Období: rok 2021

Každý archandel rocní doby zacíná zlehka své pusobení již uprostred vlády archandela predcházajícího. Tedy i již na sklonku letní doby vlády archandela Uriela mužeme vycitovat pusobení Michaelovo. Není k tomu zapotrebí žádný jasnovid, vliv duchovních bytostí v nás je neustálý – tech dobrých i tech dolu strhujících. Záleží na naší svobodné vuli, kterým se více otevíráme. číst dál

Když se toulali Leoš Janácek a Antonín Dvorák jižními Cechami, zapsal si Janácek do denícku: Recí onech trí dnu mnoho nebylo. Tak do uzlícku. - Vzpomnel jsem si na to nedávno pri zastavení se cestou z Prahy na obed v cimelické restauraci Na Knížecí (patrne podle Schwarzenbergu, v celém kraji zdejším odedávna oblíbených a ctených). Na venkovní terase poskakoval mi pri jídle pod nohama vrabec žebravý. Docela tlustý, asi si vyžebral dost. Co jiného by taky celý den delal. I tak - nenápadne jsem mu pod stul uplivnul kousek jídla, chopil se toho okamžite, až mel zobák z obou stran zapatlaný. Tedy jsme poobedvali spolu. Obcas cvrlíknul, já na to nic, tedy recí jsme též mnoho nenadelali. Poté byl pod stolem vystrídán, spíše vypuzen velkou pejsinkou, též dobre vykrmenou, která si privedla pánícka a rozhodla i za neho, ze se usadi proti mne. Poslechl. Pod stolem byla trochu neskladná, ale delala na mne zdola pri jídle psí oci. Neodolal jsem a kousek jsem jí obcas shodil pod stul v momentech, kdy se pánícek nekoukal. Ani ona nepohrdla. Olízla se a položila si mi hlavu na koleno a hypnotizovala mne pri jídle pohledem, až jsem si pripadal provinile, že jí to nedám všechno. Od vedlejšího stolku na ni pod stolem dorážel jakýsi mrnavý vrískálek, takové kapesní štekátko, a vždy po výkonu se ohlédl, má-li za sebou pána. Dáma pejsinka si provokatéra nevšímala – nejdokonalejší reakce. číst dál

Cloumá s námi život? Život ale není žádný záludný zloduch, jsme to my sami se svým dedictvím minulosti a niternou svobodou prítomnosti. Ríká se, že kdo se chce ucit, toho okolnosti vedou. Kdo se zmítá, toho vlecou. Pokusme se, abychom si ujasnili jednu významnou stránku našich životu, našeho nitra i okolí, a tou je tvorba a pusobení elementálu. Dnes absorbujeme množství informací jako dosud nikdy v historii. Netvoríme si ale kompas, kterým bychom je správne a eticky využili, zhodnotili, zaclenili je do pripraveného nitra. Jsme spíš spolecnost zážitková, poživacná, než orientovaná. číst dál

A zajímavý poznatek, pro spolecenství kolem eurytmie Adamcu snad signifikantní: Nikdo z onech triceti krásných lidí na eurytmii nemel tetování (ale i kdyby, jiste nelze cinit nejakou delící cáru mezi lidmi). Trochu jsem tam uvažoval o tetování, když je ted tak masové a prý se ho už nedá zbavit. Pripadá mi, že to „vyvolává z hrobu“ elementály starých, dnes už prekonaných afrických a asijských divokých spolecností a jejich zvyklostí. Pro nás je to již atavismus. Domnívám se, že si ti lidé cástecne tríští (omezují, zabranují) pusobení dotycné hierarchie resp. znamení (cásti kosmu), která onu cást tela stvorila a trvale ovládá a udržuje (viz známá schémata souvztažností cástí tela a zodiaku). I fyzické telo je dílem Božím, svereným nám do péce, a takto posvátne k nemu máme pristupovat. A krom toho – ruce jsou pro duchovní vývoj symbolem tvorby, nohy symbolem pohybu, chuze, pokroku… atd. , tedy si i takto cosi narušují. Moje kamarádka Ludmila, pracující v rehabilitacním ustavu, mi k tomu napsala: „Mám možnost videt, kolik jich je, co jdou s tou nesmyslnou módou, aniž by se zamysleli, ohlíželi na cokoli jiného. Pro mne je to takové "umazání" i navenek. Pokud je vnitrní cistota, bývá pak vetšinou i zevní; pokud ne, casto se setkávám s chodícím plakátem.“ číst dál

