K vulgaritám, třeba v reakcích na některé články (nešíříme je ani na facebooku): Má-li někdo něco takového ve veřejném výrazivu, má to i v duši. S takovými netoužím komunikovat, to by nemělo konce. A že jsem - podle takových - „citlivka“? Ano, přesně tak a nestydím se za to. Jsem citlivý na sprostotu – je-li ve výrazivu, bývá často rovněž v nitru. „Co na srdci, to na jazyku.“ Takoví by se jen ztráceli v bezbřehých labyrintech nekonečných „diskuzí“. Tedy je s Petrem Tomaidesem, obhospodařujícím nezištně můj facebook - odsouváme, nechť si zůstávají ve svých světech. Čtenářka Maria G. k takovým napsala: "Vybílit místnost, či dokonce vymalovat válečkem, stojí hodiny příprav a ukázněné práce. Čmárnout na to fixkou zabere vteřinu.- Obdobně – napsat desítky knih je věcí celoživotního zrání. Napsat k úryvku z některé této knihy něco stupidního dokáže kdekterý samolibý pitomeček, neschopný užitečnější seberealizace."
číst dál