl uvázaný na řetězu, vrhne na toho, kdo ho odvázal, je to přirozenost přírody. Když se ale mnozí vrhají už 30 let zpětně na toho, díky jehož oběti se mohou svobodně vyjadřovat, je to nejen stupidní, nelogické, ale hlavně nemorální, křivící páteř a ničící budoucnost. Jeho páteř a charakter je pro ně podivností, potřebují ho nějak zkompromitovat jeho lidskými rysy. Havel provokuje i leckoho z nás, kdysi se podřizujících, svým životem v pravdě, a někoho i poukazy na - jak tomu říkal - metafyzický přesah a na Nejvyššího Režiséra. Národ, který znevažuje své velikány a jejich hodnoty, se stává smrkem s uschlým jehličím. Není ničím cenným udržován, vzdává se vertikálního rozměru a hroutí se jako rozbředlý organismus bez páteře. Kdosi moudrý konstatoval, že národ, který se nepoučil ze své minulosti, ji bude muset opakovat, byť v jiné době a jiné podobě. Vypadá to, že to není daleko. Svobody si už nevážíme a nehlídáme si ji a tedy je nám nenápadně ukrajována. Dokud máme plné žaludky a nejrůznější radovánky, je nám to jedno. Tedy náprava bude muset jednou jít přes prázdnější žaludky. Nemusíme tomu ani duchovědně říkat národní karma, je to logika příčin a následků. Demokracie nefunguje na autopilota - řekla paní prezidentka Čaputová. U nás zatím po novém člověku Havlova formátu netoužíme, ani bychom ho dnes nerozpoznali, neocenili a nezvolili, spíš si zpětně idealizujeme dobu komunismu. Možná cosi podobného přivoláváme, možná už to začalo.  Tím hůř ne pro Havly, ale pro nás a budoucí. číst dál

Nějak se na to zapomíná. číst dál

Monika McDonagh Pajerová: Manipulace MF DNES mi připomněly Státní bezpečnost  číst dál

Tak jak jste si to letos užili? Ale jo, byly super zácpy, neuvěřitelnej zážitek... číst dál

Jejich zpravodajské služby řídí doping sportovců, je to prostě země, kde řídí a nárokují si řídit všechno; I při svém ekonomickém a kulturním zaostávání za Západem se snaží vypadat silně - že jsou všude, že mohou cokoliv; Rusko uvažuje tak, že když oslabí západní země, bude silnější; Podobně jako někdejší zaostávající Sovětský svaz, volí z bezmocného vzteku a nenávisti cestu lží, intrik, škodění, rozvratu; Jsou na zeměkouli zemí s největší nenávistí a buranskou pýchou; Dožadují se úcty, respektu a uznání jen agresí, zlobou, falšováním statistik a tradiční likvidací opozice; Namísto snahy o převažující společenskou harmonii a civilizované právní bezpečí volí raději zvůli, mstu a potlačování lidských práv; Svoji důstojnost a spokojenost se sebou odvozují od počtu porobených a šikanovaných okolních národů, od kterých často ještě požadují vděčnost; Dobytá území označují za osvobozená; Tak jako je v některé třídě rváč, který krade svačiny, šikanuje slabší, vytahuje se spíš svaly než mozkem, je tomu s Ruskem na zeměkouli; I když se agrese vyskytuje i jinde na zemi, s tou ruskou není srovnatelné nic. číst dál

Marxizmus a TSO - Z dalšího textu: Marxistické myšlienky vo svojej podstate pôsobili ničivo na dušu proletára. Rozpor medzi dušou a jej skutočnými potrebami (potreby lásky, zmysluplnosti života, tvorivosti) a deštruktívnou vierou marxizmu bol tým, čo spôsobilo počas nasledujúcej boľševickej revolúcie tú neobyčajnú krutosť proletariátu  voči všetkým, patriacim podľa ich názoru k vládnucej elite. Strašná duševná ľahostajnosť, úplná strata súcitu a základných ľudských pocitov pri vraždení tisícok ľudí, vrátanie žien a detí (šľachty, buržoázie, inteligencie, duchovných, a neskôr aj roľníkov, pri ich povstaniach alebo počas kolektivizácie), to bol výsledok  formovania  podvedomia (duše) proletárov za posledných zhruba 100 rokov... Marxizmus sa začal tváriť ako filozofia a obliekol sa do pojmov vedeckosti. Nachytal na tú vedeckosť proletariát a nahovoril mu, že je samostatná trieda protikladná k vládnucej triede. Do proletárskej triedy naočkoval nenávisť... číst dál

