Období: rok 2025

Ludmila Z. psala v článku ze 7. 2. tr.: O těch zvířatech - milé pomyšlení. Zažívám to velmi silně - často mě napadá, že to není vztah člověk a tupé zvíře, ale člověk a zvíře, co si od člověka bere i odezírá vše co užitečného potřebuje ke šťastnému životu – bezpečí, podporu, povzbuzení, radost, soucítění, a hlavně Lásku. To všechno si od něho nějak střádá do sebe a použije obratem zase člověku ku radosti. číst dál

DOKÁŽEME SI PŘEDSTAVIT, ČÍM PROCHÁZEJÍ JEJICH DĚTI? - Na Seznamu.cz čteme: „Vítězství Ukrajiny v konfliktu s Ruskem, které zemi před třemi roky vojensky napadlo a pokračuje tam v invazi, si přeje 44 procent Čechů. Ze šetření Středoevropské observatoře digitálních médií (CEDMO) plyne, že v Polsku je to 68 procent lidí a na Slovensku jen 32 procent dotázaných. Nic překvapivého. - Vítězství Ruska by uvítalo 17 procent Slováků, ale pouze 7 procent Čechů a čtyři procenta Poláků. „V Česku a na Slovensku by vůbec nejvíce respondentů preferovalo ukončení konfliktu formou dočasného míru, aniž by zvítězila jedna strana,“ uvedla agentura . V ČR by patové řešení preferovalo 39 procent lidí, na Slovensku 33 procent a v Polsku 20 procent dotázaných.“ - Tedy: Přání spravedlnosti pro nezaviněně napadeného jen u 44 procent Čechů? Kladení rovnítka mezi vraždícím a okupujícím útočníkem - a nezaviněně napadeným, kterému byl boj vnucen, bude mít širší důsledky, i do budoucna. Neetičnost vůči někomu se vrací, ač ne vždy hned. Naše škoda. Přeje-li si tolik dospělých lidí, tedy i rodičů, u nás vítězství barbarství, vraždění, násilností vůči téměř sousednímu a kulturnímu státu, nebo i „jen“ patovou situaci, pak se nelze divit tak bující šikaně a násilí ve školách, o kterých se denně rozhořčeně dozvídáme. Morálka je jen jedna: mezi národy, v hnutí či spolku, mezi spolužáky nebo v rodině. Ta je, nebo není. číst dál

Od Březinova odchodu uplyne brzy sto let. Když jsem zde nedávno zveřejnil jeho citát o zvířatech, napadlo mne nyní uvést o něm víc. Obsáhl v prožitcích své duše a tvorby - sféry od zvířat přes lidi po Ducha. Moje někdejší stařičká kamarádka, samostatná antroposofka (i přes její kritiku na adresu AS se k ní posmrtně AS hlásí), zároveň i unitářka, skautka, literátka, bio-dynamická zahrádkářka, vedoucí turistického oddílu, vtipná společnice a ledacos dalšího, dr. Milada Škárová (jezdíval jsem za ní v 90. letech i do Brna na víkendová pobytí poté, co tam obětavě organizovala mé besedy), mi zaslala vzácný text, ze kterého dále částečně čerpám: číst dál

Nocoval jsem kdysi v hotelu v Jaroměřicích nad Rokytnou. Před usnutím jsem přemýšlel o Otokaru Březinovi, který tu mnoho let pobýval. Vstřebával jsem do sebe tiše jeho verš „Nekonečností čekají na nás jiná slavnější jara, věčností hřmící písně vysvobození“. V posvátné chvíli mezi bděním a spánkem jsem formou imaginace spatřil, spíše prožil celou Březinovu velikost: v kosmickém prostoru zde zůstal natrvalo vyzářen živý otisk jeho grandiózního ducha v imaginaci průhledně zlatavého chrámu, podobného mohutnému oltáři, zářícího na pozadí nekonečna Božím zasvěcením do dálek i do naší národní duše. Je zde trvalá inspirace pro náš národ, spíše její možnost. Ve zlomku vteřiny jsem pochopil, že tento duch nakročil svým Uměním do kategorie skutečných Zasvěcenců. číst dál

