Období: rok 2025

Pověst z Bernarticka sepsal František Krekule: Asi před dvěma sty let žil prý v Křenovicích chromý žebrák, který o berličkách chodil, na jedno oko slepý a na druhé jen slabě viděl, i pravou ruku měl ochromlou, že líto bylo na něho se podívat. Co jinoch, vypravovala mi babička Petříkovic, byl prý jako doubek rovný a zdravý jako hříbek, že nikdy ani nezastonal. Přišly války a s jinými byl též on odveden. Při ztečení jednoho města loupili všickni vojáci, co jen který uloviti mohl. On však že se neuspokojil zlatem a stříbrem, ale věci, které s sebou vzíti nemohl, rozbíjel. V nádherném pokoji domu nalezl v kolébce as dvouleté dítě, jež v drahý šat oděno líbezně na vojína se usmívalo. On však za nožičky je popadnuv o kolébku jím mrštil, že mu mozek z hlavy vyletěl. A ačkoliv soudruh jeho z toho jej káral, hodil jiné dítě, které v druhém pokoji spící nalezl, do vařící vody a jednoho šedivého stařečka mečem proklál, ač sepjatýma rukama za smilování ho prosil. číst dál

Jan Karel Hraše: Bernardice byly dříve statkem samostatným, později však byly s Opařany blízkými spojeny. K nim přifařena jest obec Rákov a v té obci žil před dávnými lety bohatý, ale lakomý sedlák. Měl dosti, a kdo mívá dosti, chce míti ještě víc. Také on. Pořád jen přemýšlel, jak by ještě více zbohatl. Tu mu přišlo na mysl, že by mohl poklady hledat. Slýchával totiž, že ve sklepě, který jest v jeho zahradě, velký poklad je uložen. Byl prý tam jedenkráte od jednoho hospodáře toho statku uschován a zažehnán. Ale nikdo nevěděl o tom pokladu, kde by asi byl zakopán, a sklep byl veliký, těžko pak kopati, těžko najíti. Sedlák si umínil, že jak zase Velký pátek nastane, půjde do toho sklepa a bude dávat pozor, jestli ten poklad bude hořet, nebo ne. číst dál

NEJPRVE O ŠLAPÁNÍ: Nemíněno šlapání chodníku, ale do pedálů nebo na plyn. Když kamarádku, učitelku písecké Svobodné ZŠ Vlastu, poctivě a pracně šlapající na kole, míjím v autě, šlapaje jen na pedály a nedávaje pozor na cestu, trochu se v tu chvíli zastydím. číst dál

Médium.cz - Daniel Písecký:  Nejdéle trvající mír v dějinách Evropy; Evropská unie čelí ostré kritice, přesto je symbolem míru, spolupráce a prosperity; Jak spolupráce zlepšuje naše životy; Jednotný trh: Svoboda, kterou považujeme za samozřejmou; Čistší vzduch, zdravější budoucnost;  Fakta, která často ignorujeme, ukazují, proč je tento projekt nepostradatelný – a stále má co nabídnout. - Zlá EU, ztráta národní suverenity, zbyteční bruselští úředníci, evropský diktát a mnoho dalšího. Nálepky, které slýcháme stále dokola a jsou součástí de facto jakékoli debaty o nových krocích ze strany orgánů Evropské unie. Je přitom jedno, zda nějaké nařízení, směrnice či pouhopouhé doporučení ze strany EU má svůj hlubší smysl, nebo ne. Primitivní kritika EU, často doprovázená zaručenými predikcemi o brzkém rozpadu společenství nebo potřebě ze společenství co nejrychleji vystoupit, se stala národním sportem určité části společnosti. Jsou to přitom dlouhé desítky let a stále nic. Evropa nehoří. Občané se nebouří. I přes mnohé systematické snahy a výhrůžky národoveckých politiků země ze společenství neodchází. Nikdo se nezbavuje eurobankovek ve prospěch rublu či jüanu. Vlajky EU a 27 zemí stále hrdě vlají na veřejných prostranstvích. číst dál

Kněz Orko Vácha: Že se nezadržitelně řítíme do zkázy, nevěřím. Můj recept proti nespokojenosti není úplně příjemnýOldřich Danda41513:59 číst dál

Přátelé a kamarádi, číst dál

- Schillerová: Bude hladovět. Nabídnou jí u stolu pouze na malý talířek specialitu - Mozeček alla Schillerová, tak malý, že dostane k němu ještě brýle a čajovou lžičku. číst dál

Přeju nám, abychom se jako národ plněji odblbli, odnenávistili, číst dál

OPĚT DŮSTOJNĚ A LIDSKY V HAVLOVĚ DUCHU číst dál

MALÉ PODĚLENÍ O ČINECH VELKÉ HODNOTY. NEZAPOMEŇME, ŽE VÁNOCE PROBÍHAJÍ AŽ DO ŠESTÉHO LEDNA. DOSTAL JSEM OD PANA KROUPY Z PAMĚTI NÁRODA NÁSLEDUJÍCÍ MAIL: číst dál

PF 2025: Přeju svým milým a vzácným čtenářům, ať se zhatí to, co špatné by jednou způsobilo a přineslo, a "vzhatí" to dobré. číst dál