MOJE MALIČKOST VESELE I VÁŽNĚ - Když už jsem tu, tak koukám, abych byl

Pořád se po návratu z dalšího losinského pobytí musím ve vzpomínkách vracet k těmto drobnostem, tedy Vás zdvořile pozvu zas k mým myšlenkám. Třeba tohle. V bazénu s rodiči krásně radostně bezstarostně blbla a skotačila asi sedmi- až desetiletá holčička. Měla na obou spáncích červenou krvavou skvrnu, asi čerstvou, velkou asi jako mince. A vlásky měla až od poloviny hlavy dozadu, vepředu měla vysoké holé čelo. Tedy asi po nějaké operaci. Říkám si, jaké podoby a postižení si na sebe bereme před zrozením, kdy můžeme nahlídnut do karmických souvislostí. Tuším že je za ní nějaká výrazná osobnost. Byl bych rád blbnul ve vodě s ní, ale asi by to od cizího dědka nepřijala. Aspoň jsem řekl těm rodičům, jakou mají úžasnou holčičku. Asi to pro ně není snadné. Právě ti, kteří mají nějaký – módně „česky“ řečeno – hendikep, zasluhují naše láskyplné jednání, nebo alespoň myšlenky – i ty jsou tvůrčími činy. Je to stokrát cennější, než „učené“ „duchovní“ spekulace, jak si to asi karmicky způsobili. To se máme snažit rozeznávat u sebe. číst dál

Jen pro připomenutí, loni jsem psal, jak jsem coby zájemce o rhb v lázních Velké Losiny bezděčně v autě přemýšlel o mé známé, eurytmistce jménem Čápová, a že její děti jsou tedy čápata. A hle, do toho přemýšlení jsem spatřil vysoký komín u hotelu Losín, a na něm čapí rodinku. Prý se tomu říká učeně, podle C. G. Junga – synchronicita. - A ty nynější Losiny? Byl říjen a čápi už odletěli do tepla na jih. Holt si žijí na vysoké noze. No řekněte, může si to našinec každoročně dovolit? Máme tak vysokou nohu v poměru k tělu? Ne. Ale když už jsme u těch ptáků, tak napřed malou vzpomínku z mládí v Jánských Lázních. V lázeňském domě Réva na pokraji lesa jsem vždy večer zahoukal mezi oběma palci jako sova. A vida, sovy se nachytaly, a za chvíli se rozhoukal okolní les. Netušil jsem, kolik jich tam je. Ale lichotilo mi, že to umím tak, že na to naletěly. Asi nejsou tak chytré, jak se o nich tvrdí, když si nevšimly, že to nehouká jedna z nich, ale jakýsi poťouchlý větší tvor. V Losinách jsem letos věnoval zájem, když už ne čápům a sovám, tak pivu. A opět jsem se projevil jako neinteligentní nemehlo. číst dál

Malá asociace: Vybavuje se mi občas z dětství melodická písnička (to ještě měly písničky melodii), kde Milan Chladil zpívá: číst dál

Začátkem roku jsem si na těchto stránkách linýroval či se holedbal, kolikero povídání bych rád tento rok stihnul. Bylo toho nějak hodně, ale tím lépe. I když setkání bylo letos několik (písecká Městská knihovna, pražská kavárna U Labutí, Příbram U Soudku...), zatím nejhezčí bylo pro mne nedávné setkání s eurytmistkami. Nejhezčí, protože nejsrdečnější. A kde jinde než U Zlatého býka v Písku – s milou a rychlou obsluhou hlavně paní Sandry, a pohárem Horká láska. Navázali jsme na nedávné povídání v Litoměřicích. Doba konání byla neplánovaně příhodná: přelom července a srpna je podle dávných tradic, pocházejících ještě od pohanského Lughnasadu, vhodná pro nové vztahy, pro odpuštění a radost. I když, samozřejmě, to vše lze i jindy, nyní je to však snazší. číst dál

