Období: leden 2017

Kam směřuje polemika - debata - hádka - společné tvůrčí myšlení - koncentrace - meditace;  Morální léčení až do hlubinných struktur. číst dál

Dezinformace na internetu a působení cizích mocností na našem území se stalo za poslední roky tak velkým problémem, že se ministerstvo vnitra rozhodlo postavit tým, který bude proti nepravdivým informacím bojovat. Eva Romancovová, která tým sestavuje, v rozhovoru s Aktuálně.cz říká, že nejvíce mylných informací v Česku šíří Rusko a Čína. "Rusko má své vnitřní problémy, potřebuje svou veřejnost utvrzovat v tom, že tamní způsob vládnutí je ten jediný správný. Což do svého prostředí řeší propagandou. A ven se naopak snaží, aby byl západ méně soudržný, tím pádem se dezinformačními kampaněmi snaží rozbít to, co v současnosti Západ představuje," vysvětluje Romancovová. číst dál

Slyšel jsem počátkem devadesátých let vyprávět tuto příhodu. Náš člověk byl na návštěvě u německých přátel. Ti ho vzali na obecní schůzi. Byla důležitá. Přišli všichni. Jednalo se o výstavbě kousku silnice skrz obec, zkrátila by výjezd na hlavní silnici řadě lidí. Dobrý nápad. Panovala všeobecná shoda. Jeden nabízel půjčit svůj traktor, další by sehnal a dovezl dlažební kostky... Vše dohodnuto. Pouze dva staří pánové byli proti. Silnice by šla částečně přes jejich zahrádky. Následovalo hlasování. Osmdesát procent hlasujících bylo proti silnici. Náš člověk prostě nechápal. Zeptal se přítele, proč takto hlasovali. Odpověď byla jednoduchá: Když oni ti dědové mají ty své zahrádky tak rádi, to jim přece nemůžeme udělat. Necháme je na pokoji, nebudeme jim komplikovat život. - Ač se to událo jen kousíček za našimi hranicemi, porovnal jsem si to tehdy s naším myšlením: U nás by přeci ty dva potížisty bylo třeba uštěkat, převálcovat.  Nebo - že by se za čtvrt století u nás přeci jen něco zlepšilo nejen hmotně, ale i niterně? Je tu přeci mnoho krásného, jen  chtít to vidět. číst dál

Z mailu kamarádky: Dívala jsem se teď na počítači na dokument  o VH. Hodně mi dal i po stránce té, že mi dokreslil atmosféru na Hradě za prezidentování VH. Muselo to být opravdu seskupení výjimečných lidí, kteří dokázali pracovat v takové symbióze i při tak velkém napětí, jako byl rozpad federace. Ten pořad  to předvedl bez příprav, spontánně. A ta normálnost a kultivovanost. Nikdo nikomu neskákal do řeči, Ďúla mohla volně pobíhat... Každého z nich (názory, které prezentoval) bych v té vyhrocené situaci dokázala pochopit, ale zase na mě udělal největší dojem pan kníže Schwarzenberg. Mám na mysli jasnost, čirost, neohroženost jeho argumentace a smysl po povinnost, která nemůže být deformována a uhnout, kamsi se vytratit jen na základě obyčejných lidských (i když třeba logických) pocitů jako je zklamání, zmalomyslnění.... A VH ve vytříbeném nadhledu. Sám sice pevně přesvědčený o své pravdě, ale přesto argumentaci druhých stále otevřený, naslouchající, přístupný a schopný rozeznat hodnotu a oprávněnost další smysluplně vedené diskuse. číst dál