Karel Funk (») | 28. 9. | přečteno: 72×
Vyšli jsme si s partnerkou z našeho pobřežního hotýlku na špacír. U krámku s drobnostmi pro turisty jsem zezadu spatřil zjev, který jako by sem ani nepatřil. A přitom na slovní popis nic výjimečného. Po vnější stránce to byli muž a žena, oba stejně šediví, asi k padesátce. Přesto jako by byli z jiného světa. Mezi rozdováděnými turisty z nich šel úžasný klid a důstojnost. Klidné aristokratické zevnějšky i pohyby uprostřed hemžení rekreantů. Čekal jsem asi deset minut, pootočí-li se trochu, abych viděl jejich tváře. Malinko jsem je pak zahlédl. Pohledy jsme se zatím nesetkali. Jako by sem vystoupili z nějakého romanticko-mystického románu či z jiné doby a jiné země. číst dál