Byl jsem ovšem v onech lázních, jak je u mne casté, trochu chaotickým až zmateným individuem: vydal jsem se první ráno hledat snídani, našel jsem bohaté švédské stoly, dobre se najedl, ba i kapsy nacpal, jak je u Cechu vyrostlých za socialismu zvykem, a až poté mi došlo, že nevidím žádnou známou tvár  ani nikoho z výpravy telesne postižených, kterí tu meli soustredení, ale samé figury prímo sportovní. Že by taky casoprostorová smycka? Ne, to by byla výmluva. Byl jsem, popleta, v jiném salonku, vyhraženém sportovcum. Pripadal jsem si poté jako ti vykutálení príživníci, co se nekam potají vetrou. Ješte že jsem tam nejel vlakem, urcite bych vlezl do vagonu na Carihrad. číst dál

Když jsem v detství slýchal pohádku Jak šel Honza do sveta a ucil se latinsky (Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten tu ryje), tak jsem myslel, že když mohl videt sud kulatý a nejakou káru, tak že tam bylo i zvíre ristupije a tenturie, asi jako je zmije ci sepie. Tedy jsem si predstavoval nejaké ctyrnohé potvory ristupii a tenturii. Pripadá mi, že nynejši politici, když mluví o Afghánistánu ci Talibánu jsou na podobné vzdelanostní úrovni. číst dál

Interpelovat za odchod Sovetu se každý bál. Já se nebál, protože jsem byl rocker18. 08. 2021/ Príbehy / Kristýna Himmerová 1989, odchod vojskMichael Kocáb v cele parlamentní komise pro dohled na odsun sovetských vojsk z Ceskoslovenska, jejíž vznik inicioval. Foto: Dana Kyndrová  číst dál

Obcas se mi odvine (nekdy i zazní v plné orchestraci) nejaká melodie nebo celý kus nikdy neslyšené hudby, obzvlášt po probuzení. Když to nekdy jen tak zkusím, odvine se mi behem chvilky i nejaký dej, který by šel i zfilmovat, vetšinou ho ale hned zapomenu. Tento jsem si poznamenal. Byla by to možná osnova k  filmovému scénári. číst dál

Pri našem nedávném obedovém "summitu" se Zdenkem Beilem číst dál

Naši náladu v jednotlivých rocních dobách neovlivnuje jen vnejší príroda, pocasí - slunícko, déšt ci sníh, ani jen teplota vzduchu. Mužeme si vypozorovat i menící se nálady v pozadí naší mysli. Souvisí to i se strídáním vlády ctyr kosmických archandelu rocních dob. I my jsme soucástí prírodne-duchovního dení v kosmu. Zmínky o tom jsou v ruzných dávných naukách, podrobne a s vedomým duchovním vhledem to popisuje moderní duchovní veda 20. veku. Podejme strucný výklad s jejím cástecným využitím. Již uprostred každého rocního období a jeho vládnoucího archandela se od „ascendentu“, od pomyslného „východního obzoru“ zacíná vynorovat vliv období následujícího. Jaro je tedy "ve vzduchu" zavnímatelné již približne od Hromnic a cvicenejší nitro muže vycítit první záchvevy cistých ideálu a rašení nového života. Je to vyvoláno prítomnosti archandela jara – Rafaela. Podzimní síly zklidnování a zrání se lehce hlásí již od poloviny léta, a tak podobne. číst dál

Když jednoho pátecního srpnového vecera koncil tady v Písku týdenní anthroposoficko-eurytmický seminár, nenapadlo je nic pošetilejšího, než si pozvat Funka na autorský vecer. Za poslední dva roky covidového omezení jsem ze semináru a prednášek nejak vyšel, zjezevcovatel jsem doma u pocítace (krom kontaktu s práteli). Ba i tocení videí pro YT s prítelem Petrem Tomaidesem odkládám už od brezna, i když se na to tuze teším. Ale nakonec - nevím jak vcera oni milí eurytmisti, ale ve mne zustalo vedomí vzácného sladení a porozumení. Vítám takováto prostredí, kde se clovek nemusí nijak stylizovat a muže zustat prirozene svuj a improvizovat. Precetl jsem na tráve u praskajícího ohne nejprve svou Povídku kaplickovou a pak Láska po pul století. Bylo nás tam 25, všechny si dobre vybavuju. Pak se jen tak povídalo, neco o antroposofii, treba nakolik (ne)plní dnes svuj významný úkol, kdo jsou dnes její nositelé presvedciví a kdo jen formální, ale i ledacos jiného, i vtipy, ba i jeden antroposofický. Tolik uprímnosti, opravdovosti, spríznenosti, pozornosti ke druhému i smyslu pro humor je veliká vzácnost. Jsem rád že jsou tu takoví lidi. Podobné vzácné sdílení bylo i nedávno s Janou Cibulkovou v Opave ci s Janou Koen ve vsetínském Zlatém zrnku pri káve a dortu. Takoví se nebojí, že by si poškrábali svou duchovní ci antroposofickou metalízu. číst dál

