Období: rok 2024

Člověk se nemůže natrvalo uzavřít kosmickému proudění (i kdyby ho pyšně popíral). Zatím většinou nevíme, nepozorujeme, že v našich strukturách působí vše, co je činné v přírodním i kosmickém životě. Když tyto síly lépe poznáme, můžeme se s nimi postupně učit vědoměji spolupracovat a tak se bděle včleňovat do lůna kosmického zřízení. Tak jako se rozeznívá hudební nástroj pod rukama virtuóza, může se i naše bytost rozeznívat pod doteky neviditelných duchovních rukou. Hraním duchovních bytostí na strunách našich niter se nitra ladí, regenerují, osvěžují, obohacují, uzdravují. Pravda, někdy ono ladění bývá bolestné, záleží na míře naší životní rozladěnosti mnohým balastem. Tvoří se však i nové melodie, seznamujeme se s novými prožitky, odíváme své duše do nových rouch. Vězme však, že celá příroda je šatem Kristovým, který je současně Pánem všech elementů. Každý kámen, rostlina, strom, potok, oblak nese pečeť jeho doteku. Proto je dnes velká kniha přírody v nejhlubším smyslu knihou křesťanskou, která nám poukazuje nebo odhaluje neviditelnou přítomnost Kristovu. Ten je i těšitelem člověka ve všech strázních a v každé starosti, jako božský bratr, který nás doprovází na všech cestách našeho osudu. Jak osvobodivé je si to připomínat, počítat s tím vděčně. číst dál

Cynický, destrukční až smrtící vztah k Zemi a čtyřem živlům se může projevit různě. Vždy však souvisí s lidským sobectvím a hrabivostí. Dejme si několik konkrétních příkladů z různých oblastí. Po prvních objevech egyptských mumií se archeologové zprvu domnívali, že nálezy mumií jsou jen ojedinělé. To byla pravda jen pokud šlo o nálezy mumií faraonů. Brzy však byl nálezů mumií bezpočet, až se s trochou nadsázky tvrdilo, že kde se v Egyptě kopne, přijde se na mumii. To s pragmatičností a nápaditostí sobě vlastní využili Angličané. Objevili, že mumie jsou skvělé skvělé hnojivo a tak dostali nápad prohnojit si práškem z nich své louky, pole a pastviny. Miliony mumií byly proto nakládány na lodě a transportovány do Anglie. Nezdálo se jim ani podivné, že se mnoho těchto lodí s mumiemi potopilo. Aby se do kontejnerů vešlo mumií co nejvíce, dělníci po nich skákali a lámali je nebo je nástroji stloukali. Jejich rozdrcená hmota byla pak rozprašována po anglické půdě. číst dál

Jezdíval jsem v dětství s rodiči do pomezí Krkonoš a Jizerských hor do statku Na Kazdici (http://kazdice.cz/). Měli jsme tam svou levnou komůrku. Dole v dílně jsem se učil dělat se dřevem. To z toho ještě nebyl nynější velkohotel. Paní domácí Nesvadbová, říkali jsme jí Máti, byla z rodu dávných krkonošských moudrých písmáků. Znala mnohé místní pověsti. U některých i pamatovala, koho se týkaly. Poslouchal jsem, ani nedutal. Možná s ní i zanikly. Tak se mi otiskla do paměti. Ba mi i coby klukovi prozradila místa, kde poblíž rostou křemenáče. Rostly. A jaké. V jejich statku jsem - konečně bez rodičovského zahlcení a dohledu, sedával v podkroví na seně vedle malého okénka, a četl si tam tehdy zakázané rodokapsy, co jsem tam po někom našel. (Pamatuju, jak v jednom bylo, jak se Jack s nějakou kráskou vyspal – a máma mi to pohoršeně sebrala. Jenže já jsem ve svých desíti letech nechápal, co je na tom, když si dva vedle sebe ustelou a přespí.) Rodiče mi ty „roďáky“ brali z ruky, prý abych se nezkazil (to přišlo později). číst dál

