Období: rok 2023

Slavnostní otevření interaktivní expozice Tichá hrdinství číst dál

Nelze se dovolávat dialogu tam, kde jedna ze stran zná jenom lež. -  Papež demoralizuje stamiliony lidí celého světa. Vypovídající, smutné, protikřesťanské, opovrženíhodné. číst dál

Z dnešní SMS Štěpána Raka: Milý Karle! - od dnes přechází ohnivý Mars do ohnivého znamení Lva. Po dlouhých 256 letech stojí v opozici k Plutu a počátku Vodnáře. Tedy: Pozor na zranění ohněm, kovem, ostrými předměty, přílišnou rychlostí a také divokou zarputilostí. - Lék může být i symbolické nebo i opravdové plácnutí přes zadeček v pravý čas a na pravém místě. Je to doba krystalizace a opracování hrubého materiálu. Doba počátků a opravdového řešení nakumulovaných a léta neřešených napětí, doba čistění zanesených stok a úklidu v sobě samém. číst dál

Pan Martin Dohnal, dojížděje do práce vlakem, má krásného a užitečného koníčka: překládá dvakrát denně během cesty knihu Prameny věčného štěstí od Ivanova (někde též Omraam Mikhaël Aïvanhov). Dosud do češtiny přeložena nebyla. Toto je tedy první publicita - další ukázka na těchto stránkách (před tím jsou ukázky na těchto stránkách z roku 2020 - 16. 3., 2. 4., 20. 5. a 11. 11., pak i v roce 2021 a 2022). - Zde je další pasáž. I v ní lze nalézt posilu pro dnešní situaci a osvětlení našich úkolů. - Navazuji pak svými ůvahami o štěstí, můžeme-li dělat to, kde je naše srdce. číst dál

Znásilňování, pálení žhavým železem, škrcení, dušení v nefunkčních plynových maskách. Zní to jako popis scén z filmového hororu, ale ve skutečnosti jde o velmi reálné osudy Ukrajinců držených ruskými jednotkami v žalářích a mučírnách v okupovaných oblastech Ukrajiny. - Jistě, někteří útlocitní před tím zavřou oči, aby jim to nepokazilo trávení nebo klid ke studiu duchovna. číst dál

Nejprve, jak je mým (zlo)zvykem, trochu něčeho osobního. Ve svém dospívání jsem denně poslouchal na VKV Suchého Gramotingltangl, 25 minut živého povídání a muziky, která se v našem rozhlase jinak nehrála. V šedi socialistického vysílání to bylo vzácné osvěžení. Ba byl jsem i v Lucerně na akci Sraz spřízněných duší Jiřího Suchého. Tehdy tam dostal na jeviště i Jana Wericha, který měl v té době od komunistů zaracha, ale nebyl na plakátu a tak Suchý s Werichem soudruhy převezli. Celá Lucerna nadšeně bouřila. - Občas mluvil Suchý v rádiu s obdivem třeba o Jeanu Gabinovi, tedy jsem namaloval jeho portrét (tehdy mi to šlo, dnes bych na to neměl trpělivost) a poslal jsem to panu Suchému, i s psaníčkem. A nastojte – dostalo se mi obratem krásné odpovědi, končící zhodnocením: „A ten Gabin se Vám náhodou poved.“ Hrály se často jeho různé písně, ale jen jednou jsem slyšel ty pro mne nejvzácnější – Jó to jsem ještě žil, a dlouhé Blues touhy po světle. - Oceňuji i to, že jeho noblesní a přitom nepřeintelektualizovaný humor, navazující na V+W, nezabředá  – na rozdíl od mnoha dnešních bavičů a herců – ani do trapné erotiky. Ostatně, jako věřící ví, kde má své hodnoty. číst dál

