Výběr z osobní korespondence

Ze soukromých mailů číst dál

Výběr ze soukromých mailů: číst dál

Honíme se za různými padělky duchovního bulváru, například za tzv. meditační hudbou, hudbou sférických vibrací, (už v někom něco rozvibrovala? A co to je ta vibrace? Leda pojem z fyziky), za "Andělskými zpěvy" (není to troufalost a nadutost označovat cokoliv z hmotné úrovně za andělský zpěv?), ale tu nejúžasnější esoteriku máme neustále pod nosem. Myslím tím mnohé z děl zasvěcenců hudby, například Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Chce to ale ukázněně a několikanásobně se v tichu zaposlouchat do celého díla. Přečtení nějakého orientačního pojednání není na škodu. Kdybychom takový poslech pak nazvali třeba metodou „esoterní koncentrace“, leckdo by zastříhal ušima pod vidinou nějakého duchovního zisku či zážitku, protože to má lákavou nálepku. Vždy je ale lepší si hodnoty vyhledávat samostatně. číst dál

Ze soukromých mailů na téma hudby, skladatelů, umění poslechu... číst dál

Ze soukromých mailů na téma hudby, skladatelů, umění poslechu... číst dál

Když byl hrad českého krále Karla dostavěn a připraven plnit své účely, dbal osvícený panovník pečlivě na zřetelné oddělení, mezník, mezi obdobím stavby (dostavby) - a počátkem užívání. Použil leckterý rituál, modlitby, prosby… Věděl, jak je toto rozmezí mezi stavbou a posvátným uvedením do užívání důležité pro budoucnost žití v objektu. I po době Karlově se na tyto principy ještě dlouho dbalo. Tak jako se časově vymezil počátek stavby položením základního kamene, případně poklepem na něj s vyřčením nějaké základní věty, vymezil se i časový vstup do užívání hotového díla. Proto mělo význam, hodný zachování v národní paměti, i poklepání Bedřichem Smetanou na základní kámen Národního divadla se slovy V hudbě život Čechů. číst dál

Z mailů: číst dál

Z mailů: číst dál

Další díl z osobní korespondence, vylovené z počítače a jinam než sem nepoužitelné. číst dál

Vybrané úryvky převážně z osobních mailů, dávných i nedávných na témata, která nelze zařadit do knih nebo článků. Upraveno pouze minimálně. číst dál

Vybrané úryvky povětšině z osobních mailů na různá témata, nezařazené do knih nebo článků. číst dál

Slova z nadpisu patří Antonu Pavloviči Čechovovi. Budeme si v tomto pel-mel-seriálu  vybírat témata "částečně o všem" z dávných i nedávných mailů, převážně soukromých, které jsem vylovil z útrob počítače. Protože jsou to většinu kratší pojednání, která se nehodila do žádného článku nebo knihy, budou alespoň v tomto seriálu, většinou se zachováním původní podoby, tedy bez větších úprav a většinou bez nadpisů. číst dál

Dovolím si reagovat na nový článek o cenách. Myslím, že problém je trochu někde jinde. Je v lidské rozcapenosti a nenapapanosti (nechci být jak Zeman). Když si vzpomenu na dobu, kdy jsem měla syna malého, byl pro nás naprostý luxus s propanbutanovým vařičem jet autem do Bulharska. To jsem čtrnáct dní předtím zavařovala masové pokrmy a kufr plný potravin. Denně jsem v tom vedru vařila na zmíněném vařiči, poté drhla nádobí z podivného plastu a také z hliníku (vzácnost-kempové nádobí od soudruhů z NDR). Cesta přes Maďarsko s regulovaným množstvím forintů byla pro nás k vzteku, protože jsme dojeli nadoraz a po cestě se nedala koupit ani limonáda, aby zbyly forinty na benzín. Rumunsko, to byl doslova horror, drama bylo i odskočit si na běžnou potřebu. Útočištěm bývala kukuřice při silnici, ovšem tam člověk musel dávat velký pozor, kam šlape.  Když jsme místním dětem neházeli z auta bonbóny, skákaly do cesty a my se báli policie. Takže nutné byly zásoby bonbonů a cestu naplánovat pokud možno na noc a nestavit, držet svěrače, co to jde. Kdo nepil průběžně hodně alkoholu (a ten byl jen podřadný), dostal v těchto zemích po jejich jídle těžké střevní potíže. číst dál

Opět z mailu pí M. G.: číst dál

Pozdní sběr je víno (mám radši Tokajské nebo jiné sladké), ale s podzimem jsem posbíral cosi z mailů, co by možná mohlo někoho z Vás zaujímat. (Zaujímat není jen slovensky, ale je to, aspoň pro mne, nedokonavý vid od zaujmout.) číst dál