Zdraví duševní a tělesné

NÍŽE DOPLNĚNO; Co je vlastně křesťanské? Někteří „stateční“ duchovnisti to vědí lépe: odolávají „manipulaci státu“ a „nátlaku vlády“ co do očkování a ochrany a popírají sebevědomě tragédie v důsledku covidu, které jsou na denním pořádku. Mají tímto cynismem svou míru spoluzodpovědnosti za nákazu, utrpení případně úmrtí těch, kteří na ně dali. Jejich jednání je tedy protikřesťanské, i když používají vznešené duchovní výrazivo. Chybí-li zemský základ - základní orientace a reagence ve věcech kolem nás, pak i veškeré duchovno se jednou sesype jako domeček z karet. Duchovnost nejsou jen nadoblačné výšiny, pročtené knihy, promeditované hodiny, množství modliteb či manter denně vykonaných..., ale i praxe: normální inteligence, etika, ukázněnost, ohleduplnost, ducha-přítomnost. Třeba pochopit i to, co shrnul dr. Jiří Černý: „Neočkovaní jsou skutečně něco jako parazité nebo černí pasažéři, kteří se vezou na ochotě většinové populace nechat se očkovat. Takové rozhodnutí totiž chrání i ty neočkované.“ číst dál

NAČ DODRŽOVAT OPATŘENÍ. BEZ NICH MÁME NADĚJI, ŽE NÁM POJIŠŤOVNY VELKORYSE UHRADÍ DLOUHODOBÝ NÁKLADNÝ POBYT NA UMĚLÉM SVĚŽÍM VZDUCHU Z VENTILÁTORU. HLAS ODPŮRCŮ OČKOVÁNÍ SLÁBNE. jAK BY NE: NĚKTEŘÍ LEŽÍ NA KYSLÍKOVÝCH VENTILÁTORECH, JINÍ ZEMŘELI. NĚKTEŘÍ "STATEČNÍ" BUBNUJÍ NA POPLACH, ŽE OCHRANNÁ OPATŘENÍ JSOU DÍLEM AHRIMANA.   "Logika": Nenechám si státem nic diktovat. Jakápak přednost zprava. Jedu.  - Ptala se mne čtenářka z vísky s krásným názvem Broučkova Lhota: „Narazila jsem na článek pana Radomila Hradila na FB stránkách Rudolf Steiner... Je členem Antroposofické společnosti… Nemyslím si, že tento článek může přispět ke zklidnění situace.“ číst dál

Jistě, že se nám občas může stát – i u sebe jsem to našel - že vytvoříme nechtěně nějaký ten jazykový „skvost“ či pravopysnou chibyčku. Ve zprávách na internetu je jich ale tolik, že by jeden váhal, zda se nenapojil na kroužek absolventů pomocné školy. Krom neschopnosti ovládat gramatiku a interpunkci často chybí i logika a moralita úsudku. Koho na to vůbec na internetu najímají a kdo tam takové lidi přijímá? - Ukázka z dalšího textu: Motorkář P. A. Pontos bez helmy se zabil ranou do hlavy při protestní jízdě proti nošení helmy. Připomíná mi to ty množící se případy odpůrců bezpečnostních opatření proti covidu, ležících poté v nemocnicích na kyslíku resp. ventilátoru nebo již mrtvých. To mi připomnělo i obdobné starší situace, byť ne tak tragické: Před lety se před budovou televize sjeli motorkáři z celé republiky, aby protestovali proti způsobu referování, který podle nich znevažoval jejich řidičské umění. Jejich slovník byl ten nejvulgárnější. K protestu samotnému ale nedošlo: jeden z nich, patrně v touze elegantně zabrzdit, doklouzal po zadku, před ním doklouzala položená motorka. Televize to filmovala, motorkáři se po tom fiasku rozjeli. číst dál

Natočili jsme s Petrem T. video (netušil jsem, jak se hezky povídá s oporou za zády - tentokrát jí byla vlídná bříza). číst dál

