Období: rok 2021

PSYCHÓZA NENAHRADÍ LOGIKU; TI, KDO POTŘEBUJÍ NOVÉ KLOUBY APOD., MUSÍ ČEKAT KVŮLI NEOČKOVANÝM NEMOCNÝM COVIDOVÝM FRAJÍRKŮM (jistě že nepatrnou menšinu z nakažených nelze z ničeho vinit a házet všechny do tohoto pytle). - Už ve škole nás učili nepředbíhat. Možná to zní cynicky, ale nejsem si jistý, kde je větší humanita a spravedlnost: zda odkládat nadlouho některé plánované operace, třeba kýly, žlučníky, nový kloub aj., kvůli přednosti neočkovaným a neukázněným covidovým hazardérům (jistě že jsou i výjimečné vzácné důvody k odmítnutí očkování), anebo zda zavést spravedlivé pořadí hospitalizace i pro ně, kdy budou mít alternativu: uzdravení - nemocnice – hřbitov. Zda se mají obětaví zdravotníci hroutit přepracováním a podlamovat si zdraví a rodinný život třeba náročnými 25 dvanáctihodinovými službami ve skafandrech v měsíci, nebo nechat hroutit se ty, kdo onemocněli vlastní zpupností a vědomým hazardérstvím. - Trochu prorocky to vystihl už před lety níže citovaný autor Ortega. Afinitu jeho článku s nynější situací lze vidět i v tom, že i průměrný člověk najednou vidí možnost jakés takés vzpoury proti establishmentu, ba vzpoury viditelné: kašlu na opatření. Chtějí drtit vše, co jde shora, bez rozeznání účelnosti. Mají svou moc: ignorovat opatření a nařízení. Zapomínají na možné následky pro ně samé i pro okolí. číst dál

Ty, duchu prostoru, kde žiji! číst dál

V 50. letech minulého století proběhla komunistickým tiskem hrdinná zpráva. Jakýsi stavební kolektiv se po vzoru sovětských stavbařů rozhodl betonovat i při deseti, patnácti pod nulou. Co jim kdo bude nařizovat a říkat, že se nesmí betonovat pod mínus dvou stupních. (Odůvodnění zákazu vycházelo logicky ze skutečnosti, že voda se v nezaschlém betonu při mrazu nepatrně roztáhne a beton se časem rozsype.) Tedy udatně betonovali, mráz nemráz. A máme tu podobný princip myšlení. I když covidem onemocní i malé procento těch, kdo se chránili, drtivá většina těch, kdo onemocněli, jsou popírači. Všim... číst dál

JISTĚ, ŽE LZE VĚTŠINU ODPOVĚDÍ NALÉZT NA INTERNETU. PAK BY TÍM ALE KVÍZ ZTRATIL PRO LUŠTITELE SMYSL A ZRCADLO VLASTNÍCH VĚDOMOSTÍ (Tak jako nebyly odpovědi s internetem sestavovány, s výjimkou citátu u čísla 57 a údajů u ot. 74, které doplnil Alfred Strejček.) číst dál

NÍŽE DOPLNĚNO; Co je vlastně křesťanské? Někteří „stateční“ duchovnisti to vědí lépe: odolávají „manipulaci státu“ a „nátlaku vlády“ co do očkování a ochrany a popírají sebevědomě tragédie v důsledku covidu, které jsou na denním pořádku. Mají tímto cynismem svou míru spoluzodpovědnosti za nákazu, utrpení případně úmrtí těch, kteří na ně dali. Jejich jednání je tedy protikřesťanské, i když používají vznešené duchovní výrazivo. Chybí-li zemský základ - základní orientace a reagence ve věcech kolem nás, pak i veškeré duchovno se jednou sesype jako domeček z karet. Duchovnost nejsou jen nadoblačné výšiny, pročtené knihy, promeditované hodiny, množství modliteb či manter denně vykonaných..., ale i praxe: normální inteligence, etika, ukázněnost, ohleduplnost, ducha-přítomnost. Třeba pochopit i to, co shrnul dr. Jiří Černý: „Neočkovaní jsou skutečně něco jako parazité nebo černí pasažéři, kteří se vezou na ochotě většinové populace nechat se očkovat. Takové rozhodnutí totiž chrání i ty neočkované.“ číst dál

