MOJE MALIČKOST VESELE I VÁŽNĚ - Když už jsem tu, tak koukám, abych byl

Ještě před tématem malou osobní epizodku. Když jsem jako student seděl v čekárně lékařky, zvala sestřička pacienty podle kartiček, které si při přijetí vyplnili. Sestřička vyběhla do plné čekárny a volá dalšího: Flink! Pobaveně jsme se všichni rozhlíželi, kdo s tak nemožným jménem vystartuje. Až po jejím třetím opakování jsem si všimnul, že na kartičce, kterou drží, je napsáno FUNK, ale jak jsem to chtěl napsat pečlivě tiskace, tak u toho U jsem dole nedotáhnul rovnou čárku, takže místu U bylo LI, a z FUNKA se stal FLINK. Že by předznamenání budoucnosti? Asi jo. Nebo je to spíš jen komická epizodka? Není nutné si všechno hned symbolicky vykládat, žejo.  číst dál

Jsou přátelé (či známí, kolegové, příbuzní, ale zejména přátelé zájemci o duchovní cestu), se kterými je radost pobývat (mailovat si, volat si…). A jiní, třeba i ti duchovní, se kterými když se chcete o něco hezkého jen tak pro radost podělit, ihned vás vážně poučí dále o té věci, musí uplatnit že vše vědí lépe, jako když školáci soutěží, kdo ví víc. Nebo jako svého svěřence pro jakousi poučovací péči. Osvěžující spontánní náboj duše je mine a přetřou to chytrostí rozumu, vzdělání. Napíšete jim SMS pozdrav z krásné Příbrami, a poučí vás: Ale těch vězňů kdysi a mrtvých horníků… Napíšete jim ... číst dál

Kamarádka LZ: Asi máš k tomu psaní pevnou vůli. číst dál

„To jsou ty paradoxy“; Pelmel vzpomínek převážně nevážných. číst dál

Jak jste se porval s osudem? číst dál

Na sklonku vlády jedné strany už si lidé ledacos dovolili. A tak v noci na 28. října 1988, rok před Listopadem, nastal výbuch. Pachatel? Ví Bůh. Každopádně jsme onomu vtipálkovi fandili. Nikdy nebyl odhalen. Co se stalo? Českobudějovičtí soudruzi si onoho roku umístili do zeleně před krajský výbor KSČ mohutný několikatunový kámen (po nich i písečtí a jiní), spíš kus skály, který měl symbolizovat pevnost strany na věky věkův „a nikdy jinak“. Ale už nesymbolizoval. V oné noci nastala rána, slyšitelná na desítky kilometrů. „Kamínek“, jak se mu posměšně mezi lidem říkalo, se rozletěl na kusy. Kdosi pod něj položil a načasoval nálož, aby tak dal komunistům najevo, že je tu opozice a že už s ní musí počítat. V budově strany to vytřískalo okna, to stačilo. Bylo to dobře načasováno na dvě hodiny v noci, kdy kolem lidi nechodí a nikoho to nemohlo zranit. Typický český neškodný ale důrazný protest. Jedna z událostí oné doby, které nás už probouzely z letargie. Šuškandou se zpráva rozletěla široko daleko po kraji, s našimi tehdejšími spikleneckými úsměvy. A hned se vyrojily vtipy. Například že se tím měl Slavík naučit lítat. Slavík se jmenoval tehdejší čelný komunistický funkcionář, sídlící v oné budově. Nebo že se zastaví výroba postelí – nebudou třeba: Slavík v noci bude lítat, strana bdí, nepřítel nespí, mládež má v socialismu ustláno na růžích, sportovci usnuli na vavřínech, vězňům musí stačit deky, děti spí v kočárkách, důchodci trpí nespavostí, armáda nás hlídá dnem i nocí… (asi polovinu jsem si jich tehdy přidal, a ujalo se, podobně jako když jsem dal do oběhu mé další dva politické vtipy). číst dál

https://www.facebook.com/KARELFUNKoficialni/videos/350430882162749/ číst dál

Z mailu: Koukám že se mi toho na léto nahromadilo nějak moc, budu se muset víc vytrhovat z celodenního civění na klávesnici a obrazovku. (s občasným podíváním se na dvě hnízda jiřiček v rozích mého okna). Slíbil jsem povídání na pouti na Svatou Horu u Příbrami (pouť vykonám autmo), pár dní na programu kamarádky Hanky Gitevy (říkám tomu s uznáním giteviáda), pak nabídnutý rekondiční týden v Losinách (budu zlosyn z Losin), některou sobotu povídání se sympatickou antroposofickou skupinou z Pardubic, 30. září povídání s eurytmií Perly Voberové o O. Březinovi a A. Pammrové v pražské Obci křesťanů… aj. Při mé nepořádnosti a roztržitosti je problém to uhlídat, občas zatrnu, jestli se mi do mého poklidu neozve telefon s dotazem, kde jsem, že na mne čekají. Sekretářku, jako kdysi v práci, si už dovolit nemohu. číst dál