Můj omyl, tentokrát drobný. Kdysi jsem zde popsal situaci, jak jsem ve „své“ kavárně (patří ovšem vždy příjemné paní Evičce) LA SABBIA CAFÉ v Písku na náměstí svým hlasitým „psím“ dýcháním (jedna z mála disciplín, které ovládám) rozzuřil velkého hafana, krčícího se pod vedlejším stolem. Jsem nenapravitelný, opakoval jsem to nedávno znovu, samozřejmě s jiným pejskem, tentokrát malým. Ten se bezpečně choulil v náručí paničky. Na mé psí hlasité zadýchání se rozhodl mi to nandat, a řval a řval na mne ze svého bezpečného pelíšku - šátku na majitelčině hrudi ukrutně. A opět moje klasická otázka – A proč to píšu? Připomíná mí to všelijaké ty sládkovce, nyní okamurovce, vrábelovce, rajchlovce, menší část antroposofů, hysterické antiamerické dezoláty a další dezorientovanou i vědomě dezorientující rozzuřenou spodinu. Vyřvávají proti napadené Ukrajině, proti našemu režimu, jenže právě tento demokratický systém jim vyřvávat dovoluje. V putinovském Rusku, které vzývají, by i za méně kritické postoje byli tvrdě trestáni, však víme jak. číst dál

NEDÁVNÝ TEXT O SONĚ ČERVENÉ DOPLNĚN 10. 5.; "Československo dobyl Stalin; Sovětský svaz Němce porazil, ale jeho propaganda zatajila, že se to kromě obrovských zrát /z velké části padli i vojáci, nahnaní do boje z Rusy porobených okolních národů/ podařilo také díky americkým dodávkám zbraní, materiálu a peněz. - Na mnoha náměstích naší země stále straší obludné sochy sovětských vojáků. Někde mávají kulomety jako třeba rudoarmějec ve Znojmě, jinde se objímají a líbají s českými partyzány nebo s dělníky. Jsou vyvedeni v idiotských pózách, jež nevyjadřují dobrotu a humanitu, nýbrž dobytí cizího území, jako například sovětský voják v Ostravě, který na pomníku chráněném jako národní kulturní památka v podstatě hajluje. - Sovětský svaz se nejprve s nacistickým Německem spikl proti Polsku a teprve po napadení Hitlerem se pustil do boje." Pavel Šafr; - /V Praze/ „Sovětští vojáci vypili do poslední kapky všechen denaturovaný líh z nádob obsahující žáby, hady, ještěrky a dokonce i lidská embrya.“ (Jan Stransky, East Wind over Prague). číst dál

Úcta k padlým by se neměla stávat obětí šiřitelů ruské propagandy. Nemá s pietou nic společného a je spíš zneuctěním památky těch, kteří položili za druhé světové války život. Na pietním aktu k 78. výročí konce války to v pondělí řekl prezident Petr Pavel. číst dál

DOPLNĚNO, ODKAZ DOLE; Zachovala si čistou češtinu; StB ji nezískala a nezlomila; Za kterou jedinou věc v životě se stydí - přijetí medaile od Zemana; "Na Hrad se teď dívám nerada. Čím dál tím neraději." (v době vlády Zemana); "Podívejte se, jak teď lidé žijí. Všichni jsou přilepeni na obrazovky těch svých mobilů. Neumějí bez koukání do nich už ani chodit. Zapomínají na svůj mozek a očekávají, že nápady a podněty snad vzejdou právě z toho mobilu. A přitom zahleděním se do obrazovek se připravují o krásy světa a taky o nouzi světa, kterou bychom měli pomoci zmírňovat. Jenže v odrazu lesklé mobilní obrazovky vidí jen sami sebe."; "Komunisti potřebují, aby lid měl špatnou náladu... Po válce se tady vyháněli ve velkém Němci, protože nepřítele přece doma nebudete trpět. A totéž se mělo udělat s bolševiky. Vždyť je to ostuda, co se pak tady stalo. Za totáče si nakradli, pak začali na lepší startovní čáře a patří jim kdeco."; "Zase viním totalitu. Tehdy bylo jedno, jak se mluvilo, co se mluvilo. A teď se jde „bukovat“ lístek a „drajvovat kára“ a převládá pocit, že je dovoleno vše. I vygumovat rodný jazyk." číst dál

ODEŠLA V 97 LETECH, PŘETISKUJI ZNOVU z r. 2017: "Nejsem zvyklá si stěžovat"; "Stýskání zakázáno"; Začínala u V+W; Za komunistů s pejskem, kabelkou a knihou Chrám a tvrz odešla Soňa Červená zpívat světu; Komunisty vymazána; Ve svých 92 letech zpívá a tančí... "Nic nesmí zemřít, abych já žila"; Tehdy o Zemanovi: "Co s ním uděláme?"; "Praha s Vltavou mě zno­vu chytla"; "Myslím, že duše někam odcestuje, zase za jiným úkolem. Já mám určitě duši někoho, kdo žil přede mnou a možná byl podobný mému naturelu. Sonička Červená už tu bohužel nebude, ale dušička ano. Ta neumírá."  číst dál

