Mysteria Vánoc a Velikonoc

Další dvě z pověstí z Bernarticka na Písecku, jak je zaznamenal a zaslal pan Martin Dohnal. Napsal: Pracuji na těch pověstech, tyto jsou mimořádně pozoruhodné, jako z jiného světa, dotknou se toho duchovního. číst dál

Navykli jsme si na jiný život, že? Na snadnou dosažitelnost všech možných i nemožných výdobytků vyspělé společnosti. Asi jako když máme automatický nárok na přídavky na děti, nemocenskou nebo důchod (ještě před sto lety nic takového nebylo). A najednou bum: narazili jsme na ten covid. Spíš on narazil do nás. Situace nám připadá jako provozní zádrhel vůči našemu štěstí nebo aspoň navyklému životu. Podobných i horších pohrom bylo v historii bezpočet, dnes jsme tím ale zaskočeni, ba někteří pohoršeni. Už toho bylo na těchto stránkách ke kovidu hodně, nechme už tohoto tématu, protože i pro nynější niterný život můžeme čerpat posilu z toho, co každoročně přichází a co je dosud lidstvem ne zcela pochopenou milostí, usebráním, posilou i inspirací. Vánoce. Ne náhodou byly načasovány do odevždy posvátného období zimního slunovratu. Po Malém průvodci Adventem na těchto stránkách z 26. 11. se zastavme u Vánoc. číst dál

Adventní proces sebepoznání a vzchopení se; Nahlédněme pod práh zmechanizovaného Adventu;    Jak se konkrétně dotýká tato doba našeho nitra? A co prožívá Duše Země?; LETOŠNÍ ADVENT BUDE JINÝ: MÉNĚ NÁKUPNÍ HOREČKY (BOHUDÍK), VÍCE COVIDOVÉ HOREČKY (BOHUŽEL). - Toto pojednání mělo být počátkem Adventu součástí programu na Zámku Poruba ("U Řeků"). Protože z toho však sešlo, bude tam použito některý další rok, možná natočeno na video. V Porubě bychom udělali rádi se Štěpánem Rakem na jaře společný kombinovaný pořad (kdysi už jsme s podobným vystoupili v Písku). Na jiné téma navrhl Alfred Strejček udělat společný večer jeho přednesu a mého autorského čtení v Šarlotě Prosečnice, až to poměry dovolí (třeba bude i natočen). číst dál

Jaké svátky si NITERNĚ uděláme, takové budeme mít. - Tak jako člověk vdechuje a vydechuje, je to i se Zemí. Ta v zimě vdechla celou svou duchovnost do sebe. S příchodem jara ji vydechuje do výšin. V dobách, kdy ještě existoval instinktivní jasnovid, lidé chápali, že pro děje vánočních slavností je nejpřiměřenější zimní slunovrat. Je to doba, kdy je Země nejduchovnější, protože vstřebala a uchovává veškerou duchovnost v sobě, nevyzařuje ji do prostoru. Valí se kosmem, uzavřena sama do sebe. Umí proto skrývat i vánoční tajemství. Sestoupivší Spasitel se mohl spojit se Zemí jen tehdy, když nesla ve svém lůně celou svou duchovnost. Sice již nedisponujeme instinktivním jasnozřením, ale i tak jasně vycítíme, že Vykupitel by se sotva mohl zrodit v létě. I z tohoto pocitu můžeme vycházet při snaze o pochopení spojitosti narození Ježíše a zimy. číst dál