https://www.youtube.com/watch?v=plLcX2m_4gM číst dál

Srpen 1968: Okupace české duše trvá dodnes. Češi mají strach  Tuto fotografii pořídil v Praze těsně po okupaci v srpnu 1968 Jan Palach. | Foto: Archiv Ladislava Žižky Jak souvisí okupace Československa v roce 1968 a Výzva proti strachu a lhostejnosti, kterou dali dohromady čeští vědci? Minulost si neseme v sobě. Návyk se bát, ohýbat. číst dál

Nejprve z mailu pana Martina Dohnala: Vzpomněl jsem si na to, co jsme si říkali o Anastázii. Je to problém s touto knihou, která je podle mého nesmírně elaborovanou a geniální manipulací (Ježíš Kristus byl jen člověk, muslimští teroristé jsou vlastně hodní, protože brání krvavými útoky ohrožení své svobody ze západu, Usama  bin Ládin byl hodný, protože bojoval proti převtěleným egyptským mágům v Americe apod.) – Je to nenápadné, ale velice sofistikované překrucování dobra a zla, moc mne mrzí, že jsme některým lidem tuto knihu doporučoval, navenek se jeví krásná, ale pořád víc, hlavně od čtvrtého pátého dílu začne z toho čtení mít člověk zvláštní pachuť. Jinak velmi zajímavé knihy D. Sul. jsou bohužel nasáklé těmito myšlenkami a  najednou mi příjde, že je těžké je brát jako inspiraci, když kromě zajímavých věcí – třeba popis velmi exaktního jasnozření budoucích epoch v souladu s duchovní vědou v některých amerických filmech, tak najednou také nevím, jestli vychází vždy tento autor, radikálně protizápadní a protiamerický, z pravdy. Ledacos se mi vyjevilo při čtení tohoto textu S. Prokofjeva, je to bez komentáře. Celé je to zde: číst dál

Závislost na telefonu ničí naše životy. Jsme otroci srdíček, „lajků" a notifikací.Neschopnost vydržet chvilku bez mobilu v ruce už je natolik závažnou poruchou, že ji řeší adiktologové. Náš mozek je kvůli neustálému sledování displeje ohrožen depresí, poruchou paměti i zbytečným zahlcením. číst dál

Úryvky z internetu: číst dál

O publicistovi Jiřím Černém napsal koncem 60. let další vynikající hudební publicista Jaromír Tůma to nejvýstižnější: Jiří Černý chce vždy nemožné a vždy toho dosáhne. Černý, publicista začínající v 60. letech rozhlasovým pořadem Houpačka (něco jako první československá hitparáda), činil v době opět přituhující komunistické vševlády v roce 1969 odvážné, ba provokativní kroky. Zařadil do svého pořadu Krylova "Bratříčka", pak i již zakázanou Běž domů Ivane pod krycím názvem A nezapomeň si tu klobouk (poté soudruzi Houpačku zakázali, s čímž počítal), ale ještě před tím i píseň Bohuslava Ondráčka Tajga Blues, nazpívanou Martou Kubišovou na text Zdeňka Rytíře. Pojednával o vyhnanství jednoho ze sovětských disidentů, Pavla Litvinova. Dokonce byla ohlášena jako píseň s textem Zdeňka Rytíře, který věnoval svému příteli Pavlu Litvinovovi. "A žalář z korun stromů... Na mapách místa bílá a prázdné stránky knih, a v očích divná síla..." Je to jeden z nejpůsobivějších textů naší pop music (podobně jako v jiném Rytířově textu - na podmanivé Suzanne od Leona Cohena věta o Ježíšovi "...přesto on nás všechny pozved kousek výš."). Téměř půl století jsem měl píseň Tajga Blues někde v paměti uloženou, dnes je na YouTube. Ani o jejím hrdinovi jsem nic neslyšel. A najednou na internetu - povědomé jméno, Pavel Litvinov: číst dál