Období: rok 2023

„Evropa je opět ve válce. Válka rozpoutaná snahou Putinova Ruska o genocidu Ukrajiny se týká nás všech. Ruská propaganda se už netají tím, že agresi vůči Ukrajině považuje za pouhý počátek své expanze k obnově bývalé říše. Jsme povinni připomínat světu naši dějinnou zkušenost: ustupovat agresorovi nikdy nepřináší mír. Pokud by Evropa zradila Ukrajinu a nepomáhala jí ve spravedlivé obraně, povzbudilo by to agresory a násilníky na celém světě.“... "Putinovo Rusko už dlouho vede proti nám a všem bývalým sovětským satelitům hybridní válku pomocí dezinformačních médií a své páté kolony v našich zemích." číst dál

ČTENÍ I PRO MÉNĚ DUŠEVNĚ ZDATNÉ A PRO MORÁLNĚ RETARDOVANÉ - NEJEN OKAMUROVCE, ALE I NĚKTERÉ Z TZV. DUCHOVNÍCH KRUHŮ, ZEJMÉNA PRO PROKREMELSKÉ ANTROPOSOFAŠISTY; LAVIČKY NA ZANEDBANÝCH HŘBITOVECH PRO POPOVÍDÁNÍ SE ZEMŘELÝMI S POPÍJENOU VODKOU... vesnice hned za Moskvou, kam vedou jen prašné cesty, se zchátralými domy, bez vodovodů, splachovacích toalet, koupelen, a někdy dokonce i bez elektřiny, rvačky v domácnostech číst dál

NUTNÝCH NEJMÉNĚ STO LET IZOLACE A POLEPŠOVNY PRO RUSKO; V KREMLU ZLOBOU ZDĚTINŠTĚLI. Ale nejprve tři slova o pohostinnosti světa od vzácné české ženy: číst dál

/S částečným využitím mého staršího článku./  - Nevím jak jsem k tomu přišel, ale mezi vzácné osmdesátníky, které mi bylo darováno kdysi či nedávno, letmo či lépe poznat, patří kromě například Freda Strejčka či Jiřího Stivína i Marta Kubišová. Často jsem si povídával s její příjemnou maminkou, když v sedmdesátých letech prodávala gramodesky, zprvu v Celetné, pak v Jungmannově ulici. Osudy perzekvované zpěvačky jsem sledoval nejprve aspoň touto cestou. Když jsem se jí jednou přímo zeptal, jak je to se zpěvem její dcery, odpověděla diplomaticky, nevědouce nejsem-li nastrčený fízl: Zlí jazykové tvrdí, že nesmí. číst dál

https://www.youtube.com/watch?v=F_e1JNc2FqU> číst dál

Dějepisci zaznamenávají převážně jen ono vnějškové křesťanství, a ještě občas zkresleně. Proudy hluboké křesťanské spirituality jsou však i na okraji či za okrajem institucionálního křesťanství. Ovlivňují lidstvo jinak než jen historicky zachytitelným způsobem. Občas se oba proudy, esoterní a exoterní, setkaly a protkaly. číst dál

Odedávna člověk konal poutě v nejrůznějších smyslech tohoto slova. Jsou dálky, které zanikly, ze kterých jsme připutovali. A jsou dálky, kdesi neviditelně již vytvořené, které se vynoří, když k nim putujeme. Zkušenost z dálek minulých nám pomáhá ke vstupům do tajemství budoucna. A přesto: všude je jen tady, a vždy je jen teď. Uchopíme-li věc správně, vidíme, že veškerá dálka i veškerý čas je jen nepatrná změna našeho vědomí. Žijeme trvale v lůně božím, v lůně věčnosti, kde není nebezpečí ani takzvané zlo, a pokud si ho navzájem způsobujeme, pak není věčné. To jen iluzivní myšlenky se nám toulají v čase, ba vláčejí nás do strachů, obav, chtění, pachtění, dokud je nenecháme zaniknout tím, že na ně zapomeneme pro vděčnost za vše, co nás potkává, pro touhu být stále lepšími lidmi pro svět, pro nadšení z ideálů, pro pokání a touhu po pravdě… číst dál

Když už jsem tak často u Rusů, pak při mé upovídanosti jednu vzpomínku. Na střední škole jsme měli na ruštinu Rusa. Jak se tady octnul a proč nemusel zpátky, nikdy neřekl. Ale poznal jsem typického poeticko-alkoholického Rusa: znal například celého Evžena Oněgina zpaměti, stačilo říct kapitolu a spustil dokonale. Radost poslouchat. Opravdu to prožíval, tak jako třeba i jedinečného Gogola. Museli jsme se naučit zpaměti rusky Dopis Taťány Oněginu. Zprvu jsme brblali, zpětně jsem tomu rád. Tak ryzí vyznání zamilované čisté dívčí duše je v literatuře ojedinělé. No a pan profesor (když jsem ho oslovil pane profesore, namísto soudruhu, neopravil mne, čehož si cením, jinak ovšem musel být soudruh), byl typický Rus - i v alkoholismu. Občas se přihodilo, že den, dva či tři se do školy nedostavil. Vědělo se – rodina ho hledá někde v příkopu či v nádražním záchodku. Aby ve škole „přebil“ alkoholový odér, používal silné sovětské voňavky. Když chodil mezi lavicemi…, nebudu to raději rozvíjet. číst dál

