Období: rok 2024

Už zas provokuju, co? Poté, co jsem před lety napsal do nějakého článku nebo knihy o letním bouřkovém, třaskavém, ale obrodném působení, napsal mi jeden z těch, kteří si patrně přečtou jen titulek článku (třeba tehdy „Hromy a blesky na naše hlavy“), a odpoví a posoudí a soudí dále podle toho (a takové někdy bezděčně či „děčně“ rád provokuji), tedy to napsání vnímali škodlivě ba hrůzostrašně a pojali potřebu mne duchovně opravit a pokárat (takových už tu za ta desetiletí mého psaní bylo, čerpám si ale z jiných zdrojů…). Chápu v jiných přáních, třeba k narozeninám, dobrý smysl a úmysl přání „všeho nejlepšího“, nebo „zdravíčka a štěstíčka“ atd., jak se to paušálně, „jak se sluší a patří“, psává. Nepohrdám tím. Je to od někoho ovšem konvenční, frázovité, opsané, sériové. číst dál

ZDA SE AKCE USKUTEČNÍ, BUDE ZDE OZNÁMENO NA PŘELOMU ŘÍJNA A LISTOPADU.  Bude-li dáno tak, jak jsme si nalinýrovali, pak bychom se sešli se zájemci 28. listopadu opět v 17 hodin, opět v Plané nad Lužnicí k povídání, které budeme mít opět s přítelem Danielem Drdou, který vše opět obětavě, iniciativně a spolehlivě zařizuje. Vzájemné dohodnuté skákání si s ním do řeči považuji za velmi užitečné (což je u mne výjimka). Točit, zpracovat a uveřejnit některé části na FB se opět uvolil spolehlivý erudovaný režisér, přítel Petr Tomaides. A možná to svým vzácným zpěvem opět doplní  i umělkyně Jana Chaloupková. Téma by mělo být "ZA PROŽITKY ADVENTU  A VÁNOC". Advent letos začíná 1. prosince. Zamysíme se nad ctnostmi, které sílí právě v průběhu adventu, svátků a nejen v průběhu Vánoc: pokora, dobrota, soucit a to vše zahaleno pod pláštěm lásky. Zbyde-li čas, probereme naladění jednotlivých dnů v týdnu – podle vládnoucí planety a jejího vládce. A nezbyde-li čas, tak snad někdy později. - K slovu "opět" mě napadá: Před třiceti roky se mi Štěpán Rak zmínil, poradil mi, že kouzlo radosti a sdílení je v slově ZNOVU. - Tedy znovu = opět. číst dál

Od paní Hany Poltikovičové jsem dostal e-mailem asi hromadně rozesílaný letáček - oznámení, že jejich film Tajemství smrti vstupuje 31/10 do kinodistribuce, tedy bude uváděn do kin. Reklama končí propagací s laciným reklamním sloganem – že film „změní váš pohled na život“. Nějak se mi vloudil slogan z doby komunismu - „zdraví sílu najdeš v sýru“. A na letáčku obrázek asijské hrůzostrašné rituální pomalované lebky, brr, to je pro mne přímo anti-reklama. A jako častěji u podobné profanační podbízivé esoteriky, figuruje u toho jméno Jaroslava Duška. číst dál

Z OBSAHU: DUCHOVĚDNÍ UČENCI UMÍ VYKLÁDAT O MNOHÉM, I O PÉČI A UMÍRÁNÍ, ALE JEN Z TOHO, CO NASTUDOVALI A MAJÍ V MOZKU. - Erudovaný nakladatel pan PhDr. Martin Dohnal, jinak též vrchní ministerský rada MMR (a skvělý nejen v nakládání funkovin – a toho si považuju, já neumím dobře naložit ani okurky) to napsal v anotaci nabídky takhle, viz níž - o mé nejspíš asi 30. či 31. knize – nikdy to nedokážu spolehlivě spočítat. Jako vždy. Vybavuju si, jak mi v dětství vyhrožovala při mém provokování jedna „souškaučelka:“ Jen počkej Funk, on ti to život spočítá. Třeba jo, ono je to stejně jedno. Stejně to jednou budeme mít spočítáno, a bez výmluv, bez protekce či „zasednutí si“. - Tedy z nabídky knihy, vydané a rozesílané Martinem Dohnalem (knihu rozeslal mj. i stodeseti lékařským knihovnám): číst dál

