Mívám občas dilema. Býval jsem zvyklý na své akce (semináře ap.), kam přišli většinou ti, kteří přibližně věděli, co a od koho je čeká. Jsem v poslední době občas ale zván (krom v mé profesní, tj. sociální oblasti) i na některou akci jako jeden z řady řečnících, čarujících, věštících, léčících, mantrypějících, čakryotevírajících, omlazeníprodávajících, navesmírnapojujících, kespásesměrujících, erotikoudonirványspějících, štěstípřinášejících, trampotzbavujících, osudměnících, dominulanahlížejících, budoucnostprozrazujících, ideálníhopartnerapřitahujících... Dlouho, spíš intenzivně jsem váhal. Není to moje prostředí. Jenže jsem se jednou přesvědčil, že občas (asi ne vždy, ale to předem neodhadnu), i tam lze někoho oslovit. Když jsem kdysi, teprve jako odpověď na dotaz, v posledních minutách řekl, snad s určitým prožitkem, podstatu mysteria na Golgotě, tedy význam impulsu Kristova, přišly za mnou nezávisle dvě dámy se sdělením, že těchto pět minut znamenalo obrat v jejich životě, v jejich duchovní cestě, na který bezděčně čekaly. Teď už nemusejí hledat, ale pracovat na sobě, a to s vědomím Kristovy pomoci a posily. Od té doby jsem trochu změnil názor - ustoupila u mne povaha akce, na kterou jedu, trochu do pozadí. Říkám si tam to své, často opačné než je postulát akce.
číst dál
2024 © Bloger.cz
Registrovat blog
Hledání