Co vytvořili Rusové v historii velkého, ušlechtilého, moudrého, co by mohlo být mentálně, filosoficky, technicky, ekonomicky... užitečné pro ostatní svět? Nevím o ničem. Dokázali vždy jen kopírovat - šlechta a ve všem, co jen se dalo, například i car Petr. Budova Lomonosovovy univerzity, kterou se několik desetiletí pyšnili a nazývali onen sloh „socialistický realismus“, je okopírovaný americký mrakodrap, jakých byl už tehdy v USA bezpočet. A kdysi? Versailles – kopie Petrodvorce… O kradení techniky včetně vývoje automobilů by to bylo na dlouhé pojednání. I našeho zklamání z Rusů máme v historii bezpočet příkladů – od těžce zklamaného rusofila Karla Havlíčka Borovského, který dělal v Rusku vychovatele a vystřízlivěl důkladně, přes Moskvě dlouho oddaného Beneše, po naivního marxistu Dubčeka, který jim věřil až do příjezdu tanků v srpnu 68 (divil se na adresu Brežněva: A toto urobil mně?, a pak se v rozhlasovém projevu zbaběle rozplakal jak zhrzená milenka). číst dál

Jakého násilí? Toho svého. Ač mi kdekdo doporučuje různá násilí jako chodit brzy spát, jíst racionálně, víc chodit ven, na procházky, na sluníčko, cvičit, správně dýchat a kdeco dalšího zdravého, činím radostné jiné násilí sám na sobě: místo toho všeho jen vysedávám doma u počítače. - Nemívám ani chuť se zúčastnit třeba srazu bývalé třídy, srazů lidí duchovních (mám své padesátileté zkušenosti), či nějaké skupinové poutě v režii nějakého organizátora. Bývalo pro mne vždy lepší jít i na pouť k posvátnému místu buď sám, nebo s někým nejbližším, nebo v malé skupince přátel, kterou nikdo paternalisticky nevede a nerežíruje. Tedy – pokud někdo nevystupuje jako původce pravdy, ale jen jako pouhý průvodce pravdou či pro někoho poprvé konanou cestou. Pravdou třeba i takovou, kterou ještě plně neobsáhl, ale pokorně ji uctívá. Mám na posvátných místech ale rád ticho, které dává vnitřní svobodu každému, aby si místo prožil podle svého. Anebo aby se soustředil a v duchu dělil s těmi, kdo tam nejsou. Není to nic těžkého, obyčejně si blízké s tímto svým obsahem nitra vedle sebe co nejživěji vybavíme. Číkoliv paternalistické projevy či poučování by mne tam rušily. Podobně jako profánní brebentění některých i na posvátném místě a po cestě tam i zpět. Třeba to někdo řečnící ale takzvaně „myslí dobře“. číst dál

Zdeněk A. Eminger: Evangelia a další novozákonní texty nejsou seznamem toho, co člověk má a nemá dělat. Písmo je oživující Slovo, které se v srdci věřícího a omilostněného člověka může dít právě tak jako v lidech slavících první Letnice pozemských dějin. - Tváří v tvář sadistickému násilí, z něhož si vzaly příklad obě totality 20. století, člověk dozajista věděl, za koho a pro co umírá. Nemohl při tom být paralyzován strachem z toho, že ještě včera po večeři neumyl nádobí nebo se málo modlil. Věřím, že takový člověk neměl v posledních chvílích svého života před očima seznam příkazů a zákazů, které někomu vyplňují křesťanskou víru jako takovou, ale skutečnou božsko-lidskou tvář Ježíše Krista a jádro jeho vykupitelského příběhu. - Jako křesťané máme totiž jen dvě možnosti. Buď budeme umírat nedokonalí, ale Boha milující. Anebo budeme umírat jako zdánlivě dokonalí, kteří se na vyčerpávající cestě za čistotou a dokonalostí minuli s tím, kdo nás nepovolal k duchovnímu perfekcionismu a úzkostlivosti, ale k radosti, svobodě a lásce. číst dál

Absurdní "diskuze" některých antroposofů; číst dál