Někdy od dvacíti let si pamatuju jeden z prvních hitů tehdejšího klučíka Gotta - Ú ú ú úterý třetího zaaáří, tó je den den v kalendaaáři, tó je ten den kdy jsem jí byl představen. A smluvil si s ní schůzku - na kdy - no přece na středu. - A dnes to takhle připadlo. Ne Gott, ale datum. A navíc je nov. - Ale ještě k těm šoférům – opět z reality: To takový soudruh Toman, v 70. letech předseda VDI Obzor (k zaměstnaným invalidům ovšem vstřícný postoj neměl, spíše arogantní), měl šoféra vysoce pracovitého: Když dovezl svého papaláše na nějaké jednání, obvykle polo- či celodenní, nezahálel. Popojížděl a poohlížel se po okolí a navštěvoval prázdné byty a chaty, aby si odnesl cennosti (hotovost, šperky…). Kdo by se měl na pozoru před služební Volhou. Soudruh Toman netušil, jaké cennosti si za zády, v kufru své  Volhy, veze. Onen šofér si vozil nálepku, že je zapojen do tehdy propagovaného hnutí Brigáda socialistické práce. No, vlastně, příznačné: rozkrádání byla skutečně hlavní socialistická práce. Tedy své "brigády" ve volném čase (i to bylo vyžadované) trávil po svém. (To já jsem musel chodit na brambory, tehdy povinná nedělní pomoc studentů a úředníků jezeďákům. O chmelu nemluvě.) číst dál

DOPLNĚNÍ Z 4. 9. ZDE: S NÍŽE UVEDENÝM JANEM NEPOMUKEM KLENEREM JSME V LÉTĚ 89 PODEPSALI I ILEGÁLNÍ PETICI "NĚKOLIK VĚT" (AUTOŘI HAVEL, VONDRA AJ.) ŠÍŘENOU NEJPRVE VYSÍLÁNÍM HLASU AMERIKY. PETICI JSEM PAK OPSAL A ROZDÁVAL A ROZPOSÍLAL DÁL. číst dál

Když k nám vtrhly v srpnu 68 ruské (a na pokyn Kremlu i další „spřátelené“) tanky k „bratrské pomoci“ na „záchranu socialismu“ před „americkými imperialisty“, ale rabující, znásilňující a střílející do našich lidí a památek, udělali jsme s janskolázeňskou spolupacientkou, rovněž asi dvacetiletou, Libuškou Davidovou „přivítání“: na dvě na délku sešitá prostěradla, která jsme ukradli v prádelně, jsme napsali velikými písmeny azbukou IDÍTĚ DOMOJ, a natáhli jsme to přes silnici mezi prvními patry protilehlých budov - pro případ, že tudy pojedou. Jistě, dnes to vidím jako naivní, ale v prvních dnech okupace se nevědělo, co bude dál, kolik jich tu je, a měli jsme potřebu alespoň něco udělat. Janskými Lázněmi pak projížděli jen polští vojáci. Po pár dnech to záhadně zmizelo. číst dál

Je právem připomínána písnička Petra Ulrycha Zachovejte klid, natočená a odvysílaná jen pár hodin po vtrhnutí sovětských a dalších „spřátelených“ vojsk na naše zemí 21. srpna 1968. Jsou záslužné i nynější připomínky poetického buřiče Karla Kryla. Připomeňme ale i další písně, možná zapomenuté: Petr Novák se svým čistým srdcem se smyslem pro spravedlnost nazpíval krátce po 21. srpnu písničku se slovy: Slyšte lidé, vyženeme skály z této země. Bylo nám jasné, koho tím myslí. Písnička byla odvysílána rozhlasem jen několikrát, pak už jsem ji neslyšel, ani po Listopadu. Možná se záznam nedochoval. Nevěděl by někdo o něm? Byl by to cenný dokument i pro další generace. číst dál

Osudový raneček s sebou číst dál

NAŠE TABU - JAK HO ZPRACOVAT; POSTOJE A NÁLADY ODCHÁZEJÍCÍCH; MUŽSTVÍ  A ŽENSTVÍ V REINKARNACÍCH; IQ A EMOCE; ZKUŠENOSTI Z KOMUNISMU; RODINNÁ A RODOVÁ KARMA; ÚLOHA ZLA; TŘI AUTOŘI; Přednášku dokonale opět zorganizoval - jako vždy - a moderoval dobře připravený - jako vždy - Daniel Drda. Profesionálně natočil - jako vždy - a zpracoval a zveřejnil režisér Petr Tomaides. Odpovědi pozornému publiku - jako vždy - ze sebe rozpačitě soukal - jako vždy - Karel Funk. číst dál

Postup k psaní tohoto článku je u mne jako většinou: při prvním nápadu to napsat si říkám, že je to napadnutí pitomost. Někdy u toho zůstanu a nenapíšu to, třeba to pitomost je, to možná nerozeznám. A někdy to sveřepě zkouším napsat. Hlodá to ve mně, tak si jdu aspoň napsat „na někdy“ pár klíčových slovíček. Ale tím už jsem sám sebe lapil. Ze slovíček větičky, z větiček článek. A zas mám přes noc „o zábavu postaráno“, než budu k ránu usínat. Vím, brát sebe ve všem vážně, může být na pováženou. I tak jdu honem napsat aspoň kousek, třeba ve tři ráno, než to zapomenu. A pak, když už jsem se lapil do toho tématu, píšu dál. Říkám si, to jsem se sebou zase dopad. Míchá se mi psaní a spaní. číst dál