"Byla silná a křehká zároveň." Medička padla v sanitce jen den před odjezdem z fronty  Martin Novák https://www.aktualne.cz/autori/martin-novak/l~i:author:23/>Den> chyběl dobrovolné medičce ukrajinského zdravotnického praporu Špitálníci k tomu, aby se na čas vrátila z frontové linie domů. Aby znovu viděla svého manžela a matku. číst dál

Vážený pane / vážená paní, číst dál

/DÁLE MÍSTY DOPLNĚNO/ Jak je krásné si uvědomovat či meditovat o tom, že jsme tu od věčnosti minulé do věčnosti budoucí. Každý jsme tu znovu a znovu v různých podobách svým věčným Já, jen se nám ta návaznost v paměti vždy zastře. Když se však chystáme tamodtud k další inkarnaci, spatřujeme ty minulé životy, ze kterých máme cosi hezkého prohloubit či těžkého a nedobrého vyrovnávat, a podle toho si volíme předsevzetí, která si sem pak přineseme jako tajemný a jemný hlas svědomí. A volíme si i ty, se kterými si máme co vyrovnat - hezky, anebo napravit. Někdy ovšem vršíme i ty zátěže. - Pohřeb? Zatímco nám lká umíráček, zemřelého možná vítá radostné zvonů vyzvánění. A skutečně - od svého někdejšího strachu ze smrti se dnes na tento přechod coby "vylétnutí motýla z kukly" docela těším. Ba i na očistec, konečně tam důkladně poznám, co jsem tady napáchal a nepřipustil si to, či zapomněl. Jsem osudu věčný za to seznámení se s tímto tématem. Ale zatím jsem rád tady, jsem spokojený i s tou tělesnou "kuklou" (ač poněkud haprující), a jsem tu rád skoro jen proto, že bych se s vámi, milí čtenáři, ještě chtěl podělit o nějaké knížky a články, a taky s vámi sem tam někdy někde osobně pobýt. číst dál

(kolem 40 řádek) Reminiscence na skvělou operu Soročinský jarmark ruského šlechtice-aristokrata 19. století - Modesta Petroviče Musorgského (škoda že se v jednačtyřiceti upil) na téma jedné Gogolovy povídky. Zajímavé, nádherné vyprávění, i Musorgského hudba – trochu již impresionistická, ale psychologicky věrohodná (podobně jako jeho Kartinky nebo strašidelná čarodějnická Noc na Lysé hoře. Jednoho tu napadá - jako by se v Rusku to magické čarodějnické řádění nějak usídlilo, jen nyní nabylo technické dokonalosti a širšího dosahu.) číst dál

BŮH SLYŠÍ ČLOVĚKA, KTERÝ K NĚMU VOLÁ, A VYSÍLÁ STRÁŽNÉ ANDĚLY, ABY MLUVILI K JEHO DUŠI; SETÍ A SKLIZEŇ číst dál

K vulgaritám, třeba v reakcích na některé články (nešíříme je ani na facebooku): Má-li někdo něco takového ve veřejném výrazivu, má to i v duši. S takovými netoužím komunikovat, to by nemělo konce. A že jsem - podle takových - „citlivka“? Ano, přesně tak a nestydím se za to. Jsem citlivý na sprostotu – je-li ve výrazivu, bývá často rovněž v nitru. „Co na srdci, to na jazyku.“ Takoví by se jen ztráceli v bezbřehých labyrintech nekonečných „diskuzí“. Tedy je s Petrem Tomaidesem, obhospodařujícím nezištně můj facebook - odsouváme, nechť si zůstávají ve svých světech. Čtenářka Maria G. k takovým napsala: "Vybílit místnost, či dokonce vymalovat válečkem, stojí hodiny příprav a ukázněné práce. Čmárnout na to fixkou zabere vteřinu.- Obdobně – napsat desítky knih je věcí celoživotního zrání. Napsat k úryvku z některé této knihy něco stupidního dokáže kdekterý samolibý pitomeček, neschopný užitečnější seberealizace." číst dál