Můj šéf z konce 70. let ing. J. B. byl komunista - né ten jen jako, ale přesvědčený (titul získal raz dva, říkali jsme takovým komouš ing. rychlokvaška). A tedy i oddaný sovětofil. Vysvětloval nám, že máme v socialismu tak vysoký blahobyt, protože jsme napojeni na sovětskou ekonomiku, která je zárukou stability a nemá žádné hospodářské krize, jako mají v kapitalismu, kde nezaměstnaní umírají pod mosty hlady. Tehdy byla mezi zasloužilými straníky zvláštní odměna: byli vybráni do tzv. vlaku družby. Ten spočíval v tom, že oni soudruzi pobývali dva či dokonce tři týdny ve vlaku, tam i jedli a ... číst dál

Nejprve, jak je mým (zlo)zvykem, trochu něčeho osobního. Ve svém dospívání jsem denně poslouchal na VKV Suchého Gramotingltangl, 25 minut živého povídání a muziky, která se v našem rozhlase jinak nehrála. V šedi socialistického vysílání to bylo vzácné osvěžení. Ba byl jsem i v Lucerně na akci Sraz spřízněných duší Jiřího Suchého. Tehdy tam dostal na jeviště i Jana Wericha, který měl v té době od komunistů zaracha, ale nebyl na plakátu a tak Suchý s Werichem soudruhy převezli. Celá Lucerna nadšeně bouřila. - Občas mluvil Suchý v rádiu s obdivem třeba o Jeanu Gabinovi, tedy jsem namaloval jeho portrét (tehdy mi to šlo, dnes bych na to neměl trpělivost) a poslal jsem to panu Suchému, i s psaníčkem. A nastojte – dostalo se mi obratem krásné odpovědi, končící zhodnocením: „A ten Gabin se Vám náhodou poved.“ Hrály se často jeho různé písně, ale jen jednou jsem slyšel ty pro mne nejvzácnější – Jó to jsem ještě žil, a dlouhé Blues touhy po světle. - Oceňuji i to, že jeho noblesní a přitom nepřeintelektualizovaný humor, navazující na V+W, nezabředá  – na rozdíl od mnoha dnešních bavičů a herců – ani do trapné erotiky. Ostatně, jako věřící ví, kde má své hodnoty. číst dál

CO MÁM SPOČÍTANÝ? Brzy budu mít tři čtvrti století věku – 75, tedy: 7 + 5 = 12, z toho sumární součet 1 + 2 = 3. Tedy moje trojka kritérií či kréd. No, znělo by to hezky, ale těch kréd se mi vynořilo najednou víc, ba přímo krédenc. Ledabyle jsem si je očísloval a potěšitelně jich vyšlo 7, to je taky hezká číslice. číst dál

Funkoviny z Písku ANEB Funk zase dělá chytrýho v hospodě před kamerou a za vedlejšího veselení bujarých dam.  číst dál

Malá asociace: Když před pár lety navštívil Zemana v Lánech premiér, bylo uveřejněno přebohaté menu, asi hodovali dlouho do noci. Náhodně jsem pak vylovil ČAS – časopis Masarykova demokratického hnutí, poslední letošní číslo 139. Mj. jsem se dočetl: Když Masaryka navštívil v Topolčiankách tehdejší premiér Švehla, pozval ho Masaryk po formálním přivítání na večeři. Dal mu bohatý výběr. A co myslíte že povečeřeli? Pan premiér si přál: „Tak já bych nejraději bílé kafe a do toho nalámaný makový rohlík.“ Na to Masaryk: „Já taky!“ A tak vypadala večeře premiéra a prezidenta na zámku. číst dál