Na skvělém internetovém časopisu Helpnet, jsem se dočetl: číst dál

Když se toulali Leoš Janácek a Antonín Dvorák jižními Cechami, zapsal si Janácek do denícku: Recí onech trí dnu mnoho nebylo. Tak do uzlícku. - Vzpomnel jsem si na to nedávno pri zastavení se cestou z Prahy na obed v cimelické restauraci Na Knížecí (patrne podle Schwarzenbergu, v celém kraji zdejším odedávna oblíbených a ctených). Na venkovní terase poskakoval mi pri jídle pod nohama vrabec žebravý. Docela tlustý, asi si vyžebral dost. Co jiného by taky celý den delal. I tak - nenápadne jsem mu pod stul uplivnul kousek jídla, chopil se toho okamžite, až mel zobák z obou stran zapatlaný. Tedy jsme poobedvali spolu. Obcas cvrlíknul, já na to nic, tedy recí jsme též mnoho nenadelali. Poté byl pod stolem vystrídán, spíše vypuzen velkou pejsinkou, též dobre vykrmenou, která si privedla pánícka a rozhodla i za neho, ze se usadi proti mne. Poslechl. Pod stolem byla trochu neskladná, ale delala na mne zdola pri jídle psí oci. Neodolal jsem a kousek jsem jí obcas shodil pod stul v momentech, kdy se pánícek nekoukal. Ani ona nepohrdla. Olízla se a položila si mi hlavu na koleno a hypnotizovala mne pri jídle pohledem, až jsem si pripadal provinile, že jí to nedám všechno. Od vedlejšího stolku na ni pod stolem dorážel jakýsi mrnavý vrískálek, takové kapesní štekátko, a vždy po výkonu se ohlédl, má-li za sebou pána. Dáma pejsinka si provokatéra nevšímala – nejdokonalejší reakce. číst dál

Poznal jsem v mládí starického pametníka, který mi ríkal, že ve velkých letních horkách (mám rád slovenské slovo horucavy) vyhlásil císar pán státním uredníkum vedriny. Tedy – nedalo se pracovat, šlo se domu. Když jsem pracoval na okrese, obcas jsem je vyhlásil podrízeným devcatum taky, ale budilo to pozornost a závist. A  nedalo se to v knize docházky nijak vykazovat. Pamatuju z detství, že sedláci chodili celý rok v obleku, i na pole. Tvrdili že v léte chladí. Nevím, asi meli pravdu, protože se nepotili. Josef Kemr ve filmu Na samote u lesa ho nosil taky. A ješte jeden pán, Kemrovi mentálne podobný. Byl to muj príbuzný z Bud u Mirotic, Jan Marík – pro všechny Jeník. Mel jen jeden zub, celé roky. Na umelý chrup nemel, nebo ho to ani nenapadlo. Zatímco my si podle internetu sledujeme kalorie, nutricní hodnoty, vyváženost kyselého a zásaditého, jin a jangu, vitamíny, desíme se poslušne podle ruzných clánku, co je podle toho kterého autora smrtící potravinou, objednáváme zarucené elixíry života a nevím co všechno, deda Jeník se stravoval jinak: pouze kafem s nalámaným chlebem - celé roky. To nemusel kousat. Nikdy nezastonal, mel trvale dobrou náladu. Ostatne, k zubari by to mel daleko, nemel u neho, ani u obvodáka, ani kartu. Možná nemel ani duchod, nebo jen minimální. Ba nemel ani zvonek. museli jste se k nim dobouchat. Obleky mel dva. Jeden na všední dny, druhý, tmavší, na nedeli do kostela. Vystacil s nimi. Byly z mládí, ale nevytloustnul z nich. číst dál

Protože kvuli covidové situaci odpadly v posledních dvou letech mé semináre a besedy, doplnené nekdy konzultacemi, nabízím tuto možnost. Lze se individuálne a nerušene sejít k osobnímu popovídání, ci chcete-li konzultaci, treba v restauraci, spíše na její príjemné terase, U Zlatého soudku v Príbrami na námestí. Bývá tam skoro prázdno. (Personál by asi predpokládal alespon menší konzumaci.) Nebo v restauraci U Zlatého býka v Písku. Dají se probrat nekteré oblasti životní resp. duchovní cesty, osobního vývoje nebo nekterá z témat, na která píši na tomto blogu nebo ve svých knížkách. Doporucuji zájemcum shrnout si „problém“ ci dotaz nejprve do peti vet, ze kterých by se vycházelo (to je vubec dobrá metoda k rešení našich problému - treba napred si je vystihnout 7 vetami, pak 5, pak treba jen tremi). Konzultace jsou zdarma. Mely by trvat nejdéle hodinu, výjimecne hodinu a pul. Nemohu ale rešit problémy za nekoho, pouze s úcastí vyslechnout, prisednout si k jeho duši, snad i nasmerovat, podílet se svým Já na Já druhého (napríklad casto bývá se zájemci probíráno vyrovnání se s odchodem nekoho blízkého nebo téma reinkarnace a karmy, práce se strachem ci stresem, pojímání Mariánství a Slovanství III. milénia aj.). číst dál

Nejen v dobe nynejší olympiády novinári zurive tocí a mnozí hltají i zprávicky a zábery o stavu zejména sportovkyn, kdy jsou práve naštvané, kdy zurí, kdy hystericky plácou nad svou prohrou a kopají do vecí, zatínají výhružne pesti, ciní agresivní grimasy, vydávají zvírecí skreky, dupnou si vztekle, vyhrožují si vzájemne, mají - o hruzo - z toho prepínání natržený ci natažený sval a narazenou kostrc,  vykládají kolik kilo shodily, kolik centimetru do vyšky ci dálky hodlají prišti rok pridat, kolik mají milencu a jak se jim bydlí v hotelu… číst dál

