Mysteria Vánoc a Velikonoc

Vším, čím jsme proti Kristově Lásce žili, číst dál

Z právě vydané knihy Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků. číst dál

A ty spíš?! I vyskočím. A polije mne stud. Ale za chviličku už zase upadám do polospánku. Zase ke mně přistupuje mé Já, dotkne se mého srdce, že vykřiknu jako raněný lev, a zaslechnu, pokolikáté již! Smutná slova: Ty spíš! číst dál

Z knihy Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků. číst dál

Z knihy Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků. číst dál

Za komunistů vymizely z tisku a často i z našich slovníků tradiční a zcela normální výrazy jako Svatá Trojice, svatý (viz přejmenovávání řady obcí v Čechách i na Slovensku (Liptovský svätý Ján...), pokání, Boží Vůle...,  a jde to jen pomalu obnovovat. Tak i Velikonoce byly jen pohanské, tedy předkřesťanské "svátky jara"..., akcentovaly se jen "lidové zvyky a obyčeje", u kterých se ale zapomněl jejich hlubší význam, a potlačilo se to hlavní, co se událo pro celou Zemi před dvěma tisíciletími. Pozůstatky zmateného vztahu k Velikonocím vykazuje i jakési "slohové cvičení" na internetu (všimněme si trapně aktualizujícího a materializujícího (technizujícího) výraziva jako že Velikonice "startují" nebo "dobít baterky...": číst dál

Z tv pořadu o Rybově mši Hej mistře: Je jedna z několika jeho mší a z více než čtrnácti set dalších skladeb. Byla pak víckrát upravována, mj. i církví, aby lépe sloužila liturgickým účelům. Byla pozměňována instrumentace, text i některé hudební části. Asi i sám Ryba ji nechával hrát o tóninu níž než jak napsal původně do not, aby to bylo přístupnější širším venkovským nastudováním. Svědčí o tom i naladění původních varhan, starých přes dvě století, na které byla mše v roce 1796 hrána, v kostele Povýšení kříže v Rožmitále. Bývá tam na ně hrána dodnes. Mše se dochovala náhodně, jen jako opis nějakého opisovače, tedy originál se nedochoval. Ryba psal i vážnější a náročnější skladby, například Stabat Mater. V této mši se ale přizpůsobil širšímu lidovému vnímání. Je blízký Mozartovi, ale i tak jsou tam momenty, připomínající, hlavně před závěrem, i Beethovena či Webera.  Letos byla mše nahrána v původní verzi. číst dál

Vím o pečovatelce, která si ke svým často zachmuřeným či rozbolavělým či znuděným či po troše citu toužícím babičkám a dědečkům přisedne na postel a řekne, že jim přinesla dárek. Tím je neškolené ale čisté zazpívání - od Rozvíjej se poupátko až po koledy či Purpuru. číst dál

Je kříž jen náhodným tvarem, který má připomínat oběť Vykupitele? Nezapomeňme, že mnohé, co se dálo kolem Spasitele, mělo i svůj symbolický význam. A kříž? Proč zrovna kříž? Trochu si o tom zauvažujme. číst dál

ASTRONOMICKÁ  ESOTERIKA číst dál

Kristus prosí apoštoly nikoli o pomoc či dokonce zbavení svého utrpení, ale říká - modlete se a bděte. Potřebuje posilu pro dokonání svého úkolu, je na pokraji agónie. Zároveň touží, aby éterická síla apoštolů (tedy nikoliv běžný osobní magnetismus) byla k použití dále - nemocným apod. Jeho fyzické tělo jako dosud žádné fyzické tělo je natolik prozářeno mohutnými dvanácti silami makrokosmu, že hrozí jeho rozpad. Kristus umdlévá, je blízko fyzické smrti. Hmota těla je vystavena náporu duchovních sil, jako dosud žádné tělo v lidské historii. Prosí Boha Otce o odejmutí tohoto kalichu, ale přesto - nechť se děje Vůle Otcova. Hovoří k nebesům - Otče nemohu, ale musím vykonat tento čin. Pak ještě celou noc a celý den na kříži, s bičováním, trním korunováním, opakované přecházení ke Kaifášovi, Pilátovi... V zahradě Getsemanské už je v agónii, říká Otci, že je konec, vychází krev a pot. číst dál

V období od Vánoc přes Epifanie až k Velikonocům si znovuzrodivší se duše mohla v tomto proudění uvědomit svůj význam pro svět. O Velikonocích nastává předěl - duše může vystupovat ze sebe a nastupovat cestu k pochopení významu světa pro sebe. číst dál

Pomalu ale důkladně se v moderní době stávají blížící se Vánoce pro mnohé synonymem mamonu a šíleného tempa. U někoho skřípání zubů, pokud není bohatství podle jeho představ. Vyvolávají emoční reflex stresu, chvatu, zmatku a vyhrocených konfliktů a problémů. Leckoho myšlenka na Vánoce spíše děsí. Psychologové, jejichž ordinace jsou tou dobou beznadějně obsazené, mají již dávno zavedený pojem "vánoční deprese". Stali jsme se dobrovolně otroky svých představ a požadavků. Bereme se v tom zmítání napůl ironicky, ale účastníme se furiantsky. Kolik je v tom tupé stádovosti a prestiže. Přijali jsme hru na stále dražší dárky, stále více druhů cukroví či stále důmyslnější umělé blikající osvětlení vánočních stromečků, oken, balkonů, ba i celých domů. Tato hra je fraškou i tragédií zároveň. Horečným úsilím před svátky, přirovnatelným k zběsilosti elektrického vláčku, dokud není vypnut či se neporouchá, si chceme zajistit klidnou chvilku. Ale klidnou jaksi "na úrovni", s přehlídkou hmotných pošetilostí. Chvatem chceme dohnat klid, jaká to absurdita. Mnozí potřebujeme nějaké pohoršení, které si pěstujeme, snad abychom se snáze řadili mezi ty "lepší". A rádi se bojíme budoucnosti. číst dál

Kdyby někdo hleděl na Karlovo grálské úsilí optikou dnešního komerčně zkarikovaného podávání tohoto hluboce posvátného tajemství, asi by mu Karel připadal jako středověký prostoduchý pošetilec, který se pověrčivě pachtí za jakousi chimérou v podobě nějaké kamenné misky. číst dál

Římské církvi se ve středověku podařilo zevně zlikvidovat svého největšího ideového konkurenta - keltské křesťanství. To zaniklo v devátém století. Semena toho mohutného esoterního proudu však byla již dávno zaseta a ani církev se svým rozvětveným ideologickým aparátem nebyla všemocná. Keltská křesťanská esoterika žila dál v pověsti o svatém Grálu, která se tehdy odvíjela od hrdiny Parsifala. V tomto proudu byla mimo jiné obsažena jak nauka o nebeských hierarchických řádech, tak spirituální chápání přírody. Protože keltská církev byla silně svázána s raným východním, slovanským křesťanstvím, lze předpokládat, že tento proud žil i později ve škole v Budči, jejímž žákem byl i svatý Václav, a v klášteře na Sázavě, založeném svatým Prokopem. Proto můžeme keltské křesťanství považovat za mateřskou půdu, kde mohou splynout pojetí slovanská a germánská, evropský Východ se Západem. Nejvýznamnějším nositelem tohoto propojení v dějinách byl kníže Václav a Karel IV. číst dál