Napsal mi Martin Dohnal: „Kdybyste si chtěl oddáchnout, tak posílám další pozoruhodnou pověst, která byť vyprávěna v prostých píseckých chatrčích v Podolí u podolského mostu, oplývá tou nejhlubší zasvěceneckou symbolikou:“ Tedy i já předávám, kdyby si čtenáři chtěli oddáchnout. číst dál

1. Smetanova … číst dál

Přítel Alfred Strejček mi právě napsal o jednom smutném lidském příběhu:   "J. B. učil na fakultě v Praze a soukromě bádal v oblasti elektromagnetického vlnění a jeho vlivu na lidský organizmus. Chtěl prozkoumat jedno z tajemství egyptských hrobek, totiž zakletí některých komor, o kterých domorodci mluvili jako o smrtelně nebezpečných pro každého, kdo by do nich vstoupil. Spojil se s našimi egyptology a vybaven přístroji šel zkoumat, vzdor varování, právě tyto prostory. Byl překvapen radikální změnou elektromagnetického pole při vstupu a nebyl schopen vědecky doložit, čím byla ovlivněna. Druhý den  začal mít zvláštní zdravotní potíže a musel se nechat ošetřit. Po návratu ho přijali v nemocnici a nebyli schopni určit příčinu jeho problémů. Pak ochrnul a byl rok mimo práci ve škole. Začal si dávat dohromady ono zvláštní vlnění v hrobce při její návštěvě, se svou nemocí, četl řadu knih populárně vědeckých či odborných na toto téma a přijal pro sebe jako realitu, že překročil zákon, který před tisíciletími stanovili vládci Egypta a stavitelé hrobek. Za dva roky potom ve svých 48 letech zemřel... V posledních dvou letech života meditoval, četl výhradně duchovní literaturu a našel, jak mi sám říkal, sám sebe." - K pokusu o vysvětlení se ještě vrátíme. číst dál

NAČ DODRŽOVAT OPATŘENÍ. BEZ NICH MÁME NADĚJI, ŽE NÁM POJIŠŤOVNY VELKORYSE UHRADÍ DLOUHODOBÝ NÁKLADNÝ POBYT NA UMĚLÉM SVĚŽÍM VZDUCHU Z VENTILÁTORU. HLAS ODPŮRCŮ OČKOVÁNÍ SLÁBNE. jAK BY NE: NĚKTEŘÍ LEŽÍ NA KYSLÍKOVÝCH VENTILÁTORECH, JINÍ ZEMŘELI. NĚKTEŘÍ "STATEČNÍ" BUBNUJÍ NA POPLACH, ŽE OCHRANNÁ OPATŘENÍ JSOU DÍLEM AHRIMANA.   "Logika": Nenechám si státem nic diktovat. Jakápak přednost zprava. Jedu.  - Ptala se mne čtenářka z vísky s krásným názvem Broučkova Lhota: „Narazila jsem na článek pana Radomila Hradila na FB stránkách Rudolf Steiner... Je členem Antroposofické společnosti… Nemyslím si, že tento článek může přispět ke zklidnění situace.“ číst dál