V těchto nových, donedávna netušených okolnostech, kdy nemůžeme tak jako dosud podle libosti využívat mnohé nynější vymoženosti, pohodlí a lákadla civilizace, se nám možná bezděčně poodkrývají z podvědomí paměťové stopy na podobné dávné situace z historie lidstva. Dávaly krom strádání i své výchovné hodnoty: skromnost, zbožnost, obětavost, ztišení požitkové astrality, poznávání půvabů přírodního okolí svého domova, ale i solidárnost a vědomí sounáležitosti s lidmi se stejným údělem. Mnohokrát jsme už prošli různými morovými ranami, jak to známe dosud jen z dějepisu. Nyní nastalo pro lidstvo podobné dění. Utrpením zvyšuje naše sebepoznání, brzdí rozmařilost, mnohým nabízí vyrovnání se s nižší životní úrovní. Oproti dávným epochám máme ale ten největší poklad: Krista, dostupného trvale v zemské auře. Nemusíme se jen hroužit do bolu nad zbědovaným ukřižovaným mužem před dvěma tisíciletími, ale můžeme vědět, že trvale splynul s veškerým naším okolím, že je svou Láskou přítomen latentně i v našem nitru. Asi potřebujeme po delší době opět stimul k uvědomění si grandiozního významu ukřižování vtěleného Boha na Golgotě a jeho Zmrtvýchvstání. číst dál

Takto zobrazenou imaginaci archanděla jara - Rafaela, který od pradávna doprovází a léčí lidstvo, jak to známe i ze starozákonního příběhu o Tobiášovi, ztvárnila a zaslala mi anthroposoficky orientovaná výtvarnice a lektorka paní Jana Koen. Napsala mj.: "Je to příběh všech terapeutů, kteří jdou cestou poznání a léčení. Bez Duchovní pomoci bychom nic nezmohli." Malinko si tohoho archanděla, jednoho ze čtyř vládců ročních dob, přibližme. Zodiakální a tedy i magický rok počíná Skopcem, kdy postupně doznělo působení vládce zimy – archanděla Gabriela, a vlády se naplno ujímá jarní archanděl Rafa... číst dál

Rudolf Steiner - Modlitba za lidstvo číst dál

Pomohlo by nám uvědomovat si, že styk s překážkami i se zlem je nutnou ba jedinou možnou školou pro uvědomování si a zesilování dobra. Jsme dnes zlem v podobě viru vytěsňováni do niterné samoty. Sami jsme se ale celé věky na pěstování zla podíleli. Můžeme ale jeho nedobrý vliv rozpoznávat a s klidem odsunovat. Předpokladem je, že to činíme nejprve u sebe. A v okolí? V praxi je někdy těžké, vyjít s některými lidmi, zaujímat konkrétní stanoviska, chovat se nějak... A třeba pro někoho je zrovna tak těžké vyjít s námi. Ale z hlediska věčnosti je to jen přechodné období, nutné k naší evoluci. Jak dlouho potrvá, záleží na nás - jako jedincích i jako lidstvu. Naše občasné nezvládání jsou zkoušky, nastavení zrcadla sebepoznání. Až zesílíme v nitru k dobru, nebudeme do těchto situací uváděni. Často se považujeme za oběti cizího zla, ale to vlastní zasouváme mimo kontrolou. Pak se cítíme jako jediní dobří a ublížení v tom zlém světě. Je to obzvláště v duchovních a intelektuálních kruzích, ale je to jen  zastřená pýcha. Nejraději bychom svět uvrhli do permanentní karantény, abychom měli od něho pokoj a mohly volně bujet naše libosti. číst dál

https://www.youtube.com/watch?v=ISP7d5if2QY&feature=youtu.be číst dál

Bývají to spíš hloupé a pyšné formulace, plynoucí ze zduřelého ega. Odedávna se vědělo, že každá nemoc má za úkol něco nám ukázat, odstranit kousek pýchy, pozastavit nás v něčem nedobrém, učit trpělivosti či odříkání, poskytnout možnost zamyšlení... Pokud se chvástáme, že jsme ji „porazili“, říkáme si o další dávku, možná v jiné době a jiné podobě. Každému uzdravení těla je napomáháno na vnější úrovni třeba medicínou, lepší životosprávou, obranyschopností těla a podobně, na vnitřní úrovni to vše zajišťují božské duchovní bytosti. Každý z devíti hierarchických řádů – od andělů až po serafíny... číst dál