Už jsem to kdysi psal, že jsem nezařaditelný a kdo má rád škatulky, jsem pro něho problém. Mám hobby: v různých hnutích či nakrásněných nóbl směrech dělávám rád truc-podniky. Bourávám pohodlné mentální pózy a klišé, ve kterých se někdo zabydlel. V nynější době nedožitých kulatin Zdeňka Hajného se v jeho galerii rojí celebrity různých alternativních i etablovaných směrů a předhánějí se unisono ve chvále a plesání. Dodává jim to jistě lesku. Když jsem Zdeňka před třiceti lety poznal, dělal jsem totéž. Tedy je chápu. Snad bych se s nimi i rád někdy zase  setkal. Ale různých oslav v jeho jménu se v galerii neúčastním (nejen proto, že mrzne a že jsem pecivál, akorát že nesedám za pecí, ale za PC). Myslím že by mi tam bylo mezi tou elitou duševně dusno. Nařečnil jsem se v galerii kdysi až až. I na třech monografiích o něm jsem se podílel. Možná i na formování Zdeňkových názorů. Tedy si myslím, že mám na tomto poli to své osudově splněno. číst dál

...a možná trochu jinak. číst dál

Zachycení charakteristické nálady Svaté Hory je možné už pouhým pohledem na tuto krajinnou dominantu, která malebně a laskavě shlíží na městečko pod ní. Příbram mívala svou mimořádně specifickou atmosféru. Byla silně prosycena zbožností horníků, kteří nikdy nevěděli, zda vyfárají na povrch živí, i jejich pokorně je očekávajících rodin, žijících v trvalé nejistotě. To byl stimul k vroucnosti a síle modliteb i lidské soudržnosti. Stopy tohoto kouzla hornické svornosti a zbožnosti jsem v Příbrami jako školák bezděčně nasával ještě na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století, i když mezi horníky již počínalo mísení s režimem podporovanou hornickou nadřazeností, s alkoholismem a hrubostí. číst dál

Je to krásné, živé ticho na obloze tyhle dny. Jak je nebe jiné ve vrcholném létě. Klene se do výšin. Tušíme z něho živé, promlouvající ticho. To zpoza oblohy shlíží na nás bedlivý pohled Urielův, plný majestátních světových myšlenek. Oblohu vnímáme touto dobou oživenou i tím, že zemská Duše, zemská Paní, vystupuje nyní nejvýše ze zemského tělesa, nechává se v kosmických výšinách objímat a prostupovat sluncem i spirituálním vlněním zodiakálních oblastí. Spolu s ní vystupují nahoru i elementární bytůstky. Jsou jaksi její. I proto je v  přírodě při zemi  ve vrcholném létě takové mrtvo. Je opuštěná. Usnula bez oživení svými přírodními duchy. číst dál

Je to krásné, živé ticho na obloze tyhle dny. Jak je nebe jiné ve vrcholném létě. Klene se do výšin. Tušíme z něho živé, promlouvající ticho. To zpoza oblohy shlíží na nás bedlivý pohled Urielův, plný majestátních světových myšlenek. Oblohu vnímáme touto dobou oživenou i tím, že zemská Duše, zemská Paní, vystupuje nyní nejvýše ze zemského tělesa, nechává se v kosmických výšinách objímat a prostupovat sluncem i spirituálním vlněním zodiakálních oblastí. Spolu s ní vystupují nahoru i elementární bytůstky. Jsou jaksi její. I proto je v  přírodě při zemi  ve vrcholném létě takové mrtvo. Je opuštěná. Usnula bez oživení svými přírodními duchy. číst dál

Přítel pan K. J. nahrává dávné kazetové záznamy povídání paní Marty na youtube (až to bude vše hotové, bude tu odkaz). Chcete-li nahlídnout do uvažovaných tří možností, jaký obrázek k tomu vybrat, pak přikládám odstavec mailu pana K. J.: číst dál

Nerudovskou otázku Kam s ním si prý sem tam klade i některý čtenář mých knih. Plně mu rozumím. Pomoci mu ale nemohu, lépe je si takovouto otázku neklást. Zde je několik úvah k tomu. číst dál