Ó jé: Babiš neví, kdo namaloval Hynaisovu oponu („to tedy opravdu nevím“). Jestlipak ví, kdo byl autorem Pythagorovy věty, Archimedova zákona, Smetanovy Libuše či Benešových dekretů? Možná ale bystře pochopil, kdo byl autorem Leninových dekretů. Třeba by ochotně zveřejnil i článek ve svých novinách, kdyby mu ho tam někdo podstrčil, s poznatkem, že kníže Sámo byl vynálezcem systému Brano zavírá Samo, nebo tvůrcem dávného slovanského pojmu, zvaného tehdy Samomluva. Tu pan Babiš ovládá, dokonce tak dokonale, že jí nerozumí nikdo, ani on sám. Trochu zaměňuje pojmy a hysterčí i při tiskovkách: U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo – popsali novináři tiskovku s hysterickým Babišem. Křičel na ně z plna hrdla, jak mají o něm psát: Všetci tuná kradnú, iba ja čerpám. A makám. - Ale abychom nekřivdili: Po Husákovi je druhým cizincem na naší špičce, hovořícím i částečně česky. číst dál

Nelze si činit nároky na neomylnou symbolickou dešifraci (nejrůznějších vykladačů se jistě najde víc), ale tato poselství bychom rozhodně neměli brát na lehkou váhu, něco s naším národem není asi nyní dobře. číst dál

Kniha s tímto názvem mi právě vyšla; 142 stran. Uspořádal a vydal Martin Dohnal, vytiskla Expresta. Je na pultech knihkupců po celé ČR. Ve videoupoutávkách o ní mluvím podrobněji, viz číst dál

"Rusové na tom budou ještě hůř a žádné předpovědi Baby Vangy jim nepomohou."; „Rusko má svého vlastního temného lorda s krvežíznivými přisluhovači, je tam i chlapec, který přežil, jsou tam dokonce i studenti, kteří studují magii.“ V Rusku stoupla poptávka po magických amuletech i návštěvnost webů popisujících různé mystické techniky, Vladimira Putina vyděsil pochod šamana do Moskvy. O „primitivním mysticismu“ v Rusku píše Ekaterina Kanakova. číst dál

Provázel mne hudbou od mých 14 let. Kvůli jeho Houpačce jsem uprosil rodiče o koupení malého tranzistoráku (tehdy vzácná vymoženost), který jsem si bral do školy a vždy ve středu v 15.10 jsme z něj celá třída poslouchali reprízu Houpačky. Těch 50 minut jsme vydrželi tiše poslouchat, nikdo do toho nekecal. A provázel svým bystrým a pozorným duchem – alarmujícím i uklidňujícím - celý národ v jeho osudech. Vymizelo nám slovo národní buditel, ale on mezi takové patřil. V časopisu Áčko se v r. 1970 zmínil, že je mu nejbližší víra evangelická. Nebyl učený suchar. Když se můj vzdálený příbuzný Josef Vlášek přihlásil počátkem 70. let na lidové konzervatoři, vyučoval tam Jiří Černý předmět jazz. Povídalo se prý ovšem o všem, vždy s veselým jiskrným duchem Černého. Podobně při jeho pořadech v Písku. číst dál

Je hezké, když zpěvák dobře ví, o čem zpívá, tedy když se za text může postavit nějakým rysem či situací či zaměřením svého života. Marta Kubišová vždy věděla, o čem zpívá. Na rozdíl od řady kolegyň a kolegů si texty pečlivě vybírala, ba i byly pro ni pořizovány. (O mém dávném /ne/setkávání s paní Martou viz článek „Nejen modlitba pro Martu...“ z 8. 11. 2022.) - O lásce vznikly tisíce písniček, často ve stylu láska – maska - páska – vráska. Na takové nepřistupovala. Když o ní zpívá následující text, je v tom kus zdravé životní filosofie. číst dál

Jsou to krátké ukázky z mého povídání na videa, a pod tím je to písemně zpracované podle toho, co jsem kdysi pro Paměť národa natočil v jejich studiu na kameru, bylo toho několik hodin. Několik doplnění jsem do toho nyní dopsal. Ukázky byly vybrány touto skvělou a vzácnou organizací, myslím, dobře. číst dál