Éterické tělo dodává rostlinám vitalitu, potřebu růstu a činí jejich auru intenzivnější, živější než auru minerálů. U zvířat je aura ještě bohatší, protože již mají astrální tělo, tělo tužeb. Obecně se u nich mentální tělo ještě nezačalo vyvíjet, s výjimkou některých, jako jsou psi, koně, sloni a opice, u nichž biologové rozpoznali schopnost myslet. Jedná se samozřejmě o rudimentární myšlení, ale v blízkosti lidí se jejich mentální těla začínají vyvíjet, protože lidé tím, že se o zvířata starají, milují je a pečují o ně, přispívají velkou měrou k jejich vývoji. Pokud jde o lidi, ti v současné době rozvíjejí svá mentální těla zázračným způsobem; ne vždy se jim to daří tím nejpříznivějším způsobem, ale ti, kteří umí své myšlenky řídit a ovládat, nesmírně posilují svou auru. číst dál

Blíží se mi dvě sedmičky věku, tedy jsem samolibě usoudil, že bych mohl udělat malou částečnou inventuru - tentokrát né psaní, to možná někdy příště, ale zveřejněného natáčení, někdy dosud vyhledatelného. číst dál

NAŠE USAZENÍ V UNIVERSU; PSYCHOLOGICKÝ EFEKT RITUÁLŮ; DÍTĚ MÁ POTŘEBU HRANICE, TA JE PRO NĚHO POSVÁTNOU POTRAVOU; RITUALIZOVÁNÍ KAŽDODENNOSTI; JAK ČINIT BYTÍ POSVÁTNÝM; ČITELNOST ŽIVOTA; REKLAMA CÍLÍ STÁLE VÍCE NA POTŘEBY MALÉHO DÍTĚTE, NUTNO PROHLÉDNOUT KOMERČNÍ ZÁMĚRY; NEZÁVISLOST NA VNĚJŠÍCH POTŘEBÁCH... NEDÁVNÉ POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU WALDORFSKÝCH PEDAGOŽEK ALICE HLAVÁČKOVÉ A TÁNI SMOLKOVÉ (dále jen AH a TS). číst dál

"Zeptáš-li se ale koho, jak to přišlo, že kostelíček ten v tak půvabném údolí o samotě byl postaven...".Nejprve několik řádků Martina Dohnala, který pro toto uveřejnění text laskavě poskytl – o archetypu dějinného „nevědomí“, s hermetickým podtextem: „Místní pověsti a pohádky skrývají často esoterní základ. Se zákonitostmi těchto mýtů a jejich skrytými významy se lze setkat i v širších geografických celcích. I zde tušíme působení univerzálního zákona analogií: jeho poznání odkrývá hlubší a strukturovanější obraz dějin, než jsme byli schopni dosud připustit. - Dokonce i pod některými historickými událostmi a ideovým směřováním, které se přihodily na mnoha místech a v různých dobách, lze občas odkrýt archetyp jakéhosi dějinného „nevědomí“, se zřetelně hermetickým podtextem.“ číst dál

TÍMTO ČLÁNKEM CHCI PŘISPĚT I K TOMU, ABY ODKAZ - MENTÁLNÍ STOPA - EGREGOR - MORFICKÁ REZONANCE NÍŽE UVEDENÝCH, ŽIJÍCÍCH JEŠTĚ ZDE NEBO UŽ "TAM",  NEUPADLY V ZAPOMNĚNÍ; NEJEN KVŮLI NIM, ALE I KVŮLI NÁM A BUDOUCÍM; Protože leckdo mile vyzvídá, zejména po mých nedávných videích z Jarova na facebooku, co dělám či bych rád dělal, tak by z toho mohlo být další natáčení. Možná celý seriál. Tedy – předběžně trocha vytahování se: Napadnul mě totiž - krom psaní tří knih (o karmě, o esoterice naší vlasti či o umění, které mi opět ochotně slíbil vydat Martin Dohnal) námět na další úplně krátká videa s Petrem Tomaidesem: o lidech vzácných, většinou veřejně známých, ale i neznámých, které mi bylo dáno poznat. Nevím jak to přišlo, ale na jednu inkarnaci mi to připadá velký počet (i když jsem o to prvoplánově nikdy neusiloval). Tak si to do hrobu, či kde se jednou octnu, vzít nechci. Jsem za to Osudu pokorně vděčný. číst dál