Sepsáno halabala narychlo s dojetím po dojetí z Losin podle poznámek, pořizovaných za jízdy na papírky na volantu. Když jsme loni hovořili na konci rehabilitačního pobytu ve Velkých Losinách s Jeníkem Mikulenčákem, který to vše obětavě pro skupinu AMD organizoval za podpory své oddané a spanilé ženy Janky (ona pochází z Bratislavy, on je Čech, tedy jim říkám, že mají federativní manželství), přál jsem si, aby platila slova dávné neapolské písně 'O Sole Mio (Moje Slunce), v české verzi s Chladilem Za rok se vrátím. A vyšlo to. I letos měl Jan mimořádné organizační schopnosti (vím jak je to náročné, když jsem si donedávna organizoval po republice své 3- až 4denní semináře), a byl na svém mrštném vozíku všude, kde bylo zapotřebí. A vždy ochotně. Nemusel by. Tím větší dík mu patří. Jsou totiž tací, co mají další a další přání, jako takový Funk: chtěl být na pokoji sám, byl by chtěl jako loni pozorovat i čápy a jejich mladé na továrním komíně, ti už ale odletěli, nepočkali..., či měl jiná přání. A navíc: On to byl pobyt pro pořádání šachového turnaje členů AMD, přičemž tato hra vysoce převyšuje můj IQ, ba nerozeznám ani figurky. Tedy jsem tam byl trochu jako povídálek, trochu bavič (veselé i trapné příhody nejen z natáčení a nejen se známými lidmi), trochu naladěný i na dvoustranné popovídání. Nějaký kontakt pokračuje písemně dosud, ba je ohlášena i návštěva do Písku na kafe a soukromé popovídání. číst dál

TEXT POHŘÍCHU NEDUCHOVNÍ; NÍŽE OHODNOCENÉ POZNATKY O PÍSECKÝCH RESTAURACÍCH JSOU KOMBINACÍ MÝCH LETITÝCH ZKUŠENOSTÍ (pokud si občas přijdu za počítačem líto a vezmu se někam rozšoupnout a rozhýřit, nebo za mnou jedinec či skupina přijede si popovídat, přičemž v mém malém bytě je místo leda pro návštěvu jednoho člověka a to jen v předsíni a nastojato, tak jdeme do hospody), ZKUŠENOSTÍ PŘÁTEL ČI ZNÁMÝCH, A INFORMACÍ Z INTERNETU. I TAK JE TO JISTĚ TROCHU SUBJEKTIVNÍ. NEVYLUČUJI ŽE JSEM NĚKTERÝ PODNIK VYNECHAL (např. Natural či Kozlovna, kde nemám zkušenosti). číst dál

Jsem dědek plesnivej?; Zlodějíček za mřížemi, a kdy za ně půjde velkozloděj?;  -  Napřed úvaha: Někteří z nás, příznivců duchovních cest, zejména antroposofie, se učeně a s opatrností snažíme dostávat do nadhledu a odstupu vůči různým jevům, problémům a situacím; je to dobré ba nutné, ale samo o sobě to někdy nestačí. Může to pak vést k bezkrevnosti, akademičnosti, sofistice, bezcitnosti,  k učenému teoretizování a kabinetním diskusím. Aby nedocházelo k vysušení duše či k nadřazenosti, je žádoucí toto „být nad věcí“ kombinovat i s protipólem - „být ve věci“, tedy s nadšením, zaujetím, vcítivostí, radostí (z dobrých věcí), s touhou po ideálu, anebo s jasným plným odmítnutím, nejen na úrovni názoru, ale hlavně morálního stanoviska. Tedy vyvážit ono renesanční Via contemplativa a Via activa. číst dál

1. POZDNÍ PODĚKOVÁNÍ číst dál

Někdo umí napsat skvělou pozvánku na svou či společnou akci. Myslím tím teď Alfreda Strejčka:„...poslední lákání k setkání v jarně letní sezoně, kterou uzavře Poetický happening... Se všemi z vás jsem se letos setkal na pódiu či v hledišti a tak mne napadlo, co kdybychom se setkali společně a vzájemně se poznali.“ číst dál

Při svém ředitelování ve středisku péče o seniory Diakonie jsme pořádali ledacos zábavného, včetně maškarních převleků o karnevalu. Je to nyní svátek spíše pohanský. V různých převlecích se přišli ukázat a veselit někteří zaměstnanci a i někteří klienti, někdy s nápady a pomocí pečovatelů. Oboje jsem obdivoval. A moje maličkost? číst dál