Mysteria Vánoc a Velikonoc

Jesličky našich niter; i chlév může být čistý číst dál

Vánoční fáze. číst dál

- Dnes nepůsobí "mrtvý", ukřižovaný Ježíš Kristus. Nemá význam se pod kříži smyslově drásat a hroužit se do bolu nad ukřižovaným zbědovaným mužem. Dnes působí mystický Ježíš Kristus, který věčně žije božskou Láskou v éterické oblasti kosmu, věčně zde září Všeláskou a každého v Něj věřícího spojuje k vykoupení s Bohem Otcem a božskou Matkou. číst dál

Nad pradávnými branami do různých duchovních center různých dob a národů bývalo překvapivě jednotné logo - SEBEPOZNÁNÍ. Následně jsem si, původně pro sebe, později i pro čtenáře (ono něco dělat pro sebe není ono) sepsal pár myšlenek o cestě z karmy, tedy cestě sebepoznání: číst dál

//DALŠÍ, PODSTATNÉ POJEDNÁNÍ, JE NA TĚCHTO STRÁNKÁCH 30. 3.//    -Každoročně se znova objevují v době velikonoční síly a obrazy, vystupující ze záznamů univerzální kosmické paměti, z akašické kroniky. Každoročně se o Velkonocích obnovuje a opakuje vzkříšení, zéterizování a proměna fyzického těla Ježíšova, aby všichni zralí lidé mohli z něho čerpat sílu k vlastnímu přetvoření. číst dál

Když jsem si dnes - během let už posté či dvousté prohlížel malou monografii o Raffaelovi s jeho reprodukcemi, napadlo mi, že jeho svěží tvorbu bych nejspíš nazval jarní. Ba i se dožil pouze 35 let, tedy věku lidského jara. Až po této úvaze jsem si uvědomil, že vlastně Archandělem jara je Archanděl Rafael. Krásná shoda. Je pro mne tedy Raffael "jarním malířem". A nakonec mi došlo, že takto uvažuji o prvním jarním dnu. číst dál

Navykli jsme si Vánoce redukovat na Štědrý den. Ten je pouze vigilií. Vánoce trvají od 25. prosince do svátků Tří králů - Epifanií. Jejich načasování nebylo nahodilé, ale vychází z kosmicko-zemských dějů. Jsou to „přebytečné“ dny roku, které zbývají mezi 12 lunacemi a trváním roku: 12 měsíčních cyklů, synodických měsíců, které trvají přibližně 29,5 dne, dá celkem 353 až 354 dnů. Do 365 zbývá 11 až 12 dnů. Těmi jsou Vánoce. Jsou to dny a noci otevřených nebes. číst dál

Podle dávného příběhu se Lucifer snažil po celý rok seč mohl dostat lidi do svého panství. Už už se mu to dařilo, ale ouha: přišly Vánoce, lidi toužili po zrození Krista ve svém nitru, a Luciferovi se vymanili. Tedy přemýšlel, přemýšlel, až pro nás vymyslil vánoční nákupní horečku a vánoční obžerství. A má nás. Úspěšně nás vzdaluje ideálu jak buddhistické, tak křesťanské chudoby. I když, samozřejmě, to záleží spíše na naší niterné náplni než na tom, co máme na stole. Nezapomínejme na to, že i v této době je dobré zachovat rovnováhu pratypu Marie a Marty. V bibli byly popsány pro poznání, odlišení těchto dvou základních typů, tedy ženy-přepečlivé hospodyně, dbalé více hmoty než ducha, a druhé, oddané Pánu, možná však nepraktické. číst dál

Adventní píseň asi z r. 1350 číst dál

Když už budeme zabíjet vánočního kapra, pak alespoň jednou dobře mířenou ranou. Znal jsem chlapce mých přátel, který si vymínil, když už musejí zabít kapra, aby koupili dva a jedoho z nich pustil zpět do řeky. Jednou jsem to šel udělat s ním, abych mu nesl těžký kýbl s vodou a kaprem. Otokar Březina píše laskavě a moudře i o zvířatech. Málo si uvědomujeme, že jsou to naši mladší bratři a lidstvo že bude jednou, v dálné budoucnosti, vracet zvířecí říši obrovský dluh za odvěké pojídání jejich těl, trýzeň při zabíjení i za zotročování v zemědělství, dopravě, sportu a podobně. Na vyšším stupni vývoje bude pokročilé lidstvo pečovat o vývoj zvířat ve věčné spirále postupujícího bytí asi podobně, jako dnes pečují andělé o nás. číst dál

Motto:  vzkaz z jednoho rozhovoru Václava Cílka: "... nenechte se kontaminovat nepřátelstvím a zkuste si víc užívat ducha Vánoc. Vím, že je to asi hodně idealistické, ale jinou radu asi nemám." číst dál

Podívejme se na tyto události očima badatelů duchovní vědy, R. Steinera a S. O. Prokofjeva. Když se Kristus po svém ukřižování odpoutal od svého fyzického těla, nastalo něco neobvyklého, k čemu v lidstvu dosud nedošlo. Zatímco duše běžného člověka se po smrti odebírá do duchovních planetárních sfér, v Nanebevstoupení Kristus neopustil – v protikladu k životu člověka po smrti – Zemi, aby se odebral do oblasti mezi hvězdami, nýbrž snesl nebeské síly, síly horního devachanu, dolů na samu Zemi. Nevrátil se do výšin duchovních světů, ale přinesl nejvyšší nebeské síly, síly devachanu na Zemi. číst dál

Jak připomněl kdysi v LN Jeroným Klimeš, narození Ježíše kdysi spadalo do slunovratu - protože on je to světlo, které zvítězilo nad temnotami.  Do rovnodennosti z historických důvodů naprosto přirozeně zapadlo vzkříšení - definitivní vítězství Ježíše nad smrtí. Jenže - současná doba vzala svátkům veškerou symboliku a vítězství světla nad tmou je jen přežilý frázovitý folklór. Sebereme-li rituálům ideovou náplň, pak nám zdegenerují. Toho jsme svědky. Z Vánoc zmizela křesťanská idea: "Bůh štědře obdaroval lidi a seslal jim svého Syna. Proto my všichni se máme vzájemně obdarovávat a stejně štědře jako on krmit hladové krky koledníků /dnes ovšem hladové nejsou, spíše koledují pro zábavu/, aby v této době milosti nikdo netrpěl nedostatkem." Vánoce dnes polarizujeme takto: buď je vůbec neslavíme, nebo svým vyvoleným blízkým - ale pozor: pouze jim - kupujeme přemrštěně drahé dary.  Jak se z Vánoc stávají svátky obžerství, z Velikonoc se stává prodloužený víkend.  Idea  definitivního vítězství světla nad temnotami se vytratila - a zdegerenoval i rituál.  Sebereme-li rituálům ideologii, zdegenerují nám. číst dál

... číst dál

Dostávám, jak jinak, řadu kýčovitých přáníček bez nejmenšího pochopení smyslu Vánoc, ale i některá, kterých si velice vážím. Tak jako si vážím těch, kdo se rozhodli, že nikomu psát nebudou a pošlou místo toho z nitra kousek sympatií či sdílení. Možná, že to od někoho taky zavnímám a pošlu něco podobného nazpátek. Vážit si vlastně lze i některých konvenčních přání: někdo Vám o sobě prostě touží dát vědět, a ne každý musí mít vždy invenci, tedy se přidrží aspoň konvence. číst dál