O čem jsem to chtěl psát? Tak hezky jsem to měl v noci rozmyšlené. Nevím, zaspal jsem to. To mívám často. Opravdu, zapsat a zaspat je rozdíl. Tak napíšu o něčem jiném, co jsem měl v pořadí ke psaní. Jako obyčejně, při nespavosti v noci mám článek rozmyšlený raz dva, pak usnu a ráno chvíli bezmocně tápu, a nic. Hezky mi z toho není. Pak mě ale někdy napadne jiné téma. Třeba o čem psát v další „knýšce“. Martin Dohnal by mi vydal knihy o osvobozujícím smyslu karmy, o povaze a účincích umění, o naší vlasti a jejích velikánech..., pokud je napíšu, nebo co povídat na dalších videích s Petrem Tomaidesem. A je mi zas hezky. (Pravda, k tomu "hezky" mi dnes pomohla i trocha vaječného likéru, který jsem dostal.) Taky mi dnes ale padl po probuzení zrak na nádhernou kytici tulipánů ve váze, které jsou pořád čerstvé, ač jsem je dostal před více dny od milých waldorfských učitelek. Povyrostly ještě o nějakých pět centimetrů. (Ty tulipány.) Napadá mě spojitost - co dávají učitelky - kamarádky dušičkám dětí, to taky jednou povyroste. Možná spekuluju, ale i to, co zasadíme do svého nitra – s úctou a důvěrou, v nás nepozorovaně roste. Nebo i do nitra druhého, hlavně dítěte. číst dál

UKRAJINCŮM PODĚKUJME, ŽE AGRESIVNÍ RUSKÝ SVĚT UŽ NESTOJÍ ZA NAŠIMI DVEŘMI; RUSOVÉ UNESLI UŽ 19 500 UKRAJINSKÝCH DĚTÍ A POKRAČUJÍ V TOM; ZDROJ ZLA, KTERÝ OHROŽUJE CELÝ SVĚT; Z DALŠÍHO: Ruská novinářka, žijící v ČR, říká: „Vážení Evropané, vítězství Ukrajiny a její osud jsou v zájmu naší vlastní evropské bezpečnosti, protože právě na Ukrajině závisí, nakolik se zlo vyčerpá a zda bude moci znovu zaútočit, kdy by chtělo… Pro mě je Rusko zdrojem zla, které ohrožuje celý svět, a nyní se toto zlo snaží pohltit Ukrajinu, která se tomuto zlu brání a zadržuje ho. A zároveň, zatím co jedni Ukrajinci jsou zaměstnáni likvidací zla, jiní Ukrajinci jsou uráženi za to, že se odvážili postavit do cesty největšímu zlu 21. století. Navíc jsou uráženi těmi, kteří ve srovnání s obyvateli Ukrajiny nikdy neměli vůbec žádné problémy… - Myslím, že tento důvod by měl stačit k tomu, abychom se zajímali o osud bránícího se státu. Rusko může napadnout kohokoli, včetně vás… Rusové jsou občané země, která je válečný agresor, a ve skutečnosti statisíce mrtvých na Ukrajině a ekonomické problémy v evropských zemích nevznikly proto, že se Ukrajina odvážila bránit, ale proto, že si Rusko dovolilo zaútočit. Proto jsou všechna obvinění a pohrdání Rusy ze strany Evropanů, a ještě více ze strany Ukrajinců, oprávněná. To není rusofobie a diskriminace, to je norma a realita, se kterou musíme žít...“ číst dál