Jistě, že se nám občas může stát – i u sebe jsem to našel - že vytvoříme nechtěně nějaký ten jazykový „skvost“ či pravopysnou chibyčku. Ve zprávách na internetu je jich ale tolik, že by jeden váhal, zda se nenapojil na kroužek absolventů pomocné školy. Krom neschopnosti ovládat gramatiku a interpunkci často chybí i logika a moralita úsudku. Koho na to vůbec na internetu najímají a kdo tam takové lidi přijímá? - Ukázka z dalšího textu: Motorkář P. A. Pontos bez helmy se zabil ranou do hlavy při protestní jízdě proti nošení helmy. Připomíná mi to ty množící se případy odpůrců bezpečnostních opatření proti covidu, ležících poté v nemocnicích na kyslíku resp. ventilátoru nebo již mrtvých. To mi připomnělo i obdobné starší situace, byť ne tak tragické: Před lety se před budovou televize sjeli motorkáři z celé republiky, aby protestovali proti způsobu referování, který podle nich znevažoval jejich řidičské umění. Jejich slovník byl ten nejvulgárnější. K protestu samotnému ale nedošlo: jeden z nich, patrně v touze elegantně zabrzdit, doklouzal po zadku, před ním doklouzala položená motorka. Televize to filmovala, motorkáři se po tom fiasku rozjeli. číst dál

Natočili jsme s Petrem T. video (netušil jsem, jak se hezky povídá s oporou za zády - tentokrát jí byla vlídná bříza). číst dál

Není náhodné, že již od keltských dob se v prvních dvou listopadových dnech vzpomíná na ty, kteří nás předešli na onen svět. Je to vzácné období, kdy se ztenčuje hranice mezi naším a jejich světem. Název svátků Všech svatých a Dušiček má konkrétní rozlišení: číst dál

- Začněme jako mottem k jednomu z dalších textů: Na oddělení lékařky M. Koziar Vašákové zemřely dvě sestřičky. Nakazily se, když pečovaly o pacienty s covidem. „Položily život za to, aby mohli ostatní žít,“ prohlásila.  -   "...Já jsem (jako lékař) zažil kopu pacientů (odmítačů), kteří, když umírali, prosili mě, abych každému řekl, jak se strašně mýlili… Ale to nikdo nezveřejní."  - "... je to jejich rozhodnutí, nenechat se očkovat, ale pak tady zabírají místo ostatním pacientům, kteří nemají covid a potřebují jiný druh péče.“  Nejprve ale o jiných věcech. Můj přítel Mirek Erdinger – evangelický farář, psychoterapeut a lektor zažil krátce po roce 1990 toto: přijel za ním jakožto Čechem a farářem autobus Němců, vzali ho do Terezína, chodili tam od jedné kobky ke druhé a v každé nás Čechy modlitbou prosili za německý národ o odpuštění. On byl přítomen jako zástupce Čechů. Byla to jistě v duchovních v světech významná událost. Jistě to proniklo i k národní duši. Inspirativní: Co kobky našeho nitra a prosby za odpuštění těm, kterým jsme ublížili? číst dál

Dostal jsem milé pozvání od přítele, prof. Martina Petišky. Seznámili jsme se kdysi, když jsme zahajovali nějakou výstavu na zámku v Českém Krumlově. Je synem spisovatele Eduarda Petišky, i on má na svém kontě desítky knih, píše ovšem taky pod pseudonymem. Zve mne na zajímavou akci na jeden ze západočeských zámků. Po milém společenství nedávno na Zámku Poruba mi to cestování po zámcích nějak zachutnalo (ostatně, na hlubošském zámku, prvním sídle presidenta Masaryka, jsem vyrůstal). Na březnickém zámku jsem měl kdysi popovídání s tamějšími antroposofy, pro čtenáře i na zámku ve Strážovicích u Mirotic či na loveckém zámečku na Parezí. V zámku Strakonice jsem kdysi zahajoval výstavu Václava Švejcara, na Zámečku v Příbrami jsem spoluotvíral Galerii Františka Drtikola. Vím, že na těch cestách ze zámku na zámek si nelze namyšleně zakládat, člověk by pak jednou mohl putovat z chatrče do chatrče někde v podzámčí. Západočeská akce se bude týkat pojednání o existenci naší české šlechty. Měli jsme jí od bitvy na Bíle hoře žalostně málo. Navíc po devastaci komunistickou nenávistí, závistí a plebejstvím si své šlechty náležitě nevážíme. číst dál

Stáří za dveřmi? - Příprava na stáří číst dál