Čtyři týdny adventu jsou opakováním čtyř kosmických dnů, tedy rekapitulací uplynulých inkarnací bytosti Země. První tři týdny nám mohou zprostředkovat vzpomínku na tři minulé kosmické dny: starého Saturnu, Slunce a Měsíce, kdy jsme byli ze sféry duchů Vůle Trůnů, Duchů moudrosti a Duchů pohybu postupně obdarováni jejich obětními substancemi, ze kterých se postupem času vytvořily naše tři schrány – tělo fyzické, éterické a astrální. Čtyři adventní neděle byly zvány nedělí železnou, bronzovou, stříbrnou a zlatou. To nám dává tušit souvislost čtvrtého adventního týdnu s Kristovým impulsem. Jako jsou tři týdny adventu přípravou na čtvrtý týden a jeho vyvrcholení v čase vánočním, tak byla tři minulá zemská vtělení přípravou na přijetí substance Já v podobě obětního kouře Duchů formy, z nichž ten nejvyšší – a nám nejbližší – nese jméno Jahve či Jehova. Jehova byl tváří Kristovou v době Jeho sestupu na Zemi. Čtvrtý týden adventu tedy zastupuje nynější kosmický den, kdy sestupuje na Zem Kristus. Proto se Ježíš i historicky rodí koncem čtvrtého adventního týdne. Náplní čtvrtého adventního týdne je zesílené prožívání nejhlubší kosmické osamocenosti, kterou Země s lidstvem spoluprožívala před přelomem věků (nejsilněji od začátku Kali-jugy, 3101 př. Kr., tzv. světový advent), a kterou také v menší míře prožívá na konci sestupné poloviny roku, v adventní době. číst dál

Čtyři druhy pokušení přistupují k lidské duši v době od svátku Michaela k Vánocům; obzvlášť silné je jejich působení v době adventní, když převaha vnějších sil temnoty nad vnějšími silami světla dosahuje v přírodě svého vrcholu. Pro celé podzimní období, ale obzvlášť silně v době adventní tak zní z duchovního světa skrze bytost Michaelovu k člověku mysterijní varování: "Střez se před zlem!" číst dál

„A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí,“ z druhé kapitoly Evangelia podle Matouše. Co bylo touto hvězdou? A co můžeme sami prožívat? číst dál

Čtyři druhy pokušení přistupují k lidské duši v době od svátku Michaela k Vánocům; obzvlášť silné je jejich působení v době adventní, když převaha vnějších sil temnoty nad vnějšími silami světla dosahuje v přírodě svého vrcholu. Pro celé podzimní období, ale obzvlášť silně v době adventní tak zní z duchovního světa skrze bytost Michaelovu k člověku mysterijní varování: "Střez se před zlem!" číst dál

I když děsení děsiče, viz minulý článek, pokračuje, nebudeme si jím pro tentokrát kazit náladu. Začíná totiž dneškem advent. K jeho hluboké esoterní podstatě a  možnostem našeho prožívání je na těchto stránkách už několik článků z minulých let (oddíl Mysteria Vánoc a Velikonoc). Dáme však letos slovo dvěma dalším autorům. Pan Jan Kment mi k tomu napsal: Vypadá to, že letos budeme mít snad advent i Vánoce mnohem klidnější, bez bujarých večírků a přeplněných ulic... tak budou mít na nějaké to plodné rozjímání třeba čas i lidé, kteří by ho jinak neměli. Zpočátku jsem se na ta omezení hodně vztekal (i když ne asi tak silně jako R.H. :)), ale časem mi došlo, jak moc jako lidstvo něco takového potřebujeme… číst dál

Je kříž jen náhodným tvarem, který má připomínat oběť Vykupitele? Nezapomeňme, že mnohé, co se dálo kolem Spasitele, mělo i svůj symbolický význam. A kříž? Proč zrovna kříž? Trochu si o tom zauvažujme. číst dál

To, co se událo před dvěma tisíciletími, je každoročně oživováno v zemské auře jako možnost prožitku. Každoročně se znova objevují v době velikonoční síly a obrazy, vystupující ze záznamů univerzální kosmické paměti, z kroniky akaša. Každoročně se o Velkonocích obnovuje a opakuje vzkříšení, zéterizování a proměna fyzického těla Ježíšova, aby všichni lidé, pokud po tom touží, mohli z něho čerpat sílu k vlastní niterné svobodě a vlastnímu přetvoření. číst dál

Jak krásné je posílat radost těm, kteří nám kdy pomáhali, i těm, kterým my toužíme pomoci. číst dál