- Nejprve se vytahuju posledním mailem vzácného přítele Jiřího Walda, rovněž přítele duchovní vědy: Jsem na /evropském/ Jihu, milý Karle a posílám vůni mimóz. Pracujeme, ale je to jiné. Proto se už imunizuji Tvojí knihou o mysteriích svátků před návratem do vlasti. číst dál

Vázanost  pohádek k ročním obdobím a svátkům; "Pohádky jsou zdrojem radosti a životní síly." - T. Smolková. -  Základní spirituální element v životě waldorfské školky - společná modlitba a meditace. - Pohádky jsou vyjádřením podstaty bytosti člověka; Jejich motivy jsou uloženy hluboko v podstatě člověka už od počátku existence světa; Opět čerpáno u knihy "NEMUSÍM SE BÁT – ROZHOVORY O WALDORFSKÉ PEDAGOGICE" s laskavým svolením dále uvedených autorek, vzácných kamarádek. - Alice Hlaváčková (dále jen AH) k Táně Smolkové (dále jen TS): Sešly jsme se dnes ve školce na Jarově, která je jedno z Tvých dětí, Táňo, protože jsi ji kdysi založila. Jsme v krásném prostředí, které dýchá doslova pohádkově, a to se hodí, protože my si dnes o pohádkách chceme povídat. Pohádka má své neodmyslitelné místo v rytmu waldorfské školky. číst dál

Za komunistů jsme museli psát podrobně tzv. zprávy z pracovní cesty. Plácali jsme tam výmysly, vrchnost to věděla, ale dělala té její vrchnosti to samé. Byla to taková falešná hra, tak jako vše za komoušů. - Tak, to byl úvod k něčemu současnému příjemnému, opačnému. Na waldorfské školce na Jarově jsem měl právě něco jiného. Byl jsem požádán o "kmotrovství" této vzácně pojaté knihy rozhovorů "NEMUSÍM SE BÁT - Rozhovory o waldorfské pedagogice". K mému údivu, namísto očekávaných asi 15 - 20 lidí přišlo kolem 40. Manželé Smolkovi to dokonale zorganizovali, včetně mého dovozu a v noci odvozu. Takový milostán jsem v cestách na mé povídání ještě nikdy nebyl. číst dál

Následující text byl použit jako můj úvod či doslov ke knize Aloise Bauera Zlatá Panna, Fabula Olomouc 2004, zde nyní mírně přepracováno. Psal jsem tehdy: Zamysleli jste se už, kde si děti mohou přečíst pohádky? Prostředí běžící televize, uspěchaných plytkých hovorů, agresivní zrůdné ne-hudby jako zvukové kulisy, horečnatého vyťukávání "esemesek", pochvaly dítěte ve stylu – Wow! To je super, to nemá chybu, pěstuj si fyzičku a psychičku ať tě nepostihne depka a každému to nandáš - to není to pravé. Žijeme někdy ve světovém karnevalu klamných světel, bengálů iluzí, fiktivních cílů a provizorních životních řešení. Naše oficiální věda o tom nepojednává. Ani neví, že by měla. A tuší-li, pak nechce, neumí. Její monopol však nevznikl jen jakousi nešťastnou náhodou nebo tlakem skupiny vědců. Vychází organicky ze všeobecného odtržení lidstva od zdrojů, ba snad se i z tohoto podhoubí vyvinula. Fiktivní zábavy, mediální brak, hry u automatů i počítačů, křečovitě samoúčelná až patologická sexualizace kultury i obrazu světa, prospěchářské vyjednávání namísto srdečných rozhovorů, sociální patologie, billboardy místo kapliček nebo alejí, umělá výživa namísto mateřského mléka, potraviny instant, příroda instant, vztahy instant, vše přes displeje - co ještě obsahují naše životy?  Toho autentického, nezprostředkovaného jen pramálo. číst dál