1. Uplynulo třicet let od úmrtí Karla Kryla, za komunistů brzy zakázaného. Jak jsem se později dočetl, za přehrání či jen přechovávání jeho LP „Bratříčka“ padaly tehdy po roce 1970 tvrdé tresty, ba i dva lidi za to šli do vězení. V Janských Lázních jsem si v roce 1972 (to už politicky zase přituhovalo) vyjednal s kulturním referentem Kubšem použití kulturního sálu budovy Grand, udělal jsem si malé plakátky a přehrál jsem tam celé LP Kryla Bratříčku zavírej vrátka (včetně ironického vzkazu pro ruské okupanty – Spasíbo zachvátčiki, nikogdá nězabudněm). Protože doba už byla zas ošklivá a Kryl zakázaný, kamufloval jsem pořad titulkem o protest songu, tehdy byl u nás povolený a známý ten americký. Tedy jsem pro forma přehrál jednu protestní písničku americkou s folkařem Pete Seegerem a pak už český protikomunistický protestsong – Krylova Bratříčka. Sál byl plný. Časem mi bývalí spolupacienti řekli, že se tam pak divní pánové z černého auta, tedy estébáci, poptávali, kdo se tohoto „kontrarevolučního“ programu dopustil, ale nikdo nic nevěděl, spíš neřekl, a já už jsem byl z lázní doma. Zpětně vděčím těm, zejména spolupacientům, co mohli promluvit, ale mlčeli. Na nás, Čechy, někdy nadávám, ale tentokrát se projevili hezky: Nikdo nic nevěděl. číst dál

Současná oficiální věda, i přes své obrovské a nepopíratelné úspěchy, kterých všichni denně využíváme, zasluhující úctu, má však významný limit: nedosahuje za práh fyzické smrti. Ba někdy se ve svém zapouzdřeném mocenském impériu cítí tématy o pokračování života apriorně podrážděna. To je pochopitelné, protože pro dnes převládající materiální vědu posledních asi dvou staletí vždy platí, že co sama dosud nepochopila (nezměřila, nezvážila, nepojmenovala svým zakonzervovaným názvoslovím, neobsadila svými výzkumníky...), to neexistuje. Jako "zdůvodnění" jí pak mnohdy slouží různé materialistické pověry. Dalo by se to někdy nazvat i ateistickým fanatismem. Tak byla mnohdy právě etablovaná věda zdrojem tmářství, předsudků a podjatostí. Nebudeme hledat příklady, bylo by jich mnoho. Stačí si připomenout, jak po desetiletí poškozovala po porodu vztah matky a dítěte brutální izolací obou i likvidací možnosti kojení, kolik lidí by se bylo mohlo uzdravit včasným uznáním homeopatie nebo jak se v některých nemocnicích málo v praxi dbá na duši umírajících (situace se v poslední době lepší). Jak by pak někteří mohli připustit i další existenci duše, když se o ni nestarali dosud? Na tyto limity pyšné materiální vědy, spjaté a ochraňované obvykle státní mocí a tyjící z ní, se nelze vždy ohlížet. Brání-li se etablovaná věda nezaujatému zkoumání nějaké oblasti, či alespoň připuštění její existence, pak tím hůř pro vědu, nikoli pro onu oblast. číst dál

Nářky a pláč, nadávky na vládu, na systém, na liberální hodnoty, EU, NATO a Západ se v českém veřejném prostoru vyskytují opravdu hojně, od sociálních sítí až po Sněmovnu. Čeští ztracenci ve světě svobodných lidí mají však od včerejška důvod k oslavám. číst dál

Člověk se nemůže natrvalo uzavřít kosmickému proudění (i kdyby ho pyšně popíral). Zatím většinou nevíme, nepozorujeme, že v našich strukturách působí vše, co je činné v přírodním i kosmickém životě. Když tyto síly lépe poznáme, můžeme se s nimi postupně učit vědoměji spolupracovat a tak se bděle včleňovat do lůna kosmického zřízení. Tak jako se rozeznívá hudební nástroj pod rukama virtuóza, může se i naše bytost rozeznívat pod doteky neviditelných duchovních rukou. Hraním duchovních bytostí na strunách našich niter se nitra ladí, regenerují, osvěžují, obohacují, uzdravují. Pravda, někdy ono ladění bývá bolestné, záleží na míře naší životní rozladěnosti mnohým balastem. Tvoří se však i nové melodie, seznamujeme se s novými prožitky, odíváme své duše do nových rouch. Vězme však, že celá příroda je šatem Kristovým, který je současně Pánem všech elementů. Každý kámen, rostlina, strom, potok, oblak nese pečeť jeho doteku. Proto je dnes velká kniha přírody v nejhlubším smyslu knihou křesťanskou, která nám poukazuje nebo odhaluje neviditelnou přítomnost Kristovu. Ten je i těšitelem člověka ve všech strázních a v každé starosti, jako božský bratr, který nás doprovází na všech cestách našeho osudu. Jak osvobodivé je si to připomínat, počítat s tím vděčně. číst dál