Jsme někdy posedlí vše měnit, hlavně přírodu. Ba i prožitek toho, co k nám vane z kosmu. Bereme do svých rukou vše, co naši předkové ponechávali v úctě přirozenému dění.  Je dnes tendence brát vše v životě do svých rukou, profanovat konzumně a luxusně posvátno. Je to postoj, který nasávají i děti od útlého věku. Jeho určitou podobou, snadnou k realizaci, je i tetování. Andělská křídla se malují i k dávným obrazcům černé magie. Převažuje dnes životní paradigma zábavnosti na úkor orientovanosti.Obklopují nás v době předvánoční jakožto duchovní fasádismus nejrůznější kýče andělů. Někteří, kdo v ně „věří“, je mají jako prostředky k dosažení něčeho pro sebe. Ale: Andělé nám mohou přinášet více Božích sil ne proto, abychom je měli pro sebe a halasili o tom, ale abychom se jimi v tichu nitra dávali Bohu, tedy vzdávali se sebe, svých přání. Nejsou tu pro ukojení naší romantické slasti, pro injektáž našeho jalového nadšení ani pro citové kulisy. Pan Z. K. mi k tomu napsal lapidárně: Vstávají mi vlasy hrůzou, když vidím ty barevné přebaly o čakrách, magiích, povídání s anděly a podobné braky až blivajzy.  V duchu odpovídám ve smyslu Morgensterna na reklamní titulek jakési sebevědomé vědmy: Ty mi nabízíš kurzy na štěstí? Chceš, abych sobě i Tobě přál štěstí? Pošetilče. Přeju nám hodnotu, která vede, třeba i cestou utrpení, k trvalému, duchovnímu, zaslouženému, tichému, skromnému, plnohodnotnému štěstí, o které se chceme dělit s ostatními.  Jinak jsou Tvé kurzy šalbou. Všechny okultní výhody se jednou změní v hady a myši, jak je v rozikruciánských pohádkách. číst dál

Všude se to tu vždy před Vánocemi atrapami andělů jen hemží. Je to jeden z mnoha případů a příkladů materializace (=umrtvení) duchovních skutečností. Čím méně ztišení k naslouchání jejich jemným tajemným inspiracím (i kdybychom nevěděli že to je od andělů), tím víc kýčovitého strkání andělů až pod nos. Či nad okna aut, lampy veřejných osvětlení, obaly výrobků... Stala se z nich rekvizita. Ale opět: nestěžujme si, že to dělají nějací „oni“… Ti, co to takto prezentují, pocházejí z našich rodin či od našich rodičů. číst dál

Spomínam si na prednášku Dr.Viktora Thiebena, ktorý poukazoval na vývoj európskej klasickej hudby v súvislosti s duchovným vývojom človeka. Tak ako hudba Johanna Sebastiana Bacha prichádza z vysokých duchovných sfér, tak hudba Ludwiga van Beethovena sa hlavne vo svojej Osudovej symfónii približuje k človeku. Napokon hudba Richarda Wagnera vyzdvihuje človeka zo zeme priamo nahor a stavia ho ako rovného Bohom. Tu prichádza vďaka hudbe niečo božského do človeka, robí z človeka Kráľa už vo svojej vnútornej premene. Tak putovanie Troch kráľov z východu za budhickou hviezdou, svietiacou nad tajuplným miestom ich privádza k Jezuliatku, čím je naznačené, kam majú východné náboženstvá vo svojom ďalšom vývoji smerovať a hľadať svoje pokračovanie a to v kresťanstve založenom na kráľovstve srdca - „príď kráľovstvo Tvoje“ - tu na zem – a tak môžeme byť kráľmi v ušľachtilosti a dôstojnosti svojho „Ja“, ktoré nám dáva Kristova bytosť a prináša individualitu do každého človeka skrz možnosť priameho zasvätenia. Táto cesta ku kráľovi prechádza skrz štyri živly /králi boli kedysi kňazmi i umelcami/ - tak ako to zobrazil Wolfgang Amadeus Mozart vo svojej opere Čarovná flauta, ukazujúc, že i žena môže byť zasvätenou. Prezradiac tieto tajomstvá sa možno i kvôli tomuto skracuje jeho život. Napriek tomu z jeho hudby dýcha chvíľa ako spomienka na čarovnú cestu a návštevu kráľa, ktorý priamo prišiel z východu a mohol uvidieť narodeného budúceho kráľa, ktorý však tvorí iné kráľovstvo a to kráľovstvo v našom srdci.  číst dál