Poznal jsem v mládí starického pametníka, který mi ríkal, že ve velkých letních horkách (mám rád slovenské slovo horucavy) vyhlásil císar pán státním uredníkum vedriny. Tedy – nedalo se pracovat, šlo se domu. Když jsem pracoval na okrese, obcas jsem je vyhlásil podrízeným devcatum taky, ale budilo to pozornost a závist. A  nedalo se to v knize docházky nijak vykazovat. Pamatuju z detství, že sedláci chodili celý rok v obleku, i na pole. Tvrdili že v léte chladí. Nevím, asi meli pravdu, protože se nepotili. Josef Kemr ve filmu Na samote u lesa ho nosil taky. A ješte jeden pán, Kemrovi mentálne podobný. Byl to muj príbuzný z Bud u Mirotic, Jan Marík – pro všechny Jeník. Mel jen jeden zub, celé roky. Na umelý chrup nemel, nebo ho to ani nenapadlo. Zatímco my si podle internetu sledujeme kalorie, nutricní hodnoty, vyváženost kyselého a zásaditého, jin a jangu, vitamíny, desíme se poslušne podle ruzných clánku, co je podle toho kterého autora smrtící potravinou, objednáváme zarucené elixíry života a nevím co všechno, deda Jeník se stravoval jinak: pouze kafem s nalámaným chlebem - celé roky. To nemusel kousat. Nikdy nezastonal, mel trvale dobrou náladu. Ostatne, k zubari by to mel daleko, nemel u neho, ani u obvodáka, ani kartu. Možná nemel ani duchod, nebo jen minimální. Ba nemel ani zvonek. museli jste se k nim dobouchat. Obleky mel dva. Jeden na všední dny, druhý, tmavší, na nedeli do kostela. Vystacil s nimi. Byly z mládí, ale nevytloustnul z nich. číst dál

Clovek se nemuže natrvalo uzavrít kosmickému proudení. Zatím vetšinou nevíme, že v našich strukturách pusobí vše, co je cinné v prírodním živote. Když tyto síly lépe poznáme, mužeme s nimi postupne vedomeji spolupracovat a tak se bdele vclenovat do luna kosmického zrízení. Tak jako se rozeznívá hudební nástroj pod rukama virtuóza, muže se i naše bytost rozeznívat pod doteky neviditelných duchovních rukou. Hraním duchovních bytostí na strunách našich niter se nitra ladí, regenerují, osvežují, obohacují, uzdravují. Pravda, nekdy ono ladení bývá bolestné, záleží na míre naší životní rozladenosti mnohým balastem. Tvorí se však i nové melodie, seznamujeme se s novými prožitky, odíváme své duše do nových rouch. Vezme však, že celá príroda je šatem Kristovým, který je soucasne Pánem všech elementu. Každý kámen, rostlina, potok, oblak nese pecet jeho doteku. Proto je dnes velká kniha prírody v nejhlubším smyslu knihou krestanskou, která nám odhaluje neviditelnou prítomnost Kristovu. Ten je i tešitelem cloveka ve všech strázních a v každé starosti, jako božský bratr, který nás doprovází na všech cestách našeho osudu. Je dobré si to pripomínat, pocítat s tím. číst dál

Poslal mi Martin Dohnal: Nejvyšší inkvizitori zahájili poslední tažení – kdo nesdílí jejich ideologii, bude smeten. Je mi jich líto, není to dobrá cesta, jak si pripravovat budoucí osud: číst dál

Protože kvuli covidové situaci odpadly v posledních dvou letech mé semináre a besedy, doplnené nekdy konzultacemi, nabízím tuto možnost. Lze se individuálne a nerušene sejít k osobnímu popovídání, ci chcete-li konzultaci, treba v restauraci, spíše na její príjemné terase, U Zlatého soudku v Príbrami na námestí. Bývá tam skoro prázdno. (Personál by asi predpokládal alespon menší konzumaci.) Nebo v restauraci U Zlatého býka v Písku. Dají se probrat nekteré oblasti životní resp. duchovní cesty, osobního vývoje nebo nekterá z témat, na která píši na tomto blogu nebo ve svých knížkách. Doporucuji zájemcum shrnout si „problém“ ci dotaz nejprve do peti vet, ze kterých by se vycházelo (to je vubec dobrá metoda k rešení našich problému - treba napred si je vystihnout 7 vetami, pak 5, pak treba jen tremi). Konzultace jsou zdarma. Mely by trvat nejdéle hodinu, výjimecne hodinu a pul. Nemohu ale rešit problémy za nekoho, pouze s úcastí vyslechnout, prisednout si k jeho duši, snad i nasmerovat, podílet se svým Já na Já druhého (napríklad casto bývá se zájemci probíráno vyrovnání se s odchodem nekoho blízkého nebo téma reinkarnace a karmy, práce se strachem ci stresem, pojímání Mariánství a Slovanství III. milénia aj.). číst dál