JEDNODUCHÉ RADY PRO PEČUJÍCÍ (DOMA I V ÚSTAVNÍ PÉČI); JAK HOVOŘIT S TĚMI, KDO ŠPATNĚ SLYŠÍ, VIDÍ, ŠPATNĚ SE POHYBUJÍ, JSOU VE STRESU NEBO POSTIŽENÍ DEMENCÍ; SITUACE K ROZEZNÁNÍ, A CO S NIMI; OKAMŽIKY ZTIŠENÍ... číst dál

Kamarádka L. k níže uvedenému rozhovoru napsala: Všechny jeho odpovědi se mi moc líbí. Jde v nich zpříma k věci, žádné okolkování kolem horké kaše a tím je každému jasné, že odpověď je v něm už dlouho zralá a teď ji jen vysypal z rukávu jako hotovou věc. (Má prý v církvi dost nepřátel, možná i pro tuhle přímost, kdy není falešně tolerantní.) Má nejdřív dobře promyšleno a zdůvodněno před sebou. Pak teprv skvěle formuluje. číst dál

Téma dost zásadní. A zase tohle nezásadně: Z okna koukám na dvě břízy. Na samém vrcholu každé z nich sedí jakýsi větší pták, sedí si tam obráceni proti sobě, pohupují se, hledí na sebe mlčky. Možná jim to k souladu stačí. To mně by to nestačilo, tak píšu třeba pro ty, co si sedí na své bříze a naslouchají. - Čtu - Internet, srpen 2024: „Ohrožena je i Makarska. Požáry zasáhly Evropu v místech, která na to nejsou zvyklá. Zprávy o velkých letních požárech přicházejí obvykle z Řecka a jeho ostrovů. Letos ale hasiči zasahují na velkých plochách v Itálii, Španělsku, Albánii, Chorvatsku nebo Severní Makedonii. Ve Spojených státech velká vlna ohňů zasáhla Kalifornii.“ číst dál

V 90. letech celosvětově populární výzkumy Američana dr. Raymonda Moodyho daly modernímu světu mnoho poznatků o stavech duše při umírání. Potvrdily i staré poznatky z jiných pramenů. Použitím vědeckých přístupů, které uznává dnešní věda, pomohl zatřást i některými zkostnatělými materialistickými stereotypy. Je tu však dobré uvědomit si jednu významnou skutečnost: Dr. Moody popisuje stavy, které osoby, nakročující ke smrti (NDE Near-death experience – prožitek blízkosti smrti) zažívají pouze ve chvílích onoho přechodu, ale které se sem pak navrátily. Leckoho to mylně utvrdilo v tom, že duše se bude natrvalo rozplývat v náručí neskonale laskavé světelné bytosti či nadále prožívat vůně rajských květů. Tyto představy věčného blaha korelovaly se zmaterializovaným pojetím ráje, ve kterém se „správně“ věřící octne raz dva a navěky. Dr. Moody (poctivý vědec, ne však zasvěcenec) nemohl však popsat nic víc než tento první krůček, překračující hranici odtud tam prostě proto, že z dalších fází posmrtného prožívání se již nelze vrátit. (Pozn.1.: Počátkem 90. let jsme jej pozvali z redakce Gemmy i na krátkou návštěvu naší vlasti. Milý, usměvavý chlapík. Pozn. 2.: To, co je dnes lákavě nazýváno "diskuzí" v tajemných programech na toto téma, je jen nadbytečným rozteoretizováváním známých a dávno popsaných skutečností.) číst dál

Plný název bude 7xP: PÉČE, PROVÁZENÍ, POMOC POZŮSTALÝM: PŘISEDNUTÍ, POPOVÍDÁNÍ, POVZBUZENÍ, A  TOM, CO NÁS MOŽNÁ ČEKÁ POTOM; TEXTY AUTORA DOPLNĚNY MEDITACEMI A CITÁTY Z RŮZNÝCH ZDROJŮ. číst dál

Pokus o reakci – vděčnou, plodnou. K onomu zveřejněnému uznání na mém fb: „ @sarkana5798 Mily Karle, moc dekuji za sdileni Vaseho mileho povidani. Dokazete I na velkou dalku pohladit „ Toto je od Šárky P., žijící nyní v Jižní Karolíně v U.S.A. Mínila besedu v Plané, opět skvěle uváděnou Danielem Drdou: číst dál