Období: březen 2016

Kdysi byl v LN výstižný článek Karla Steigerwalda Antikomunismus = nechtít ty mrtvé. Píše o zkušenosti, a nejen jeho, že řekne-li někdo, že je antifašista, je to nanejvýše chvályhodné. Mívají za to i různé řády, což je v pořádku. Řekne-li někdo, že je antikomunista, vypadá jaksi podezřele, snad jako horká hlava, ukvapený, netolerantní, přehnaně radikální, přehlížející "to dobré"...  Představují si jakousi "vyváženost diskuze" jako: "Pět minut Gottwald, pět minut dr. Horáková".  Podobně jako říct o sobě, že jsem antikomunista, působí na mnohé když řekneme, že jsem pravičák. Úsměvná vzpomínka, ovšem úsměvná až dnes: Když jsem měl být v roce 1977 přijat na ČSVD Praha, byl se mnou veden polodenní kádrový pohovor. Jako nestraník, v džínech a navíc vlasatý (podle dnes ovšem umírněně) jsem byl podezřelý. Když jsem na otázku po zájmech odpověděl, že vážná a operní hudba, začal soudruh, poslouchající právě z dráťáku dechovku, nervózně poposedat a pak z něho vypadlo: Nejste vy nějakej bohém, nějakej pravičák? Nepamatuju si už, jak jsem z toho vybruslil. číst dál

Podával jsem na těchto stránkách charakteristiky sekt. I když i lokajství tam bylo implicitně, tedy bez použití tohoto výstižného slova obsaženo, zaujal mne následující postřeh z LN, který se vztahuje na lokajství v širším pojetí. Lze se zamyslet i nad lokajstvím naší společnosti v době totality. I nad častým odporem k těm, kdo - jak je níže uvedeno - mají odlišné názory od většiny a rozhodují se sami, nikoliv podle konvenčních zvyklostí. Zároveň lze vidět v něčem v naší společnosti pokrok co do tolerance. Zmínit se před pětadvaceti a více lety před někým o reinkarnaci či karmě znamenalo být exot, lidově řečeno cvok (zatímco v té době reinkarnaci připouštěla nebo o ní byla přesvědčena například čtvrtina Američanů). Podobně s vegetariánstvím - kdo by pomyslel, že budou i vegetariánské restaurace či širší nabídka bezmasých jídel v restauracích (dříve pouze smažený sýr s bramborem). Vegetariáni sami pamatují výsměch, ústrky, ťukání si kolegů na čelo apod. číst dál

Přihlášeným s politováním sděluji, že v důsledku neočekávané a neočekávatelné okolnosti jsem nucen seminář, plánovaný na 19. 3. v Praze, zrušit (nebo odložit). Bude hledána možnost jeho uskutečnění na podzim. číst dál

Nejprve mail mého brněnského přítele (Angličtina má stručný výraz pen-friend, tedy něco jako dopisovací kamarád). číst dál

Ukřivděným a podrážděným odmítáním nepřízně osudu i drobných nepříjemností se člověk uzavírá, těžkne, zmrtvuje svou duši, ve které pak někdy cosi hnije k nemoci i k přenosu na potomky. Samozřejmě že je oprávněná snaha o zlepšení své situace v jakémkoliv směru, ale pouze bez lpění na výsledku a při průběžné pokoře, s klidem, rozmyslem a neubližováním druhému. Na dně duše má přes vší snahu zůstávat ono - Ne má, ale tvá vůle se staň. Pak volně kloužeme po vlnách osudu. číst dál

Po jakých zářeních a zářičích dnes toužíme? Oblohu nad městy nám křižují laserové paprsky, na Silvestra třeští rachejtle, v některých zemích zase odpálené vraždící rakety či záblesky výbuchů bomb, v ulicích studeně září reklamy,  v bytech září obrazovky, displaye, kontrolky… Současně s tím však mnohdy pohasla naše nitra. I ohýnky jsme přemístili z našich srdcí leda na konce našich cigaret.  Už jsme si zvykli a nenormální máme za normální. Ale současně jsme něčemu odvykli. I na zemi září ledacos, co citlivé vnitřní postřehování našich předků snáze zachytilo. O mnohé z neviditelných zářičů se mohli i spolehlivě opřít. O čem je řeč? Třeba o místech s posvátným vyzařováním. Posvátných studánek, pramínků, hájů, stromů, kamenů, kapliček nám ještě trochu zbylo. I dnes můžeme sami pátrat, která z míst k nám mluví - například od Božího kamene u Kraselova či vrchu Kozákov přes Svatý Hostýn či chrám Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor na Moravě až po tatranské poutní místo Staré Hory – nenápadné duchovní centrum, odkud září mariánská Milost na celé Slovensko. Anebo obyčejná studánka někde za vsí, kterou chodí kdosi každé jaro čistit. Většinou nevíme, kdo to je, jakou má tvář či nitro. Neusilují o ocenění, podobně jako babičky, nosící květiny do kapliček ve vsi či v lukách. Studánky ale čistí spíš mladí lidé, nějak to k takovému věku víc ladí. Ale jedni i druzí mají nitro, toužící dělat svět lepším. Svědčí to totiž o mnohém: sotva si lze například představit hocha, čistícího studánku, jak někoho šikanuje. číst dál

Naše osudovost spočívá asi v sítích našeho sobectví a nevědomosti. V první řadě je však třeba vědět, že existuje i Boží Milost, která je nad osudem. K naději Milosti se ale snáze dospívá přes osobní zkvalitňování. Láska překrývá množství hříchů – píše se v evangeliu, a tedy i osudovost. Na zemi se musíme stále setkávat se zlem, aby naše morální síla nezakrněla, ale zocelovala se. Co nás potkává, není náhodné. Ale co s tím děláme, jak na to reagujeme, jak to prožíváme, zda uklouzneme po svodu nebo ho rozeznáme – to vše je už naše svobodná vůle, která se někam zaznamenává. číst dál

VÁCLAV HAVEL  číst dál

Od paní M. G.: K Vašim článkům o posvátných místech. Fakt  je, jak píšete, že tohle "vyzařovatelské" sběratelství a zemivysávající turistika je  dosti rozšířená.  Malá zkušenost mne samotné...možná se mýlím.  číst dál

Hodnoty, které jsme ztratili a kterých jsme nabyli. číst dál